VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Vopěnka: Sociální nůžky se mohou krutě rozevřít i v Praze

Praha/ROZHOVOR/ - Martin Vopěnka patří k nezastupitelným osobnostem současné české literatury. Vystudoval jadernou fyziku, ale oboru se nikdy nevěnoval. V jeho románech se přesto vědecký pohled na svět mísí s duchovním. To se projevuje také v jeho letošním románu Můj bratr mesiáš.

1.7.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Spisovatel Martin Vopěnka poskytl 27. června v Praze rozhovor Deníku.Foto: Deník / Divíšek Martin

Vopěnka v něm zachycuje jednu z možných verzí budoucnosti po globální katastrofě, již si člověk způsobil sám. „Napsat příběh mesiáše jsem chtěl už dlouho. Lákalo mě pohrát si s těmi jemnými nuancemi, které provázejí každou podobnou postavu na začátku, než je její božská podstata rozpoznána," prozrazuje v rozhovoru pro Deník autor úspěšný i v cizině a zároveň majitel nakladatelství Práh a šéf Svazu českých knihkupců a nakladatelů.

Jaké pocity se ve vás mlely, když jste rozmýšlel román Můj bratr mesiáš?

Na tuto knihu jsem se chystal dlouho, ale nevěděl jsem, kudy k tomu příběhu najít cestu. Hledání věrohodnosti příběhu nového mesiáše pak probíhalo během psaní skutečně krok za krokem. Klíč jsem našel v emocionální rovině, v postavě dívky Natalie, která donutí mesiášova bratra zamyslet se nad svým vlastním životem. Do té chvíle žil jen pro svého, v té době už třicet let zesnulého bratra-mesiáše.

Takže znovu rodinné téma, které jste měl za klíčové i v předchozí Nové planetě?

To mi v novince právě dlouhou dobu chybělo a já potřebuju při psaní mít postavu, se kterou se můžu emocionálně identifikovat, která mě vzruší, vzbuzuje napětí. U tohoto příběhu hrozilo, že půjde jen o klišé, o pouhou kostru, která nebude zabydlena skutečně živoucími lidmi.

Co vás fascinovalo na motivu mesiáše?

Lákalo mě pohrát si s těmi jemnými nuancemi, které provázejí každou podobnou postavu na začátku, než je její božská podstata rozpoznána. A možná ještě zajímavější jsou psychologické pochody osob, které s podobným prorokem žijí.

Kniha se odehrává v budoucnosti po určitém globálním kolapsu. Je to podmínka pro zrod mesiáše?

Já nejsem v náboženském smyslu věřící, ale tady musím odpovědět: To bychom mluvili pánubohu do řemesla. Mě každopádně bavila představa obráceného exodu, tedy ze severu na jih, v důsledku nové doby ledové. Konzultoval jsem to se svým bývalým spolužákem meteorologem, a opravdu: pokud bychom se pokusili zastavit globální oteplování nějakým násilným zásahem do klimatu planety, mohli bychom způsobit i dobu ledovou. Ale pro mě ty kulisy, v nichž se příběh odehrává, nebyly až tak podstatné. Spíš mne fascinovalo, jak se z příběhu Ježíše stalo celosvětové a státní náboženství, ačkoli se narodil a působil na periferii říše a skončil nevalně.

Proto se váš mesiáš narodí v Holešovicích a nutí následovníky používat češtinu?

Ano, i Holešovice jsou velmi nepravděpodobným místem, kde by se měl mesiáš zrodit. Mohl by to být spíš Američan žijící v New Yorku, který strhne masy. Ale to je příliš předvídatelné. A dějiny se zase tak předvídatelně nechovají, nebo lépe: budoucnost není daná nejpravděpodobnějším scénářem.

Vaše kniha je určitou postapokalyptickou vizí. Přibližte čtenářům svět, který v románu Můj bratr mesiáš vykreslujete.

