S jakým plánem přišla Správa pražských hřbitovů, aby lidé na hřbitovy častěji přilákala? A proč vlastně hřbitovy navštěvovat? O tom jsme hovořili s Lucií Babíčkovou z Fakulty humanitních studii Univerzity Karlovy, kde studuje obecnou antropologii. Zní to zvláštně, ale tato osmadvacetiletá slečna má hřbitovy a pohřebnictví jako koníček. Po Olšanských hřbitovech provádí skupinky lidí v rámci procházek s Prahou Neznámou.

V DOBĚ Dušiček je nejen na Olšanských hřbitovech pěkně rušno. Jindy jsou hroby celý rok zanedbané. Správa hřbitova ale nabízí, že sami hrob upraví a ozdobí, majiteli to následně vyfotí.

Jak dlouho lidé slaví dušičky?

Dušičky se vyvíjely poměrně dlouho. První formu dušiček slavili už Keltové a staří Slované, kteří se postupně začali setkávat, až se jejich kultury propojily. V Čechách tradice dušiček vychází z části z křesťanství a z keltského Samhain. V době křesťanství lidé dušičky začali slavit v 10. století, ale do dnešní podoby se začaly přetvářet až ve 12. století. Podoba, kterou známe dnes, pochází z doby kolem druhé světové války, kdy zemřelo velké množství lidí a jejich příbuzní a známí měli potřebu více uctívat jejich památku. Chápání dušiček se ale za tu dobu nezměnilo. Už od dob Keltů se věří, že v čase dušiček se vrací duše z očistce na svět mezi živé.

Je zajímavé sledovat, jak se dnes vždy druhého listopadu rozsvítí hromadně hřbitovy, ačkoliv se říká, že Češi jsou ateisté. Jak to tedy je?

Myslím, že lidé vůbec netuší, jak dušičky vznikly. Hodně lidí chodí na hroby v době dušiček z povinnosti, aby alespoň jednou za rok navštívili hrob, protože jindy na to nemají čas a dušičky jim připadají jako vhodná příležitost. Řekla bych, že dušičky v Čechách nesouvisí s křesťanstvím nebo vírou. Většina lidí asi neví, proč se květiny na hroby nosí a proč se zapalují svíčky.

Lidé si připomínají svátek zemřelých, Dušičky, na pražských Olšanských hřbitovech.

Co svíčky a květiny symbolizují?

Květiny znamenají koloběh života a svíčky mají navést duši ze světa mrtvých správným směrem na zemi, tedy buď ke svému hrobu, nebo do domovů příbuzných a blízkých.

Jaké další zvyky naši předci v čase dušiček dodržovali?

Ve středověku bylo běžné, že se peklo speciální pečivo ve tvaru kostí nebo dušičkové rohlíky. Tím se obdarovávali poutníci a žebráci. Od toho se pak upustilo a překryl to křesťanský svátek, kdy se chodilo na mše do kostela. Lidé dávali na tento den do lamp máslo, aby si jím mrtví mohli otřít popáleniny, které jim v očistci vznikly. Dále jim dávali k dispozici hrnek studeného mléka, aby se mohli osvěžit.

Na Olšanských hřbitovech provádíte skupiny lidí v rámci portálu Praha Neznámá. Dokázala byste říct, jak se Olšanské hřbitovy v době dušiček promění?

Obecně lze říct, že hřbitovy, a nejen ty Olšanské, se víc rozsvítí. Na hrobech, kolem kterých procházím během roku několikrát a vidím, jak jsou zanedbané, se o dušičkách najednou objeví kytičky. Takže hřbitovy celkově hodně prokouknou. Dnes už hrob na Olšanském hřbitově nemusí ani navštívit někdo z příbuzných. Správa pražských hřbitovů od loňska nabízí službu pro lidi, kteří se o dušičkách nemají možnost k hrobu podívat. To znamená, že za určitý poplatek hrob očistí, dají na něj kytičku, vyfotí ho a fotografii dotyčnému pošlou. Zajímavé je i sledovat, co lidé na hrob dávají, třeba vydlabané dýně místo svíčky. Dýně tam samozřejmě vůbec nepatří.

Dušičky a halloween spolu ale souvisí, že?

Ano, oba svátky vychází z toho původního keltského. V 19. století se původní svátek přenesl z Irska do Ameriky a vznikl halloween, tedy All Hallows' Evening, neboli svátek všech svatých. A proč zrovna dýně? Podle legendy se měl původně vydlabávat tuřín, který je dostupný v Irsku a Anglii, ale nikoliv v Severní Americe. Takže tam tuřín nahradily dýně.

Mluví se o tom, že Správa pražských hřbitovů chce Olšanské hřbitovy proměnit na park a nabízet zde lidem kávu a rakvičky. Stále se o tom uvažuje?

