Ačkoli je luskoun v Indonésii absolutně chráněným druhem, za jehož držení, zabití či obchodování hrozí vysoké tresty a pokuty, je zde podle odhadů mezinárodní organizace TRAFFIC, zabývající se odhalováním nelegálního obchodu s chráněnými druhy, každý rok upytlačeno až 10 tisíc zvířat.
Záchranný program na ochranu těchto unikátních savců na Sumatře v Indonésii nazvaný Trenggiling Conservation Program (trenggiling je indonéský výraz pro luskouna) vznikl právě v reakci na jejich kritickou situaci. Program zaštiťuje indonéská nadace PASAL Foundation, kterou v roce 2017 založili čeští ochránci přírody.
Vrací zvířata do volné přírody
Mezi hlavní aktivity programu patří osvěta a vzdělávání místních obyvatel, spolupráce s místními lidmi na přímé ochraně luskounů. V rámci práce s komunitami jsou také zaměstnáváni bývalí lovci luskounů jako terénní asistenti. Kromě toho na severu ostrova probíhá výstavba specializovaného záchranného a rehabilitačního centra pro luskouny, které je první svého druhu na Sumatře.
„V centru bude luskounům zabaveným indonéskými úřady z černého trhu poskytnuta veškerá potřebná veterinární péče, neboť přeživší pašovaní luskouni často bývají ve velmi zuboženém stavu,“ řekla koordinátorka veterinární péče a welfare Lucie Čižmářová. Zvířata mají možnost se zde zotavit a v ideálním případě jsou následně vypuštěna zpět do volné přírody.
Zoo Praha je, spolu se zoologickými zahradami v Ostravě a v Olomouci, hlavním partnerem programu. „Jsme moc rádi, že se společně s Trenggiling Conservation Program můžeme pokusit o ochranu takto jedinečného druhu zvířete na pokraji vyhubení v místě, kde se stále přirozeně vyskytuje. Zoo Praha pomáhá na Sumatře financovat výstavbu centra pro zachráněné luskouny i další aktivity programu. Do ochrany luskounů se plánujeme zapojit i jejich chovem, což se může ukázat jako zásadní krok v případě, že ochranářské mise v terénu nebudou úspěšné,“ řekl ke spolupráci ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.
Luskouni představují evolučně jedinečnou, starobylou skupinu bezzubých savců příbuzných šelmám, kteří se specializují na pojídání mravenců a termitů. Jako jediní savci na planetě mají tělo pokryté šupinami. Především právě kvůli nim se luskouni ocitli na pokraji vyhubení. Některé tradiční asijské a africké kultury totiž věří v jejich údajné léčivé či magické účinky.
Přestože léčebný účinek nebyl vědecky potvrzen, obdobně jako třeba u nosorožčích rohů, lidé věří, že prášek z luskouních šupin léčí kožní a pohlavní nemoci, podporují krevní oběh a laktaci, léčí otoky, astma, abscesy, revma, artritidu atd.
Kromě toho jsou však luskouni loveni i pro maso, které je v Asii považováno za luxusní delikatesu, symbol bohatství a vyššího společenského postavení, v Africe pak představuje především základní zdroj bílkovin jako tzv. bushmeat („maso z lesa“). Tito tajemní a málokomu známí samotáři jsou tak v současnosti nejvíce pašovanými savci světa.