Jeden z jevů, které v knize popisuji, se dnes už děje. A to je obrovské rozvírání sociálních nůžek, které můžeme vidět například ve třetím světě, ale nejen tam. V některých částech světa je běžné, že část jednoho města žije v příštím století a druhá ve středověku. To je realita a zároveň je nutné si uvědomit, že neexistuje důvod, proč by něco podobného nemohlo potkat Prahu. Já popisuji Prahu na konci našeho století a v situaci, kdy klimatická změna proběhla ještě extrémněji, než nyní předpokládáme. V takové Praze došlo právě k tomuto rozevření nůžek, a ačkoli několik lidí má nejmodernější technologie, velká část se snaží přežít na samé periferii.

Zajímavým způsobem pracujete se symbolem Vltavy…

Vltavu v knize vnímám jako určité memento těch změn. Nejprve je vyschlá, potom plná vody a nakonec zamrzlá.

A pak dojde ke katastrofě.

Ano, ta je srovnatelná s tím, co potkalo dinosaury. Ale já si myslím, že i kdyby něco podobného nastalo, lidstvo neskončí. Je nás hodně a máme tuhý kořínek. Kvalita života by se ale samozřejmě změnila a začínalo by se na zcela nové rovnováze, která by se ustavila na velice nízkém počtu obyvatel. S tím souvisí jediný nadpřirozený motiv mé knihy, když domnělý mesiáš předpoví, že se většině žen přestanou rodit děti.

Jak vás tento motiv napadl? Objevuje se například i v knize Margaret Atwoodové Příběh služebnice, jejíž seriálová podoba měla zrovna letos premiéru.

Uvědomte si, že vládu nad stvořením úplně nemáme ani dnes, ačkoli se lidstvo hodně snaží. Ale pořád máte spoustu lidí, kteří to pociťují, protože nemohou mít děti. Stvoření života zůstává svého druhu zázrakem, který se snažíme ovládat. Je otázka, jestli v této snaze nejdeme již za určité hrany, kam bychom jít neměli, a zda tam neobjevíme něco silnějšího, co nás může ve skutečnosti vytrestat. A raději znovu opakuji, že moje úvahy se sice dotýkají spirituality, ale nejsou náboženské. Hledám duchovní podstatu, ale nejsem věřící člověk v náboženském slova smyslu.

Kdyby k něčemu podobnému došlo a přestaly by se rodit děti, určitě by se vyrojila řešení vědecká a náboženská. K jakému byste se přiklonil vy?

Já bych užasl. Ale to já užasnu i tak nad mnohými záhadami našeho vesmíru i života. Osobně věřím, že duchovno je součástí samé podstaty vesmíru, o čemž ostatně bude i moje příští kniha Láska v čase bezsmrtnosti. Ale zpět k vaší otázce, samozřejmě by se toho chopilo mnoho falešných proroků a měli by úspěch. Lidé hledají jednoduché odpovědi a také naději. Podobný moment by tedy buď vedl k absolutnímu skepticismu a nihilismu, nebo k hledání nesmyslných odpovědí. Vedle nových náboženských vizí by se hromadně hledali viníci. Lynčovaných by bylo nepočítaně. Jednou by to byly prostitutky, jindy leváci, homosexuálové, gynekologové.

Pozorujete, že se tyto dva přístupy, tedy striktně empirický a subjektivní, zase extrémně polarizují? Mám namysli příklony k různým konspiračním teoriím, fake news…

Asi to můžeme konkretizovat na příkladu toho, že lidé začali zpochybňovat přistání Američanů na Měsíci. Lidé už nevěří ani té empirii zprostředkované televizí v přímém přenosu.

Obraz světa po kolapsu či při novém začátku se v současnosti objevuje v tuzemské literatuře stále častěji. Proč tomu tak je?

Tak já už jsem v roce 1999 napsal knihu Konec zákona, ve které prasknou veškeré civilizační nánosy a z hlavního hrdiny se stane sadista, který má pocit, že nedělá nic špatného, když znásilňuje a vraždí. Tenkrát tu knihu většina odsoudila a za sadistu jsem byl označován já. Ale když se odehrály první nepokoje v Londýně, spousta lidí mi potvrdila, že už pochopili, o čem jsem psal. Chci říct, že pro mě to nové téma není. Což bych přiřkl svému židovskému původu. Tušení pogromů pomáhalo přežít těm, komu se povedlo předat svůj genetický fond až do současnosti. To znamená, že moji předci museli být dostatečně obezřetní a museli stokrát odejít včas. Naposledy se to stalo mojí mamince, která se za války narodila v Londýně, kam její rodina uprchla těsně před válkou. Z Československa odešli snad opravdu 15. března 1939. I já tedy nutně musím být obezřetný.

Zjevně něco podobného nyní cítí čím dál víc lidí. Vnímáte, že se vědomí konce nějak zintenzivňuje, když mu propadá stále víc lidí?

Je třeba rozlišovat. U většiny spisovatelů to není spojeno s žádným hlubším prožitkem. Je to zkrátka populární literární žánr. Ale pak se z apokalypsy stává klišé. Rozhodně ale lidé nyní nově cítí určitou bezmoc ovlivňovat veřejné věci v globálním měřítku. Já nijak neovlivním, kdo bude prezidentem USA, neovlivním, zda se náhodou nepomátne prezident Turecka, neovlivním, jestli v Rusku nebude vládnout diktátor. A svět se může nakrásně dohodnout na klimatických podmínkách, ale nikdo je nebude dodržovat. A do toho si spousta lidí uvědomuje možná rizika, kam to všechno může vést, ale jsou bezmocní, protože neexistují mechanismy, jak řídit planetární civilizaci tak, aby se sama nezničila. To nutně vede k myšlenkám, že to jednou musí celé rupnout.

Čeká nás tedy pouze negativní scénář?

Ale vůbec ne. Supermoderní technologie možná nakonec přinesou něco uplatnitelného nejen v bohatých zemích, ale také v rozvojovém světě. Možná přinesou bohatství, které nebude založené na kácení deštných pralesů a plundrování moří, a zároveň se povede zastavit populační explozi, protože pohodlnější lidé nechtějí mít tolik dětí. Je potřeba si přiznat, že lidstvo dosáhlo neuvěřitelných znalostí a pokroku, takže nevylučujme pozitivní vývoj. Jak říkám, i kdyby pravděpodobnost určitého jevu byla jen jednoprocentní, může nastat. A dějiny se potom vydají zcela novým směrem.

Jaké technologie by to mohly být?

Už jen to, kolik energie přináší sluneční záření na naši planetu, je kompletním řešením energetické potřeby. Že se bráníme změně tímto směrem, je dáno návyky i ekonomickými návaznostmi. Technologicky to možné je a naše možnosti jsou ohromné. Na druhou stranu určitým mementem pro mě je to, že Steve Jobs umřel v 56 letech, ačkoli si určitě mohl dovolit tu nejpokročilejší léčbu. Osud, nebo chcete-li nahodilost, tedy pořád hraje významnou roli.

Jste jedním z mála tuzemských autorů, kteří vycházejí i za hranicemi. Jak to vypadá s anglickým překladem Nové planety?

Tam pořád narážíme na to, že Nová planeta je opravdu rozsáhlý text. Mně mezitím třeba vyšla Moje cesta do ztracena v Polsku, teď vyjde v Itálii a pak v Německu. Takže paradoxně knížce, kterou jsem napsal před 15 lety, se daří. Ale všechno má svůj čas. Počáteční ohlasy na Novou planetu u různých zahraničních nakladatelů jsou vždy skvělé, potom se leknou toho rozsahu a navíc nečekají globální téma od českého autora. Ale věřím, že se to povede, protože ten tlak se stupňuje. Pro zajímavost, knihu Můj bratr mesiáš chtějí nyní přeložit do arabštiny a vydat ji v Egyptě.

A případné pokračování Nové planety?

Úplně to nevylučuji. Možná se k němu odhodlám, až jednou Hollywood natočí velkofilm podle první knihy. Pak se opět naladím na ten příběh. Ale obecně platí, že se nerad zastavuju a nechci se moc vracet.

Kromě autora a nakladatele jste také šéfem Svazu českých knihkupců a nakladatelů. V poslední době jste slavili významné vítězství v podobě přeřazení knih do 10procentního pásma DPH. Jak se projevilo?

Důležitým efektem byla jistá úleva, snížení extrémního tlaku. Díky tomu celý nakladatelský trh zase pár let přežil ve slušné kondici a můžeme vymýšlet nové projekty.

Jaké jsou další mety? Myslím v tlaku na vládu a její podporu knižní kultury.

Pořád jsme v DPH nad průměrem Evropské unie, takže bychom rádi tlačili na další snížení. Ten průměr EU je nyní zhruba šest procent. Až odejde Velká Británie, asi to trochu povyroste, ta má nulové DPH na knihy. Pro nás by bylo skvělé, kdybychom to po nich převzali, když se k jejímu vzoru pořád tak hlásíme.

Vyloženě problémem jsou elektronické knihy. Ty jsou stále v 21procentním pásmu. Pikantní je, že v Evropské unii panuje shoda na tom, že by si e-knihy mohly jednotlivé státy posunout do stejné kategorie jako knihy klasické. Brání tomu jediný stát Česká republika. Opravdu mi kolegové z profesních sdružení z různých evropských států píšou, co to tady vyvádíme.

Co tedy vyvádíme?

Brání tomu ministerstvo financí.

To jde o stamiliony?

Ne, rozdíl by byl asi deset milionů korun ročně. Podle ne zcela podložených informací, které mám, se ve skutečnosti hraje o něco úplně jiného. Ale nerad bych se pouštěl do spekulací.

A jaké další úkoly jsou před vámi?

Pak je tu změna autorského zákona, protože letos parlamentem prošel další totální paskvil. U tohoto zákona se neustále řeší spory mezi hostinskými a OSA a zcela mimo pozornost jsou odměny pro autory knih a nakladatele z půjčovného v knihovnách nebo z kopírování. V Česku se půjčí 60 milionů knih ročně a vlastně zcela mimo kontrolu je kopírování částí knih. Odměny přitom už deset let jsou 50 haléřů autorovi a nula pro nakladatele z každé výpůjčky. K tomu mají všechny velké knihovny výjimku. My bychom požadovali korunu pro autora a korunu pro nakladatele, což je stále symbolická odměna. Už to docela dost lidí v parlamentu chápe, ale politická vůle zatím nebyla. Snad v příštím období.

Co naopak vnímáte pozitivně ve změnách za poslední léta?

Především obrat na ministerstvu kultury z hlediska podpory české literatury v zahraničí. Vznik Českého literárního centra znamená obrovský posun v možnostech. Sám už to pociťuji při jednání se zahraničními nakladateli. Na překlady českých knih je daleko víc peněz a i ten proces se zjednodušuje. V tomto doháníme severské země. Také se nám podařilo trochu proměnit veletrh Svět knihy, aby byl otevřenější pro veřejnost. A knihy byly zařazeny mezi uznatelné zaměstnanecké benefity, což je úžasná a všeobecně pozitivně vnímaná zpráva. Také se zřejmě podařilo přesvědčit rodiče, že je důležité, aby děti četly. S tím souvisí celkový růst podílu dětské literatury na trhu, který v posledních letech pozorujeme.

Vidíte někde výrazný propad?

Katastrofický je ústup odborné literatury, která za posledních pět let propadla snad o 40 procent. Lidé si odborné knihy zkrátka nelegálně stahují nebo kopírují na školách.

Přece jen to jsou chudí studenti…

S tím souhlasím, ale bude potřeba si sáhnout třeba na peníze vyčleněné na podporu vědy a výzkumu. Protože potřebujeme, aby se odborné knihy překládaly i aby vznikaly. Sám vím, jak zásadní je, že takové knihy vycházejí. Odborník si knihy ve svém oboru přečte anglicky. Ale už třeba biolog bude aktuální poznatky z matematiky či fyziky v originále nejspíš ignorovat. A ta mezioborová inspirace je nedocenitelná.

