Matikáři, fyzikáři, chemici a zejména učitelé odborných předmětů. Po těch byla a je v Praze největší sháňka. Školy bojují o každého učitele. Problém je získat kvalitního odborníka, ale zároveň si ho udržet.

Řada pedagogických sborů má vysoký věkový průměr

„Školy jsou právní subjekty, personalistiku si tak řídí samy,“ popsala ředitelka odboru školství a mládeže magistrátu Lenka Němcová. Sehnat dostatečný počet učitelů různých aprobací tak mají na bedrech jednotliví ředitelé. Podle nich je situace rok od roku horší, zájemců se hlásí menší množství a vedení škol je tak musí samo aktivně vyhledávat. Potíže mají jak základní školy, tak i střední, bez ohledu na jejich zaměření. Množství uchazečů o povolání učitele se každým rokem zmenšuje, školy tak často musí brát všechny, kdo se přihlásí.

Řada pedagogických sborů má navíc vysoký věkový průměr. V dalších letech se tak očekává ještě další zhoršení. „Situace začíná být kritická. Za několik málo let odejde generace kvalifikovaných učitelů fyziky a matematiky, kterou nebude mít kdo nahradit. Učitelství fyziky dnes téměř nikdo nestuduje,“ uvedla ředitelka Gymnázia profesora Jana Patočky Jana Drake.

Vedení má obtíže i se sestavováním rozvrhu

Většina škol má se začátkem školního roku už kapacity naplněné. Byl to ale boj. „Učitele již nevybíráme, ale bereme toho, kdo se přihlásí,“ připomněl Petr Vodsloň, ředitel Fakultní základní školy Pedagogické fakulty UK. Množství škol tak muselo řešit personální potíže ještě v nedávné době. Do poslední chvíle tak nebylo jasné, zdali se nový kolega podaří sehnat. „Personální obsazení jsme řešili ještě v průběhu července,“ okomentoval stav ředitel Základní školy v Jeseniově ulici Jiří Lébr.

Vedení má pak obtíže nejen se sestavováním rozvrhů, ale problémem jsou i dalších organizační oblasti. „Museli jsme improvizovat v úvazcích jednotlivých učitelů a vzniká pak nejistota mezi pedagogy,“ dodal Lébr.

Odborníci vydělávají v komerčním sektoru

Základní školy se často potýkají s nedostatkem učitelů prvního stupně, druhou tradiční skupinou jsou pak matematikáři, fyzikáři či chemikáři. „Ještě v minulém týdnu jsem měl málem infarkt, sehnat někoho, kdo by byl tak univerzální, že by učil na prvním stupni, byl oříšek,“ přiblížil nedávnou situaci ředitel základní školy Nedvědovo náměstí Josef Blecha.

Na středních školách je pak největší poptávka po učitelích odborných předmětů, jako je informatika, elektrotechnika či strojírenství. „Situace se pak mnohdy musí řešit neaprobovanou výukou, což je ale prakticky vždy na úkor kvality,“ uvedl Jiří Zajíček, předseda Asociace středních průmyslových škol. Odborníci totiž mnohem raději pracují v komerčním sektoru, vydělají tak více peněz, než by dostali ve školství. Navíc o technické obory se studenti obecně příliš neperou. „Když například elektrikář udělá něco špatně, může za to někdo zaplatit životem, je to zodpovědnost, do které se příliš mnoho lidí nehrne,“ uzavřel Drahoslav Matonoha, ředitel Akademie řemesel Praha.

Důvod všech potíží je jasný, finance. V metropoli totiž jsou mnohem vyšší životní náklady než ve zbytku republiky. Pražský učitel se tak musí vypořádat například s drahým bydlením.

Více o tématu se dočtete v Pražském deníku v příštím týdnu.

Učitelé v Česku. Infografika.