„Skandál! Město, které tohle dovolí, musí být šílené!“ psali naštvaní obyvatelé metropole. Známý fotograf Jan Šibík sdílel snímek na sociálních sítích s popiskem „Mega kýč - thajské masáže na Staroměstském náměstí“, další diskutující se divili, jak může něco podobného projít přes památkáře. Objevily se i stesky podnikatelů, kteří mívali s vyřízením povolení k úpravám svých obchodů či kaváren velké potíže.

Případem se už zabývá také primátor Zdeněk Hřib (Piráti). Magistrát zjišťuje, zda Thajský ráj neporušil stanovená pravidla. Avšak i bez tohoto „křiklavého“ upozornění v době epidemie infekčního onemocnění covid-19 jsou tyto provozovny dlouhodobým problémem, který se koalice Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil (TOP 09, STAN, KDU-ČSL) snaží vyřešit v rámci boje s vizuálním smogem. Po vzoru Brna vedení metropole v čele s radní Hanou Třeštíkovou (Praha sobě) připravuje manuál veřejného prostoru, který chce představit v červnu.

V reakci na aktuální pohoršení části veřejnosti zveřejnila v pondělí Kristýna Drápalová, magistrátní koordinátorka pro vizuální smog a asistentka zastupitele Petra Zemana (Praha sobě), který předsedá výboru pro územní rozvoj a památkovou péči, text odkrývající pozadí jednání s firmou Bombayere provozující masážní a relaxační salóny.

Jak tohle mohlo projít přes památkáře?

„Thajské ráje jsou staří známí. Člověk většinou popisuje příběhy svých úspěchů – příběh s Thajskými ráji je však (zatím) příběh proher. Má však smysl ho vyprávět, protože ukazuje na jeden vážný problém: český stát si uzurpuje mnoho pravomocí, které v zahraničí typicky patří městům – a pak na ně kašle,“ napsala Drápalová v dlouhém facebookovém příspěvku. Podle Drápalové využívá podnikatel z Teplic služeb šikovného právníka, jenž je zároveň jednatelem společnosti, a také různých kontaktů na důležité osoby.

„Při pohledu na blikací červeno-zelené panoptikum se člověk nejprve ptá, jak něco takového mohlo projít přes památkáře. Vždyť kontrolují i okenní kličky – jak mohou ve městě nechat něco takového? Zaprvé – památkáři nejsou policie. Nemohou přijít, ukázat průkaz a říct, že tohle musí do hodiny zmizet,“ pokračuje magistrátní úřednice.

Drápalová tvrdí, že pak se kvůli legislativním překážkám stává ze snahy o odstranění nevkusné reklamy běh na dlouhou trať, který je limitován třicetidenními lhůtami, zákonnými předpisy a jednotlivé případy se mohou řešit u soudu i několik let.

Praha údajně nic nezmůže ani proti rikšám, které před Thajskými ráji slouží jako lákadlo na zákazníky. Dle ministerských úředníků totiž nejsou reklamou stejně jako jako automobil s vodníkem uvnitř, který má platné parkovací oprávnění a může bez strachu z odtažení být v zóně placeného stání.

Chabé pravomoci od státu

Zákonné zmocnění umožňuje místním samosprávám regulovat reklamu „šířenou ve veřejném prostranství mimo provozovnu“. Jenže pokud umístí prodejce cedule na vnitřní stranu dveří, jedná se dle zákona o součást provozovny – byť v provozní době bývají otevřené do ulice. Drápalová dodává, že ani proti rozdávání letáků magistrát moc prostředků nemá. Kontroly strážníků městské policie většinou nemají smysl, ve správním řízení pak hrozí pokuta. „Na tu si vydělá za hodinu. A vy jste tím zaměstnali na desítky hodin armádu úředníků,“ konstatuje Drápalová.

„Pravomoci, které stát městům v tuto chvíli svěřuje, jsou slušně řečeno chabé. Je to jako hrát prší, když máte v ruce jen samé osmy a spodky, zatímco všichni kolem vás mají esa a sedmy. Samosprávy by si zasloužily lepší karty. Alespoň takové, které jim umožní vyřešit lokální problémy na lokální úrovni,“ zakončila zástupkyně magistrátu.

Za Prahu udržitelnou a sousedskou

Její slova nepřímo potvrzuje například snaha Hřiba a spol. o zákaz takzvaných pivní kol, jehož se přes různá odvolání a ministerské zásahy podařilo docílit až po několika měsících. Na thajské masáže si mimo jiných stěžují rovněž signatáři výzvy Za Prahu udržitelnou a sousedskou, které podpořil senátor Václav Hampl. 

Přes tři desítky občanských spolků a ekologických organizacích adresují dokument vedení hlavního města, zastupitelům městských částí a Institutu plánování a rozvoje (IPR) a žádají po zkušenostech s koronavirou krizí zlepšení života v Praze. V bodě 4 se píše o podpoře „lokálním podnikům a službám, které pečují o běžný život obyvatel“. Podle výzvy v centru metropole zákazníci takřka neseženou domácí potřeby a nenajdou ani kvalitní železářství. 

„Obyčejné obchody mizí, zato cannabisové lízátko za padesát korun nebo 'staročeský' trdelník se dají koupit na každém rohu. Matrjošky, falešný křišťál nebo thajské masáže však Prahu ani Českou republiku nereprezentují a město zahlcují vizuálním smogem. I turistická nabídka může být vkusná, ekologická a kvalitní,“ píší lidé, kteří bojují proti „přebulejému“ turismu.