Martin Frýdek starší: Jaká místa mám v Praze rád

close info Zdroj: čtk zoom_in

Tréninkové centrum Sparty na Strahově

Od dětství tam se mnou ťapali i moji synové, starší Martin a mlad-ší Christian, oba jsou sparťani po mně. Christiana jsem bral na Strahov, když ještě chodil do školky, takže mu lidi z klubu říkali Strahováček. Chodil za správcem Oldou Rottem a dětským hláskem se ho ptal: „Strejdo, nemáš něco k pití?" Strahov je trochu větrná hůrka, ale na vymetené nebe se tam vždycky dívalo nádherně.

close info Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek zoom_in

Parkhotel

Kus mého mládí, scházeli jsme se tam i se sparťanskými hokejisty. Obsluha nás měla najeté: vešli jsme a už nám servírovali kafíčko a noviny. Scházeli jsme se tam ještě před oficiálním srazem na Letné a pravda, po práci jsme se v Parkáči občas trochu zdrželi. Naštěstí tam byly boxy, nebylo na nás tolik vidět. Tenkrát ani neexistoval bulvár, měli jsme to jednodušší než dnešní generace. Zlatá devadesátá léta.

close info Zdroj: čtk zoom_in

Generali Arena

To není stadion, to je chrám. V Praze nemám osudovější místo než domov mojí milované Sparty. Denně jsem tam jezdil do práce a odehrál moře zápasů. Nezapomenu na vítězství nad Barcelonou nebo na mač s Olympique Marseille: už dvě hodiny před výkopem byl spodek staré Letné na stání plný. Sladké vzpomínky mám i na konec kvalifikace o Euro 1996, když jsme porazili Lucembursko. Na nebi zářil ohňostroj a jako had jsme se po kolenou plazili kolem tribun.

close info Zdroj: DENÍK/ Max Vajt zoom_in

Stromovka

Nečekejte žádnou romantiku. Park je pro fotbalisty místo, kde při nepopulárních výbězích cedí krev. Jednou se Romanu Vonáškovi narodil syn a šli jsme to zapít, jenže druhý den se šlo do Stromovky… Když nám bylo nejhůř, koumák Horst Siegl stopnul erární multikáru a poslední kolo jsme se vezli na korbě. Ve správnou chvíli jsme nepozorovaně vystoupili a trenér nás v cíli chválil za luxusní čas. Praha umí být krásná.

close info Zdroj: DENÍK/ Dimír Šťastný zoom_in

Kyje

Nostalgie, moje první bydlení v Praze. Byla to klasika na sídlišti. Celé patro bylo sparťanské: Pavel Nedvěd, Honza Sopko, Marek Trval… Zážitků bylo dost, ale bohužel se moc nedají publikovat. Pak jsme žili v Újezdu u Průhonic, kde stačilo, aby špatně foukalo, a slyšeli jsme rachot aut z dálnice. Dneska mě najdete v Hájku u Uhřínevsi: do místní hospody sice chodí spousta slávistů, ale aspoň je s kým se hecovat.