Manžel Libuše Krčové zůstal po mrtvici na vozíku, pomohla mu organizace Cerebrum

Tenkrát v lednu pro Stanislava přijela sanita a odvezla ho do nemocnice. „Nikdo mi nic neřekl. Protože řádil covid, nesměla jsem za ním anido nemocnice. Putoval z oddělení na oddělení. A až dceři se podařilo domluvit, přes velké obtíže, lázně v Kladrubech,“ popisuje dnes s odstupem Libuše těžké chvíle.

Stanislav měl vážně neurologické potíže. Jeho manželka věřila, že ho v Kladrubech dají dohromady a díky rehabilitacím bude znovu chodit. Strávil tam však jen jedinou noc. Při nástupu podstoupil test na covid, který vyšel pozitivně. Místo pobytu v Kladrubech ho tak čekal návrat do nemocnice.

Čtvrtinu života strávíme s nemocí, upozorňuje kardiolog Michal Vrablík

Pro Libuši to byly jednyz nejhorších dnů jejího života. Přestože byl Stanislav po mrtvici, podle jeho manželky se k němu v nemocnici tak nechovali. „Byl to horor. Všichni se báli covidu, byli navlečeni jako astronauti, ale personálu nedocházelo, že když je můj muž po mrtvici, je nepohyblivý a opravdu má problém dojít si i na záchod,“ vzpomíná Libuše.

Nakonec Stanislavovi dali silné léky a pustili ho domů. Nepohyblivého, na vozíku. „V nemocnici mu kromě léků vůbec nepomohli a Kladruby na rehabilitaci nám padly. Byli jsme zoufalí,“ konstatovala Libuše.

V těch nejhorších chvílích svitla ale svitla naděje. Dcera Krčovým doporučila organizaci Cerebrum. Libuše nemeškala a neziskovku kontaktovala. „Obratem nám poslali různé papíry a věci,co máme po mrtvici dělat. Konečně jsme dostali informace!“

Biologické hodiny řídí zdraví i nemoci. Umělé světlo v nich způsobuje zmatek

Díky rehabilitacím v Cerebru se z vozíčkáře Stanislava stal opět čiperný muž. Chodí pomocí berlí, jeho mozek po mrtvici zůstal naštěstí poškozený jen lehce a ani jemnou motoriku to tolik nepostihlo. Několikrát denně cvičí a toto úsilí je hodně vidět. „Opravdu se snaží. Snad už to bude jen lepší,“ přeje si Libuše, která zdůraznila, že za velké pokroky jejího muže vděčí hlavně Cerebru.

„Mají tam šikovné terapeutky. Je úžasné, co pro lidi dělají. Bez jejich pomoci by manžel už nechodil. Ale hodně nám pomohlo i vědomí, že jsme nebyli sami, komu se něco takového stalo. V Cerebru totiž mají i o desítky let mladší lidi, které to postihlo,“ doplnila Libuše.