Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Stropnický: V hospodě se snadno volá po povinné vojně

/ROZHOVOR, VIDEO/ Hnutí ANO žádného kandidáta na prezidentské volby nenavrhne. Ohlásí přesto Martin Stropnický svou kandidaturu? Má česká armáda zbraně? A Kolik? Na tyto otázky a mnohé další odpovídal Deníku současný ministr obrany. 

15.4.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Ministr obrany Martin Stropnický poskytl 10. dubna v Praze rozhovor Deníku.Foto: Deník / Divíšek Martin

K funkci ministra obrany jste přišel trochu jako slepý k houslím. Když jste se v této budově ocitl, zaskočilo vás to?
Tak to mám pořád. Jak myslíte, že jsem odletěl do Říma? Zavolal mi Josef Zieleniec a řekl – máš čtyřicet osm hodin na to, aby ses rozhodl, jestli chceš být velvyslancem v Itálii. 23. prosince 1998 mi zase dal dva dny na rozmyšlenou Josef Tošovský. Vánoční atmosféra byla pryč a stal jsem se ministrem kultury. Podobně to bylo s funkcí na obraně.

Proč právě vy?
Myslím, že po křesle ministra obrany toužila spousta lidí. Jenže se všichni báli. Dnes každý ví, jak se to má správně dělat a co dělám špatně. Ale tehdy, když ještě bylo křeslo ministra obrany prázdné, tak si říkali – jejda, tam raději ne! To je takový zamořený ďolík!

Pokud ANO vyhraje volby, tak v zamořeném ďolíku zůstanete?
Neberte to jako vyhýbavost, ale na to já nedokážu odpovědět. Teď je možné všechno a nic. Na papíru máme vysoké preference, ale může se to zhoupnout. Jistě vím pouze to, že mám velkou zodpovědnost za volby v Praze. A to bude velká dřina, protože podle mě není Praha zrovna náš kraj.

Andrej Babiš oznámil, že za hnutí ANO žádného kandidáta pro prezidentské volby nenavrhne. Ohlásíte i přesto svou kandidaturu?
Moje kandidatura není otázkou dne. Až k té hoře dojdeme, tak ji přejdeme. Andrej Babiš vykřesal z ničeho politickou sílu. A tyhle volby jsou pomyslná cílová páska. Chci zúročit úsilí, které jsem do politiky vložil. Vím, že to lidi moc nezajímá, ale politika vyžaduje osobní oběti. Říkáte si – chtěl bych být také manžel, otec, syn. To všechno zmizí. Naprostá ztráta jiné životní dimenze, než je práce, zaskočí každého. Nestěžuji si. Jen se snažím vysvětlit, proč jsou teď pro mě volby důležitější než konkrétní funkce.

V čem podle vás bylo ve vládě ANO lepší než jiné strany?
Zlepšili jsme například výběr daní. Navýšili jsme rozpočet na obranu. Podařilo se nám po 21 letech dosáhnout rozpočtového přebytku. My jsme v hnutí ANO takoví šetrní.

To byl Miroslav Kalousek také.
On ale škrtal potřebným. Škrtat peníze důchodcům, mladým rodinám, vojákům, policistům, to není dobrá volba. Navíc – ANO je v té nejrozporuplnější vládě. Šetřit vůbec není jednoduché. V koalici se střetávají protichůdné názory. Sledujete, jak někteří ministři sociální demokracie přinášejí další a další návrhy, které znamenají miliardové výdaje. My bychom si takové návrhy také dovedli vymyslet, kdybychom nebyli ukáznění.

#clanek|3214236#

Možná to s těmi úsporami někdy přeháníte. Místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek nedávno řekl, že jste jediným ministrem obrany na světě, který opakovaně odmítá navýšení svého rozpočtu.
A že mám víc utrácet a nakupovat. Vím. To jsou takové hraběcí rady. Připouštím ale, že je resort obrany podfinancovaný. Jenomže to je výsledek škrtů předchozích vlád. Když jsem přišel na ministerstvo, nebyly tu žádné velké projekty. Nikdo nic nepřipravil. A to utrácení neprobíhá tak, že si řeknete – aha, tak já mám na kontě tolik a tolik miliard. Zajdu do supermarketu a koupím tanky. Ten proces nákupu je dlouhý a složitý. Když chcete koupit dalších padesát Pandurů, trvá to tři až pět let. Až pak proplácíte faktury. Takže skokové navýšení rozpočtu z roku na rok, jak ho někteří poslanci navrhují, bychom nedokázali využít. A oni to vědí. Je to ale mediálně líbivé téma. Armádní rozpočet teď roste o deset procent ročně. To není málo.

