Máchův Máj vyšel kromě tří stovek českých vydání také asi padesátkrát v mnoha cizích jazycích. V české historii byly chvíle, kdy Mácha patřil k osobnostem, jež měly českému národu pomoci ve chvílích útisku a úzkosti. Máj pak vycházel rok co rok v desetitisícových nákladech. Přesto tím, kdo stojí za obnoveným zájmem široké veřejnosti o nejslavnějšího českého básníka, trochu čítankového klasika, stojí Britka.

Přichází nový projekt

Bernie Higginsová žije v České republice od roku 1991. Do tuzemska z Británie přenesla v roce 1999 dnes populární festival Den poezie, který bude letos již poosmnácté a který se koná vždy kolem výročí Máchova narození, tedy 16. listopadu. Letos se do něj zapojí 61 měst a čeští a zahraniční autoři.

A tak jako před lety jeho pořadatelé přišli s projektem Poezie pro cestující, který přinesl básně do vagonů pražského metra, letos přicházejí s novým projektem Poezie pro čekající, který spočívá v umístění brožur poezie do čekáren v nemocnicích, u lékařů nebo na úřadech.

Mácha je náš nejslavnější chodec a tulák

Stejně jako je Mácha nejslavnějším českým básníkem, je také nejslavnějším chodcem a tulákem. Jak uvedla ve své práci Poutnictví, tuláctví a turistika v roce 2012 absolventka kulturologie na FF UK Soňa Fraňková, Mácha osobně i ve své tvorbě splňuje vše, co romantická doba požaduje - nechybí mu prudká vášnivost a zároveň citlivost, hloubka, tesknota, fantazie, smysl pro tajemno a originalita. Fascinují ho temné stránky přírody i lidské duše.

Jeho toulky mu byly přímo fyzickou potřebou. Do přírody odcházel poznávat konkrétní zajímavá místa a scenérie, ale šlo mu i o cestu, kterou procházel. Básníka zaujalo Kokořínsko, Podbezdězí a Posázaví. Jeho toulky mu byly inspirací mnoha děl (Křivoklad, Karlův tejn, Klášter Sázavský, pouť Krkonošská).

Máchův seznam "hradů spatřených", tedy těch, co navštívil, obsahuje 90 objektů. Lékař a znalec piva Zdeněk Susa z Máchovy korespondence vyčetl, že třeba cesta do Krkonoš byla velmi klikatá a Mácha ni ní navštívil dvakrát více pivovarů než hradů.

Kdo se odněkud vrátí, je vnitřně změněn

Cestování, vydávání se mimo domov bylo vždy součástí lidské kultury a vždy bylo užitečné pro jednotlivce i pro společnost. Z cest se přinášelo vždy něco nového ať to byly sny, ideje či předměty. V mnoha kulturách bylo součástí přechodového rituálu - každý, kdo se odněkud vrátí domů a prodělal nějakou zkušenost s jiným, je určitým způsobem vnitřně změněn.

Zatímco tulák a poutník byli povětšinou individuálními turisty, turistika je vnímána více jako organizovaná činnost, a to již od zakládání spolků na konci 19. století. Turistiku spoutává mnoho racionálních faktorů, téměř nejdůležitější je dostát plánu. Při putování je důležitý jistý prvek nahodilosti a spontaneity.

O připomenutí nejen Máchova putování se snaží sdružení Pilgrim. V předvečer 1. máje pořádá cestu z Mělníka na Bezděz, kde usiluje také o vytyčení Máchovy poutnické cesty s informačními panely a jeho verši vytesanými do kamene. Sedmatřicet kilometrů dlouhou cestu organizuje už přes deset let historik umění Jiří Zemánek.

Ušel i padesát kilometrů za den

V roce 2010 na 200. výročí Máchova narození uspořádal cestu po Máchových stopách na Sněžku. Absolvovali ji za týden při denním počtu asi 25 kilometrů; Mácha však byl větší chodec, denně ušel i dvojnásobek. "Chceme dnešní téměř totálně automobilizované, přetechnizované společnosti připomenout zapomínaný luxus chůze volnou krajinou a spirituální praxi poutnictví jako prostředek vnitřní očisty," přiblížil Zemánek motivace k podniknutí pěší poutě dlouhé přes 230 kilometrů.

Pořádá také putování na posvátná místa české krajiny. "Fenomén poutnictví přesahuje běžnou turistiku. Je to snaha spojit se s krajinou a v ní sám se sebou, projít tak rituálem přechodu," říká Zemánek.

Čtěte také: Před 180 lety zemřel romantický básník Karel Hynek Mácha