Pochvalnými slovy ale nešetřili ani další strávníci. Přičemž jeden z žáků pronesl větu, která by asi doma zamrzela. „Je to lepší, než jak vaří babička,“ mínil. Když se pak Deník poptal u dalších na srovnání aktuálního zážitku ze školní kuchyně s tou babiččinou, přikyvovali: je to tak. Ovšem s připomenutím: to platí jen dnes. Běžně babičky jednoznačně vedou.

Kuchařky si vazal na povel policista

Pátek byl pro návštěvníky zdejší jídelny výjimečný den – a pro zaměstnankyně školní kuchyně jakbysmet. Na jeden jeden jim přijel pomocník až z Mladoboleslavska. Co Mladoboleslavska; přímo z televize! Do vaření se společně s nimi pustil Luboš Novotný z obce Klášter Hradiště nad Jizerou. Muž, která pracuje jako policista na oddělení hlídkové služby v Mladé Boleslavi. Tak ho však znají místní. Do Prahy dorazil coby Lubina. Jako finalista loňské řady soutěže kuchařů MasterChef Česko, která v programu TV Nova patří k velmi populárním pořadům.

Zdroj: Milan Holakovský

Byl to on, kdo vymýšlel páteční menu – a s týmem místních kuchařek vydržel po celou šichtu: od příprav, kvůli nimž dorazil už kolem páté ranní, až po náročný výdej obědů, který se rozběhl před polednem. Kuchařině se vedle profese policisty věnuje dál; vaří například na svatbách či ve firmách připravuje snídaně pro zaměstnance. Vaření v břevnovské škole ale přineslo zcela nový zážitek i jemu. „Představoval jsem si, že půjde o nějakých 80 porcí; s tím, že jich bude 550, jsem nepočítal,“ svěřil se.

Oběd za 31 Kč? Chutná a nadchne

Na tom, že si přijde vyzkoušet školní vaření, se domluvil během soutěže Zlatá vařečka, kde byl Lubina členem poroty (a tým školních kuchařek z Marjánky mimochodem zvítězil). Původně to prý byl tak trochu hec, zčásti také nakonec neuzavřená sázka – a především výzva: příležitost vyzkoušet si něco dosud nepoznaného. Netají, že myšlenka zkusit si uvařit obědy v sešněrování předpisů platných pro školní jídelny (a navíc s cenovým limitem na porci ve výši 30,90 Kč), ho zaujala: opravdu velká výzva. Během dne se ukázalo, že ještě větší, než původně očekával. „Musím říct, že všechny kolegyně, s nimiž jsem strávil skoro celý den, mají můj obrovský obdiv,“ prohlásil Lubina. Přičemž na otázku Deníku, co se od něj jeho dočasné kolegyně během jednoho dne naučily, se kolektiv kuchyně společně zasmál: „My? Spíš on od nás!“

Jídla, která mají děti rády

Lubina, pro jehož den ve své kuchyni prý škola poněkud otupila ostří finančního limitu, připravil menu sestávající ze svatební polévky (ta by ve všedním jídelníčku nesla označení „s játrovými knedlíčky a nudlemi“), výběrem ze dvou jídel, konkrétně vepřové rolády s pečenými brambory a špaget aglio olio – a z teplého zákusku v podobě bramborových šišek s mákem. „Volil jsem, co děti mají rády – a není složité udělat to ve velkém,“ konstatoval.

Představení výstavy Bond in Motion novinářům. Instalace s více než 70 vozy a technikou z filmů o Jamesi Bondovi.
Obrazem: Výstava aut a techniky legendárního Jamese Bonda je konečně v Praze

Když se Deník zeptal kuchařek, zda tyhle pokrmy znají jejich strávníci i z běžného provozu, kývly na souhlas. Ano, není to zrovna často – nicméně tahle jídla vaří. A byly si jisté, že valný rozdíl daný přítomností Lubiny by konzumenti poznat neměli. V tom se ale s hodnoceními, která Deník slyšel v jídelně, neshodly. Budiž, jindy to sice není špatné – ale tentokrát to bylo super. O level výš. Přičemž Deníkem oslovení školáci do jednoho věděli, čím je páteční menu výjimečné a kdo pro ně vařil.

S Lubinou se ostatně setkali osobně: při výdeji jídel. On sám o tom měl zjevně jinou představu ještě před zazvoněním znamenajícím konec vyučovací hodiny s následným příchodem prvních strávníků. Tehdy narovnal na talíře ukázkové porce s tím, že takto by si představoval vydávané porce. Na takové úpravy nebude při výdaji čas, zazněla námitka. Nu, uvidíme.

Výdej jídla? Jako pásová výroba

„Sparta, nebo Slavia?“ oslovil Lubina prvního z žáků, s nímž se potkal, když začal výdejní maraton; v té chvíli ještě s pozvolným rozjezdem. Že zvítězila Sparta, není tak podstatné jako to, že na takovéto debaty vážně nebylo kdy. Dalšího školáka se sice ještě zeptal, jak náročný byl den ve škole – záhy se ale ukázalo, že výdej nejvíc ze všeho připomíná pásovou výrobu ve fabrice. A jeden je rád, když zvládá odpovídat na pozdrav a pokrm na talířích jakžtakž porovnat; když člověk stihne ještě popřát dobrou chuť, pokud není extra frmol, je to bonus.

Zdroj: Milan Holakovský

Když se výdej jídel rozběhl naplno, Lubina, to komentoval jediným slovem: „Masakr.“ Už žádný Lubina, už žádný MasterChef. Jeho ruce se staly součástí soukolí. Byť na druhé straně výdejního pultu to strávníci vnímali jinak: Lubina tu byl – a od něj obzvlášť chutnalo.

Práce kvanta, avšak odměna bídná

Když Deník hovořil s pracovnicemi kuchyně, tvářily se poklidně. Jo, dobrý: jedny ruce navíc byly fajn a hodily by se i nastálo… Ředitelka školy Anna Niklová však nabídla i trochu jiný pohled: před pátkem prý měly kuchařky trému; obrovskou trému – avšak atmosféra v kuchyni byla skvělá. Všichni to skvěle zvládli!

Sám Lubina Deníku řekl, že nápor množství práce ve školní kuchyni ho překvapil. Když se pak dověděl o finančním ohodnocení, nezdálo se mu špatné – do chvíle, kdy pochopil, že není řeč o příjmu za týden nebo snad za dva, jak podle částky soudil, ale za celý měsíc. To vidí jednak jako tragédii – jednak jako důvod k ještě většímu obdivu ke školním kuchařkám.