Přesto jste v uplynulých letech nějaké ty desítky miliard utratil. Co jste pro Česko v tom pomyslném „supermarketu" pořídil?
Vy novináři se na to ptáte jako na výsledky fotbalového zápasu. Některé informace ale nejde zveřejnit, protože jsou strategické. Jednou se novinář z České televize zeptal mého slovenského kolegy Petera Gajdoše, kolik má Slovensko ruských stíhaček. A on řekl: „Toľko, koľko treba." A novinář na to: „A kolik jich tedy máte?" „Toľko, koľko treba," zopakoval Gajdoš ještě třikrát a pak odešel. Respektuji vaše povolání, na druhou stranu, v Česku se stalo zvykem, že všechny informace musejí být veřejné. Tak to ale není.


Chápu. Ale Čechy zajímá, jestli má česká armáda zbraně. Má? A kolik jich tedy máme?
Toľko, koľko treba… Dobře. Není tajné, že jsme prodloužili smlouvu na Gripeny. Koupili jsme dvanáct a půl tisíce pušek, devět tisíc pistolí, kamiony, oblékli jsme vojáky. Když jsem na ministerstvo nastupoval, tématem číslo jedna bylo, že nejsou maskáče. Rozhodli jsme také, co bude s vrtulníky. Kolik jich potřebujeme, jaké si ponecháme z těch ruských a kolik nových dokoupíme. Celkově jsme nastavili jakýsi jízdní řád, podle kterého budeme pořizovat a modernizovat výzbroj. Nebude se tak stávat jako v minulosti, že nakoupíme něco, co nepotřebujeme.

Poletíte kvůli nákupu vrtulníků do Spojených států s prezidentem Zemanem?
To je spekulace, která vznikla kvůli tomu, jaká agenda jednání je pravděpodobná. Bezpečnostní spolupráce určitě bude tématem. Vojenská část je obsáhlá. Vyplynulo to mimo jiné z toho, že Donald Trump evropské země žádá, aby do obrany víc investovaly. Je proto logické, že by měl prezidenta doprovázet právě ministr obrany.

#clanek|3213701#

Česko by mělo na obranu dávat dvě procenta HDP. Ale je to dost?
Investiční dluh je vyšší než 100 miliard. Tuhle částku je tedy potřeba do armády postupně investovat, aby se dostala na úroveň, na které by měla být. Žádný ministr financí vám ale dopředu neřekne, kolik peněz můžete utratit v příštích desetiletích. Dá vám výhled maximálně na tři roky dopředu. Takže plánování investic pro armádu je vždycky trochu střelba naslepo. Musíte dbát také na to, aby peníze byly vstřebatelné. Kdyby mi Andrej Babiš řekl – v příštích třech letech dám na obranu navíc třikrát patnáct miliard, byla by to zbytečná velkorysost. Veřejná soutěž má nějaká pravidla a nákup nelze urychlit. Velké projekty trvají od zpracování specifikace přes vyhlášení výběrového řízení po dodávku techniky třeba čtyři pět let. Navíc si všichni zbrojaři a výrobci řeknou – výborně! Armáda má teď spoustu peněz. A všechny ceny půjdou nahoru. Byli by blázni, kdyby to neudělali.

Proč každá akvizice trvá tak dlouho?
Musí projít byrokratickým kolosem. Proč myslíte, že mám na ministerstvu asi 1200 úředníků a bezpočet dalších v armádě? Šlo by to samozřejmě rychleji, kdybych mohl najmout dvacet géniů, kteří ty nákupy naplánují skvěle, rychle a neúplatně. Ale génius si neodsedí pět let ve státním úřadu za tabulkový plat, aby vyhověl zákonu o státní službě. A pak je tu ještě standardní česká nepřejícnost. Firma, která ve výběrovém řízení skončila jako druhá, si vymyslí nějakou obstrukci. Shodí to a pošle Úřadu pro hospodářskou soutěž.

Takže podle vás nákupy pro armádu nelze nijak urychlit?
Demokracie je pomalá. Pokud chcete, aby zakázka byla transparentní, kontrola trvá dlouho. A u nás mají všichni kvůli akvizičním kauzám z předchozích let oči na stopkách. Takže vyžaduji, aby se všechno kontrolovalo dvakrát až třikrát. Opravdu si nechci sednout do Ruzyně vedle pana Dalíka nebo chodit k soudu jako paní Parkanová. Kritizovat je lehké. Poslanci si dají nožku přes nožku a v kavárně nad větrníkem filozofují o tom, jak je třeba zrychlit nákupy pro armádu. Chtěl bych je tady vidět. Ta odpovědnost je obrovská a možnost, že uděláte chybu, se vyloučit nedá.

Zrovna teď to vypadá, že jste chybu udělal. Andrej Babiš právě přesvědčuje novináře, že hnutí ANO nedostalo statisícový peněžní dar od Stanislava Petra jako úplatek. Jelikož Petrova firma Argun získala armádní zakázku na dodání neprůstřelných vest pro české vojáky.
Neudělal jsem chybu. Jistě, pánové ve sněmovně budou možná plamenně hřímat, koaliční kolega pan Hamáček možná sestrojí další sarkastický tweet, ale taková politika prostě je. Finanční dary přijímá ústředí ANO. Naše kandidátka sháněla peníze na svoji krajskou volební kampaň v Královéhradeckém kraji, kam byl také tento dar po-ukázán. Abychom ale předešli jakýmkoli spekulacím, dar jsme obratem vrátili.

Lze podobným událostem zabránit?
Zřejmě budeme muset přijmout další kontrolní opatření. Má ale snad účetní pokaždé, když ANO dostane nějaký dar, volat všem ministrům? A ptát se jich, jestli se dárcovská firma náhodou nepřihlásila do nějaké soutěže o státní zakázku? Majitel firmy Argun vyhrál v otevřené soutěži, kde nabídl nejnižší cenu. Mám na to dobrozdání od nezávislé komise. Víc pro čistotu armádních zakázek udělat nemůžu.

#clanek|3212390#

V křesle ministra obrany jste zažil anexi Krymu, zhoršení situace na Blízkém východě a migrační krizi. Změnily tyto bezpečnostní hrozby vztah Čechů k armádě?
Prohloubil se zdravý patriotismus. Projevuje se to například u aktivních záloh. Hlásí se k nim lidé, kteří mají nějakou civilní profesi a žijí běžný život, ale chtějí být armádě po ruce. Cítí, že je nezbytné, aby se v rámci svých možností podíleli na obraně země. Loni jsme také zavedli takzvané dobrovolné zálohy. S jedním dobrovolníkem jsem mluvil ve Vyškově. Byl to IT inženýr, měl dvě děti a vůbec by do něj člověk neřekl, že má nějaký vztah k armádě. Ale on říkal – čtu noviny, vidím, co se děje, a tak nechci jen sedět u piva a nadávat nebo se třást strachy.

Často teď slýchám, že by se měla znovu zavést povinná vojna. Myslíte, že je to dobrý nápad?
V hospodě se snadno volá po povinné vojně. Sedí v ní většinou starší muži a těch se to už netýká. Také mi často píší matky – vezměte toho mého pacholka do armády a naučte ho alespoň uklízet! Nejsem proti. Ale chtěl bych, aby to nebyl jen krátkodechý výkřik nějaké politické strany, která chce nasbírat body u voličů. Téma to je. Ale pojďme o něm mluvit vážně. A ať se k němu vyjádří mladí muži z vysokých a středních škol i učilišť, kterým by vojna zasáhla do života. Přiznávám, že jsem trochu alergický na nostalgii po základní vojenské službě. Nevyznávám rčení, že vojna z kluka udělá chlapa. Zažil jsem ji. Tehdy vojna lidi učila hlavně zašívat se na marodku a v praxi uplatňovat rčení ruka ruku myje. Arogantní komunistický důstojník s pupkem rozhodně žádným vzorem mužství a morálních kvalit nebyl.

Dnes je to ale jinak.
Nepochybně. Profesionální armáda se s tou komunistickou nedá srovnávat. Důstojníci jsou sebevědomí, vzdělaní a fyzicky zdatní muži. Nemáme potíže s rekrutací. Loni jsme přijali přes 2200 nových vojáků. A podle průzkumů důvěřuje armádě 73 procent lidí. To je velmi lichotivé číslo.

Deník nedávno provedl vlastní průzkum. Ptali jsme se lidí z krajů, zda se domnívají, že se v posledních letech zvýšila obranyschopnost země. Myslelo si to jenom 25 procent lidí. Proč?
To je podle mě českou náturou. Mazácké skepse je plný kosmos. V hospodě, na Facebooku nebo ve veřejné debatě je vždy populárnější zpochybňovač nežli ten, kdo řekne – ne, to není pravda, chlapci, naše armáda sice není velká, ale zdaleka na tom není tak špatně. Zbytečně se někdy sebemrskáme. Navíc se lidé někdy na armádu dívají jako konzumenti. Platím si ji z daní, a až přijde nějaký konflikt, řeknu – tak, teď si nás kluci braňte! Tihle samozvaní bezpečnostní experti často zapomínají na to, že brannou povinnost od dob Marie Terezie nikdo nezrušil. A že lze, kdyby došlo k nejhoršímu, povolat do zbraně muže od osmnácti do šedesáti let. Proto jsem rád, že roste počet příslušníků aktivních záloh a hlásí se dobrovolníci. Probouzet v lidech pocit účasti na případné obraně země je moc důležité.

#clanek|3214137#

Nedávno jste podepsal smlouvu, podle které má 4. brigáda rychlého nasazení české armády přejít pod německé velení. Alternativní média tento krok hodnotí jako zradu a zaprodání národa Německu.
Protože se na to dívají optikou minulých století. Pokud někdo lpí na tak přežitých představách, tak ať je důsledný a vyndá si z Octavie motor. Ten je také německý. Máme jednu brigádu přidruženou k německé divizi, což spočívá především ve společném výcviku, a to je celé. Vždyť je to normální součást alianční spolupráce! Český generál Josef Kopecký nedávno velel obrovskému aliančnímu cvičení. Odehrávalo se v Německu a zúčastnilo se ho 5 tisíc vojáků. Mají snad kvůli tomu Němci pocit, že je ministryně obrany Ursula von der Leyenová zaprodala Česku?

Bezpečnostní rizika narůstají. Co hrozí Evropě?
To vnímá každá země jinak. Státy mají rozdílné historické zkušenosti a od nich se odvíjejí jejich obavy. Poláci a pobaltské země vidí jako hlavní hrozbu nepředvídatelnost Ruska. Pokud bychom se na Rusy zeptali Portugalců, tak řeknou, že malujeme čerty na zeď. Ale podle mě se nemusíme obávat konvenční války. Hrozba tkví spíše v podemílání demokratických struktur.

Jak se to projevuje?
Nedávno někdo zaútočil vojenskou zbraní na polskou ambasádu na Ukrajině. A ambasáda má exteritorialitu, to znamená, že je to vlastně území Polska. Poláci proto napadení vnímali velmi citlivě. A jak na to Evropa zareagovala? Jako obvykle nijak. A přitom to nelze podceňovat. Také se třeba může stát, že se v Estonsku objeví ozbrojené skupinky v neoznačených uniformách. Estonci ohlásí – asi nás někdo napadl. Ostatní státy řeknou – a kdo? Odpověď bude nejasná. Totéž se děje ve vzdušném prostoru nebo na moři. Na území Norska nebo Švédska se objeví cizí stíhačka, loď nebo ponorka. Jejda, ona zabloudila, kdepak napadení! Právě rozbředlost toho ohrožení je nebezpečná.

Co to znamená pro nás Čechy?
Patříme mezi deset nejbezpečnějších zemí světa. Nejsme cílem migrace. Ale dělat, že se nic neděje, by nebylo správné. Armáda má vyčleněných několik stovek vojáků, které lze ihned nasadit, kdyby kupříkladu z jihu přišla nějaká nezvladatelná migrační vlna. Ve spolupráci s policií děláme pravidelná cvičení. Obezřetnost potřebujeme, ale panikařit odmítám. A už vůbec nechci získávat na vyvolávání strachu nějaké politické body.

Autor: Lenka Králová

15.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezident Zeman se svou paní odvolili v základní škole v pražských Stodůlkách.
AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Předvolební debata Deníku: Ivan Bartoš
51

V televizi zabodoval Bartoš, Babiš působil unaveně, hodnotí experti

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

/VIDEO/ Co by udělal předseda SPD Tomio Okamura, když by si ministryně Karla Šlechtová zvrkla kotník? Proč se Michaela Marksová nerada fotí při výstupu z auta? Superdebata Deníku nebyla jen o politice.

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Předseda Zelených Matěj Stropnický dnes oznámil, že je homosexuál. Vyjádřil se tak ke spekulacím bulvárních médií. O svém soukromí mluvit neplánoval, voliči by ale podle něj tuto informaci vědět měli.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

/ROZHOVOR/ „Do vztahů mezi Prahou a místními radnice se příliš promítá stranická politika a zvlášť výrazné to bylo v předvolební době,“ tvrdí starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP09). Podle něj by mělo být politizování všeho včetně třeba vedení linek autobusů nahrazené snahou o konstruktivní spolupráci. Zvlášť pak v řešení dopravy, která je nejpalčivějším problémem Šestky.

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení