Nárok na odškodnění: Rath má dostat peníze za pobyt ve vazbě

Rath byl vazebně stíhán půl druhého roku: od svého zadržení v polovině května 2012 do 11. listopadu 2013; tedy ještě čtvrt roku po začátku soudního jednání – přičemž v závěru (nejméně od června 2013) již byl podle 13 měsíců starého verdiktu Ústavního soudu ČR držen za mřížemi protiprávně. Měl by za to dostat 45 254 korun.

Svou žádost o odškodnění ale má ještě doplnit; ministerstvo trvá na doložení pohybu peněz na bankovních účtech dokladujících, jak Rath v té době platil za advokátní služby. Zmiňovaná částka totiž vlastně představuje náhradu škody vzniklou jako náklady vynaložené na zrušení nezákonných rozhodnutí Krajského soudu v Praze o prodloužení vazby.

„Ministerstvo spravedlnosti ve věci shledalo odpovědnostní titul státu za vznik tvrzené škody, spornou ovšem zůstala otázka vzniku škody v majetkové sféře žadatele," stojí v dokumentu, který úřad adresoval jednomu z Rathových obhájců Adamovi Černému.

Jako medvěd v řetězech

Rath podle České tiskové kanceláře naopak neuspěl s nárokem na třicetitisícové odškodnění požadované jako náhrada nemajetkové újmy za to, že ho k soudu vodila vězeňská eskorta v poutech a on tak byl před kamerami a objektivů fotoaparátů davů reportérů, kteří proces na počátku sledovali, „vlečen", „veřejně tupen" a „předváděn jako zvíře". „Jako medvěd v řetězech k pobavení celého národa," ohrazuje se Rath.

To, že vazebně stíhané obžalované přivádí eskorta do jednací síně s pouty na rukou, je přitom běžnou praxí; jinak to u soudů nechodí. Ústavní soud sice takovouto praxi nenapadá – podle ministerstva se je nicméně třeba opět vrátit k jeho verdiktu z loňského ledna o nezákonném prodloužení pobytu ve vazbě.

Kdyby tak středočeský krajský soud nerozhodl, pobýval by exhejtman na svobodě – a tudíž by ani nebyl vězeňskou službou poután. To ministerstvo uznává – avšak nárok na náhradu této škody je prý již promlčený.

Rath to ale vidí jinak. Podle jeho slov je toto 30tisícové odškodnění nemajetkové újmy součástí zmiňovaných 45 tisíc přiznávaných ministerstvem. Z jeho pohledu tedy nejde pouze o náhradu nákladů za právní služby, které by nevznikly, kdyby nebyl protiprávně vazebně stíhán.

Tohle vyjádření přitom může mít v budoucnu větší důležitost, než by se mohlo zdát. Jde o předzvěst nového kola právních tahanic kolem odškodnění, jestliže jeho vyplacení ministerstvo podmiňuje předložením dokladů o úhradě právních služeb?

Civilní žaloba proti soudci

O oněch 45 tisících se přitom někdejší hejtman vyjadřuje jako o symbolické částce – s tím, že kvůli nezákonnému držení ve vazbě ještě žádá podstatně víc: sumu v řádu statisíců. „Ne však po státu, tedy na úkor daňového poplatníka, ale po konkrétním viníkovi," uvedl Rath s tím, že jde o civilní žalobu proti předsedovi trestního senátu Robertu Pacovskému.

Exhejtman argumentuje tím, že ať se v zaměstnání zmýlí pracovník v jakémkoli oboru, musí následkům čelit on sám; odpovědnost na sebe stát nepřebírá – není tedy důvod dělat výjimku v případě soudce. Lékař a někdejší politik Rath nevidí podstatný rozdíl mezi chybou pracovníka justice a například řidičem autobusu, který z vlastní viny nabourá; následky jeho jednání také neplatí lidé ze svých daní, ale odpovědnost zůstává na něm.

Vůči soudci Pacovskému má Rath i celou řadu dalších výhrad a namítá podjatost nejenom jeho samotného, ale i celého trestného senátu a vůbec středočeského krajského soudu. Rád by dosáhl předání případu jinam, zřejmě k pražskému městskému soudu (s tím, že by proces běžel od samého počátku znovu).

To, že postup krajského soudu vůči klientovi byl „neférový" aktuální rozhodnutí ministerstva spravedlnosti jen potvrzuje, míní další Rathův advokát Roman Jelínek.

Pacovský i státní zástupce Petr Jirát již v minulosti konstatovali, že tohle je způsob obhajoby Ratha a jeho týmu – a každý obžalovaný má právo hájit se tak, jak uzná za vhodné. Námitky podjatosti Pacovský opakovaně odmítl.