Jaké jsou aktuální nakladatelské trendy?

Boom erotické literatury už asi definitivně pominul. Detektivky, zvlášť má-li autor seversky znějící jméno, jsou stále populární. Ale jinak je knižní trh opravdu nevyzpytatelný.

Na závěr trochu filozofování. Knihy dřív měly moc měnit společnosti, přetvářet svět. Dokážou to ještě někdy?

Možná když budou ty civilizační průšvihy ještě větší, tak se lidé do knih uzavřou. Ale aktuálně mají intelektuálové a knihy opravdu velmi malý vliv.

Jak knihy mohou pomoci v napravování paseky, kterou způsobují sociální sítě na mysli mám především vytváření sociálních bublin, stále nižší schopnost rozumět delším textům a interpretovat je, atomizaci společnosti.

Já bych knihu přirovnal k ponorné řece. Ta kniha tady je, můžete se do ní začíst, a když nabízí nějaké ideje, tak se jejich vliv časem může ukázat. Ačkoli zprvu nemusí být viditelný. Ostatně tenhle pocit jsem měl u své Cesty do ztracena, která tady vyšla téměř opomenutá, ale když loni vyšla v Polsku, tak její přijetí bylo neskutečně pozitivní.

A sledujete tu snižující se schopnost porozumět delším textům, třeba u mladších čtenářů?

Částečně se s tím setkávám a dokonce mi o tom říkají i někteří zaměstnavatelé, kteří to pozorují u mladých uchazečů o práci. Oni už zkrátka přijímají informace z jiných zdrojů než textových. Ale jak jezdím po školách, vidím i opačný trend. Když jsem byl nedávno porotcem v úvahové literární soutěži, objevily se velmi hluboké texty, které byly na úrovni, na jakou bychom se za totality nezmohli. Tedy opět zde můžeme pozorovat to rozevírání nůžek, protože zjevně jedni budou v budoucnu výrazně zvýhodněni před těmi ostatními.

Autor: Stanislav Šulc

1.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Andrej Babiš (vlevo) a Jaroslav Faltýnek.
9

Mezi Čechy mírně převažuje nespokojenost s výsledkem voleb

Petr Gazdík.
5

Babiš přemlouval STAN ke spolupráci. Podle Gazdíka ale marně

Jednání za hnutí ANO povedou Babiš, Faltýnek i Brabec

Povolební vyjednávání povedou za ANO předseda hnutí Andrej Babiš, místopředsedové Jaroslav Faltýnek, Petr Vokřál a Richard Brabec a člen předsednictva Radek Vondráček. Po jednání předsednictva to novinářům řekl Babiš. Dodal, že první schůzky se uskuteční v neděli a v pondělí. Již dříve Babiš prohlásil, že ANO je připravené jednat se všemi stranami, které se dostaly do Sněmovny. O tom, s kým by chtěl uzavřít koalici, se jednoznačně nevyjádřil.

Schwarzenberg: Lidé očividně raději slyší sliby než pevní postoje

Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg označil výsledek voleb za prohru, kterou přisuzuje tomu, že strana neuhnula ze svých principů.

Přibývá krádeží drahých kol na objednávku, potvrdily pojišťovny

Hodnota ukradených kol klientů pojišťoven v Česku v letošním roce vzrostla. Častěji se kradou dražší, předem vytipované bicykly, na něž se soustředí organizované skupiny zlodějů, vyplývá z ankety ČTK mezi tuzemskými pojišťovnami.

Praha volí jinak než zbytek země. Potvrdí se to i letos?

Obyvatelé hlavního města v minulosti hlasovali výrazně „pravicověji“ než lidé z ostatních regionů. Očekává se to i tentokrát, jak potvrdila také naše předvolební sonda. Praha je tradiční baštou pravice a liberálně orientovaných stran. Minulé parlamentní volby v roce 2013 opanovala v hlavním městě TOP 09. Hlasovalo pro ni přes 23 procent voličů, zatímco na celostátní úrovni jen 12, což stačilo na republikové čtvrté místo.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení