Tehdy to byla revoluční novinka pro městskou hromadnou dopravu, dnes je to každodenní samozřejmost pro statisíce lidí. Řeč je o pražském metru, které slaví 35 let svého života.
„Vzpomínám, když začalo metro fungovat. Byla to tehdy velká událost a strana, která před lety vládla, to také dala hodně najevo. Dnes s odstupem si myslím, že to byl opravdu zlomový okamžik pro celou Prahu a nedokáži si představit, že by tady metro neexistovalo,“ potvrdil důležitost tunelové dopravy jeden z pamětníků Bohumil Stuchel z Prahy 3.
Prvních 9 stanic
Jako první byl 9. května 1974 zahájen provoz na lince metra C v úseku Florenc – Kačerov, jednalo se celkem o devět stanic. Kromě dvou zmíněných to bylo Hlavní nádraží, Muzeum, I. P. Pavlova, Vyšehrad, Pražského povstání, Pankrác a Budějovická. Provozní délka trasy byla 6,57 kilometru a průměrná mezistaniční vzdálenost je 0,825 kilometru.
Dodnes jsou tyto první stanice nejvytíženější ze všech fungujících.
Pozměněné názvy
Některé současné názvy stanic by cestující ještě před několika lety hledali marně. Například stanice Pankrác se nejdříve jmenovala Mládežnická, aby připomínala tehdejší socialistická hnutí mladých. Stanice Vyšehrad se jmenovala Gottwaldova podle prezidenta Klementa Gottwalda.
Třetí stanicí z těch nejstarších, jež nosilajiné jméno, byla Florenc. Soupravy tehdy končily ne na Florenci, ale na Sokolovské.
Na začátku byl dopis Ladislava Rotta
Samotná historie metra je mnohem starší. První zmínky jsou už z roku 1898. „Na úplném počátku byl dopis, kterým Ladislav Rott, syn známého obchodníka se železným zbožím, předložil návrh, aby v Praze byla po vzoru jiných světových měst postavena podzemní dráha,“ řekl před několika dny Zdeněk Říha z Ústavu ekonomiky a managementu dopravy a telekomunikací Fakulty dopravní ČVUT.
Ladislav Rott navrhoval, aby první trať vedla z Karlína přes Petrskou čtvrť, kolem Rudolfina ke Křižovnickému náměstí. Zde se mohla trať křižovat s další, jež by vedla z Malé Strany na Vinohrady a odtud do Podskalí.
Návrh se ale tehdy nesetkal s pochopením. Elektrické dopravní podniky královského hlavního města Prahy se vyjádřily zamítavě. „Pro město Prahu vůbec není možno pomýšleti na dráhu podzemní,“ psalo se v odpovědi na Rottův dopis.
První návrh z roku 1926 vystihl čtyři hlavní směry
V polovině 20. let začala doprava v Praze výrazně nabývat na intenzitě. V závěru roku 1926 tak inženýři Vladimír List a Bohumil Belada pražskému primátorovi předložili studii městské hromadné dopravy. Síť se měla skládat ze čtyř tratí. A: U Anděla – Můstek – Masarykovo nádraží – Palmovka (6,4 km), B: Na Růžku (Vítězné náměstí) – Klárov – Můstek – Museum – Flora (5,5 km), C: Denisovo nádraží (Těšnov) – Wilsonovo nádraží (Hlavní nádraží) – Museum – Náměstí Petra osvoboditele (I. P. Pavlova) – Náměstí na Pankráci (Vyšehrad) (3,1 km), D: Výstaviště – Štefánikův most – Náměstí Republiky – U Bulhara – Prokopovo náměstí – Vozovna v Žižkově (5,4 km).
I přesto, že se jednalo pouze o studii, byla velmi podobná dnešním směrům. Inženýrům se podařilo vystihnout nejdůležitější přepravní směry. I tento návrh byl ale podroben přísné kritice a posléze odmítnut. Samotná myšlenka na vybudování podzemní dráhy už ale nezapadla.
Další přelomové události
Dalším zásadním zlomem byl rok 1957, kdy se zrodila studie nazvaná Metro a doprava v Praze. Nejprve zůstalo jen u návrhu, ale o několik let už byla situace v pražské městské dopravě tak špatná, že se vybudováním metra začala zabývat i československá vláda. Její usnesení z roku 1962 potvrdilo nutnost převedení tramvajové dopravy v nejzatíženějších úsecích pod zem, takže se mohlo začít konkrétně pracovat.
I v těchto letech se ale stále diskutovalo, zda mají v podzemí jezdit podpovrchové tramvaje nebo metro. O několik let později, kdy už se dokonce začala podzemní dráha stavět, se tak dokonce dělaly odborné expertizy, které měly rozhodnout o druhu přepravních vozidel.
Nejprve se stavěl systém podpovrchové tramvaje, z obav o spolehlivost přepravy a možné časté poruchy, se ale nakonec v roce 1967 vláda rozhodla, že se bude v Praze stavět metro.
(Připraveno s přispěním publikace 35 let pražského metra)