„Přitom je to náhoda, že chovám zrovna andulky. Ale to se musíme vrátit zpátky do 80. let 20. století. S manželkou bychom je možná nikdy neměli, kdyby tenkrát jedna nevletěla omylem k nám na balkon. Manželka zrovna myla okna a andulka nám vrazila do skla,“ vzpomíná Karel Dušánek. O andulku se nikdo nepřihlásil, tak se o ni staral. A dal jí jméno Julíšek.

Devadesátiletý senior, který v domově seniorů bydlí rok, se andulek nemusel vzdát ani v tomto zařízení. „Jedna andulka mi nedávno umřela, ale mám tady druhého Julíška, kterému je čtrnáct let. Je skvělé, že mohu mít andulky u sebe, jinak by se o ně neměl kdo postarat,“ dodal senior.

Přibudou i pávi?

Jelikož má DS Krč rozlehlou zahradu, místní ředitel má velké plány, jak ji využít k chovu vhodných zvířat. „Mohlo by to fungovat podobně, jako je to v areálu nedalekého IKEMu. Pamětníci říkají, že svého času byla zahrada domovem párečku pávů. S tímto záměrem také plánuji jednat s ředitelem Zoo Praha,“ prozradil ředitel DS Krč Otto Kechner.

Představení nového projektu Nadačního fondu Nové Česko nazvaného Prevence 2.0.
Tvůrci protidrogového vlaku chtějí v Praze hřiště spojující pohyb a počítače

Domácí mazlíčky si mohou s sebou ze svých domovů brát i v Domově pro seniory Pod Kavčí Skálou v Říčanech. „Jsou zde však určitá omezení. A to zásadní. V případě hospitalizace, imobility či úmrtí musí být zajištěna kontinuita v péči o daného domácího mazlíčka. Klient domova musí také zvládnout péči o daného mazla. A mazel také nesmí narušovat soužití s ostatními obyvateli či spolubydlícími, kteří trpí například různými alergiemi,“ popisuje pro Pražský deník ředitel Václav Brácha.

Lvíče k pohlazení

V praxi to však funguje tak, že většina seniorů zvířata nemá. „Senioři, kteří se k nám dostávají do domova, většinou již nezvládají péči o sebe a domácnost… Natož o zvíře. Jako domov seniorů však chováme kočky, dvě kamerunské ovce a čtyřčlennou rodinku indických běžců,“ vyjmenovala Pavlína Tonarová, vedoucí sociální pracovnice v DS Pod Kavčí Skálou.

V Domově pro seniory Slunečnice v Praze 8 má pár klientů kočky. „Ale jsou to spíše jednotlivci. Jinak se ale jako domov snažíme pro naše klienty – obzvláště ty na zvýšené péči, kteří už většinou leží - domlouvat různé canisterapie, při kterých si mohou pohladit různá zvířátka. Dokonce jsme měli takto v domově i lvíče,“ prozradil ředitel Martin Benda. Kromě toho v DS funguje zoo koutek, kam chodí senioři za želvami, leguány či ptactvem.

Návštěvy v podobě kozla i slepic

V DS Háje naopak domácí mazlíčky místní obyvatelé povolené nemají. „Není to možné vzhledem k vysoké závislosti na péči. Aby ale nepřišli o kontakt se zvířátky, máme vlastní zoo koutek, přístupnou zimní zahradu, kde máme ptactvo ve voliérách, králíčka v kleci… A chodí k nám i paní, která má vycvičená zvířata – například kozla, psa nebo slepičky,“ popsala ředitelka Dagmar Zavadilová.

Kočky, ptactvo, agama… Takové domácí mazlíčky naopak najdete na pokojích v DS Elišky Purkyňové. „Případy, kdy si k nám chtějí vzít klienti zvířátka, řešíme případ od případu. Jedna kočička přišla za klientem, který bydlí v přízemí. Personál ji naočkoval, odčervil a ona za pánem chodí a on se o ni příkladně stará,“ řekla Pražskému deníku ředitelka Eva Kalhousová.

Skupinka klokanů Hagenových se nyní s dvěma mláďaty rozrostla na osm členů.
Klokani vykukují z kapes: Zoo vítá nová mláďata. Není jasné, kdy se narodila

Pes se jim v domově naopak neosvědčil. „Měli jsme pána, který měl pejska, ale už pak nebyl schopen se o něj sám postarat. Museli jsme tedy pejska venčit, krmit… Nebyl to ideální stav. Pejsků si však užijí v domově senioři během canisterapie,“ popsala ředitelka.

Upozornila také na fakt, že v jejím domově je převážná většina klientů starších 90 let, kteří potřebují velkou péči, neboť jsou převážně ležící.
„Právě k nim pak ale chodíme se zvířátky, ať si je poňuňají alespoň na chvíli… Klienti jsou šťastní a já také. O mně se vůbec ví, že jsem milovnicí zvířat. Kdyby bylo na mně, měla bych tu i krokodýla,“ uzavřela se smíchem Kalhousová.