Mihulka sloužila alchymistům, zvonařům i jako hladomorna

Významnou součástí každého opevněného sídla jsou hradby, brány a věže. Věž Mihulka byla součástí pozdně gotického opevnění Pražského hradu.

Toto opevnění nechal zbudovat král Vladislav Jagellonský v devadesátých letech 15. století, když se po více než sto letech, během kterých nebyl Hrad českými králi, sídlícími v Královském dvoře na Starém Městě na místě dnešního Obecního domu, téměř obýván, vracel se svým dvorem na Pražský Hrad.

Nové hradby proti dělostřelbě

Přestavbu opevnění Pražského hradu si vyžádal pokrok v rozvoji vojenského umění. Během 15. století se totiž zdokonalovala nová válečná technika. Dělostřelectvo a dělostřelba začala hrát hlavní roli při obléhání měst a hradů.

Za svého dvorního stavitele si král Vladislav vybral zkušeného Benedikta Rieda z Piestingu, který se v Čechách podílel na řadě významných staveb nejen na Pražském hradě, jako například Vladislavském sálu, ale dokončil i stavbu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Jeho rukopis je patrný i na úpravách hradů Křivoklátu, Švihova, Blatné a snad i Rábí. Přestavěl také pražskou Novoměstskou radnici a započal vynikající stavbu děkanského kostela sv. Mikuláše v Lounech.

Severní stranuhlídají tři věže

Benedikt Ried během své činnosti na Pražském hradě významně posílil obranu celého královského sídla. Na jižní straně zesílil staré hradby Karla IV. třemi nízkými dělovými baštami a přestavěl západní vstup do Hradu od Hradčan i východní bránu s Černou věží. Nejvýraznější proměnu však zaznamenala nejvíce zranitelná severní strana Hradu, kterou chránila pouze původní románská zeď knížete Soběslava I. ze druhé čtvrtiny 12. století.

Benedikt Ried právě sem soustředil svůj technický důvtip a um. Zbořil starší nevyhovující parkán a nahradil jej vysokou zdí, jejíž přízemní část, zesílená velikými slepými arkádami, byla opatřena obdélnými střílnami pro děla. Široký dřevěný ochoz v patře, krytý sedlovou střechou, byl na vnější straně chráněn vysokou masivní poprsní zdí, opatřenou dvojím druhem střílen, které se pravidelně střídaly. Byly to jednak menší čtvercové střílny pro střelce z kuší a obdélné střílny s vloženým dřevěným otočným bubnem, kryjícím střelce z palných zbraní během nabíjení na ochozu.

Celou severní stěnu chránily předsunuté věže, na východě Daliborka, vysunutá do Jeleního příkopu po způsobu parkánových věží, a směrem na západ další dvě předsunuté dělostřelecké bateriové věže, ze kterých bylo možno ostřelovat i prostor bezprostředně před hradní zdí, protažená půlkruhová Bílá věž a válcová Mihulka. Tímto způsobem byl Hrad dostatečně zabezpečen i proti útoku z protilehlé planiny.

Zvonař, alchymisté a hradní prachárna

V roce 1541, během rozsáhlého požáru Malé Strany a Hradčan, byla Mihulka značně poničena, stejně jako sousední věž, která právě po požáru získala svůj název Bílá. Ve druhé polovině 16. století měl v Mihulce dílnu zvonař, dělolijec a dvorní puškař císaře Ferdinanda I. Tomáš Jaroš, který je autorem kašny nazvané Zpívající fontána v zahradě letohrádku Belveder a zvonu Zikmund, zavěšeného v chrámu sv. Víta.

V době panování císaře Rudolfa II. byla Mihulka opatřena střechou a sloužila za obydlí hradních alchymistů. Během třicetileté války se věž proměnila ve skladiště střelného prachu. To jí bylo osudné během švédské okupace Hradu v roce 1649, kdy silný výbuch prachu celou věž silně poškodil. Jako hradní prachárna pak byla využívána až do roku 1754. Během let se tak ujal i její druhý název Prašná věž.

V roce 1754 věž koupila Pražská kapitula a od té doby až do 20. století zde byly byty kostelníků chrámu sv. Víta.

Návštěvníci nesměli rušit Husáka

V 70. letech minulého století byla Mihulka expozičně upravena a v roce 1982 zpřístupněna veřejnosti. Až do roku 1989 však byla zaslepena všechna okna vedoucí do Jeleního příkopu, aby pohledy návštěvníků nerušily posledního komunistického prezidenta Gustáva Husáka, který obýval domek v protější Královské zahradě. V prosinci 2004 byla ve věži otevřena expozice Vojenského historického ústavu.