Luboš Bajcura: Mám Aspergerův syndrom. Stresuje mě vyřizování na úřadech

Jak tuto diagnózu tenkrát přijal? To už si nepamatuje. „Vzhledem k tomu, že jsem chodil i na logopedii, protože jsem neuměl r a ř, tak mi pak ani nepřišlo divné, že jsem začal chodit i k psychologům. Zvykl jsem si.“

U Luboše se Aspergerův syndrom projevuje následovně – není si jistý v sociálních interakcích. „Když musím něco vyřídit na úřadě, je to pro mě stresující. Nemám rád formuláře, plete se mi, co mám kam vyplnit. Nebo v obchodě – když si mám spočítat, jestli mám dost peněz na to, co potřebuji, jsem nervózní, abych neudělal chybu, abych pak u pokladny nevypadal jako hlupák,“ popisuje upřímně Luboš, který říká, že často ani neodhadne, jestli s lidmi mluví dost srozumitelně – jestli nešeptá, nebo naopak nemluví moc nahlas, jestli nemluví moc pomalu, nebo moc rychle…

Ve škole mě šikanovali

Na základní škole Luboše spolužáci šikanovali. Proč? „Nerozuměli mi,“ krčí rameny Luboš. Nejdřív chodil na běžnou ZŠ, posléze přešel na speciální walfdorskou. Nakonec skončil opět na běžné škole, kde však měl individuální vzdělávací plán.

V praxi to vypadalo tak, že měl pouze na matematiku jiné osnovy. „Zatímco spolužáci v deváté třídě zvládali rovnice, já se ještě drbal s násobilkou. Třeba takové dělení nebo násobení se mi plete dodnes. Jak jsou čísla nad stovku, mám s tím potíže. A když jsou čísla třeba nad tisíc, mám problém je i správně přečíst.“

Maminka Marcela Spěváková: Kubík měl první záchvat jako šestitýdenní miminko

Praha

Lubošovi dělá problém zapamatovat si i některá čísla a data. Nejednou se mu stalo i to, že zapomněl svůj věk.

„V dětství jsem si také neustále pletl městskou část s číslem domu.“

Asistent pedagoga

Po základní škole vystudoval na střední škole obor knihkupectví a nakladatelství. A na vysoké škole speciální vychovatelství a pedagogiku.

Po studiu zamířil do mateřské školy, která funguje při neziskové organizaci NAUTIS. „Pracoval jsem jako asistent pedagoga, měl jsem na starost celou třídu. Bylo to pro mě ale dost náročné, a tak jsem skončil. Pak jsem absolvoval pracovní diagnostiku, kde mi vyšlo, že bych se hodil na pozici skladníka, vrátného nebo ostrahy.“

Práce na inzerát

Nemá rád úřady. Ale paradoxně na jednom takovém – na úřadu práce – pracuje. „Zareagoval jsem na inzerát, zrovna hledali ostrahu. A vyšlo to,“ popisuje Luboš.

Ze začátku mu tato práce přišla hodně stresující. Hlavně když se s ním hádali různí problémoví klienti. „Jsou třeba tací, kteří přiběhnou na poslední chvíli. A nechápou, že už je nemůžu pustit. Nebo nechtějí čekat ve frontě a chtějí se vyloženě jen hádat. Mojí úlohou je tyto lidi zklidnit, slušně jim vysvětlit… Ze začátku to pro mě bylo náročné, musel jsem volat i svého vedoucího. Ale teď už mi nedělá problém s těmito lidmi v klidu jednat a trpělivě jim vysvětlovat.“

Zdeňka Fišerová: Bylo mi třicet a nedokázala jsem ani otočit klíčem

Z okolí

Když mluví o své práci, oči mu jen září. Přestože je tato práce někdy psychicky náročná, neměnil by. „Přestože jsou moje vědomosti omezené, mám radost, když klientům dokáži pomoci. Najdeme spolu formulář, který potřebují, často je nasměruji i na správné místo – třeba na pobočku, pod kterou spadají. Pomáhat lidem, to mě naplňuje,“ uzavírá Luboš.