Ano. Tento plán vznikl asi před třemi lety, když do Správy pražských hřbitovů nastoupil nový šéf Martin Červený, který přišel s novým pojetím hřbitovů. Smyslem je hřbitovy zachránit, protože magistrát, pod který Správa pražských hřbitovů spadá, nedává na spravování hřbitovů zrovna peníze navíc. Udržovat náhrobky je přitom velmi nákladné. Proto před lety vznikl projekt Adopce hrobů, kdy může na opravy náhrobků přispět každý z veřejnosti. Ale jde i to nalákat lidi na hřbitov a udělat z něj místo, kde se lidé budou rádi procházet. Někomu se samozřejmě tenhle nápad nelíbí. Na druhou stranu přístup společnosti ke smrti rozhodně není v pořádku, většina lidí nikdy neviděla mrtvé tělo, ačkoliv je smrt součástí života a nikdo se jí nevyhne.

Myslíte, že hromadná návštěva hřbitovů by postoj lidí ke smrti změnila?

Lidé smrt upozaďují, dělají, že neexistuje. Hodně lidí umírá v hospicích a nemocnicích. A když člověk zemře, zajistí mu příbuzný nějaký pohřeb, ale jen v té nejzákladnější variantě. Často navíc proběhne bez obřadu. Většinou mrtvého nechávají zpopelnit až osmdesát procent lidí je každoročně zpopelněno. Je běžné, že si lidé ostatky ani nevyzvednou a nechají je v krematoriu. A pak samozřejmě nechodí ani na hřbitovy. Procházky po hřbitově by teoreticky mohly přístup lidí ke smrti a pohřbívání změnit.

Olšanské hřbitovy mají i jistý charakter muzea. Souhlasíte?

Určitě. Na Olšanském hřbitově je mnoho umělecky unikátních náhrobků z 19. a 20. století. Takže z uměleckého hlediska je to opravdu zajímavá procházka.

Olšanské hřbitovy. Ilustrační foto.

Jaký náhrobek nebo hrobka tam patří k těm nejvzácnějším?

Na Olšanských hřbitovech je pohřbeno mnoho osobností, například Karel Havlíček Borovský. Doporučuji ale navštívit třetí hřbitov, který vypadá na pohled trochu zanedbaně, na druhou stranu i romanticky, protože je hodně prorostlý břečťanem. Člověk tam najde mnoho náhrobků s andělem smrti, typickým motivem pro náhrobky 19. století. Horní hřbitov je pro změnu zajímavý tím, že se tam nachází několik hrobů, na nichž jsou umístěné fotografie zemřelých, napadá mě fotka holčičky vyfocené v rakvi. Zajímavý je i náhrobek Antonína Friče, což byl paleontolog v 19. století. Jeho náhrobek vytvořil známý sochař Bohumil Kafka a tvoří jí Fričova busta opírající se o hlavu jakéhosi ptakoještěra.

Pořizují si i dnes lidé zajímavé hrobky?

Dnes se spíš často stává, že si lidé koupí starou hrobku, například kaplovou, kterou si nechají zrekonstruovat. Zajímavé jsou náhrobky v rodině Světských, které jsou typické pro svůj černý naleštěný povrch. Tito lidé jsou ochotní vynaložit opravdu hodně peněz pro náhrobek, dokonce jsem slyšela od jedné architektky, že částka u těchto náhrobků se může pohybovat kolem dvou milionů.

Náhrobky jsou častým cílem zlodějů. Jak se tohle řeší?

To je pravda. Většinou se na to myslí už ve chvíli, kdy se náhrobek zpracovává. Bronzové ozdoby na náhrobcích už dneska téměř neuvidíte, protože ty většinou mizí okamžitě. Napadá mě hrob Vlasty Buriana, který se nachází na Vyšehradě. Součástí původní ozdoby byla bronzová busta, která tam vydržela samozřejmě jen několik málo týdnů, než ji někdo ukradl. Nahradila ji keramická plastika jeho rukou.

Co lidi při procházkách Olšanskými hřbitovy často zajímá, na co se vás ptají?

Zajímají se o témata týkající se poprav. Většinou se proto dlouho zdržíme u hrobu královského kata Jana Pippergera, kterému se už bohužel nedochoval náhrobek, ale přijde mi škoda se o něm před skupinkou nezmínit. A pak se ještě ptají na mumifikovaného Klementa Gottwalda. Téma mumifikace je obecně oblíbeným tématem, ačkoliv u nás na rozdíl od Ameriky se lidé mumifikovat nechávají jen v málo případech.

Po Olšanských hřbitovechOlšanskými hřbitovy se můžete s Lucií Babíčkovou a Prahou Neznámou projít v listopadu dvakrát. V neděli 20. listopadu bude procházka směřovat po místech, která jsou unikátní z pohledu pohřbívání a pohřebnictví. Týden na to 27. listopadu se bude hovořit o osobnostech, které jsou na Olšanských hřbitovech pohřbené. Je nutné si zajistit rezervaci procházky dopředu. Informace jsou dostupné na stránkách Prahy Neznámé.

Čtěte také: Lidé o Dušičkách vzpomínají na své blízké