Ještě relativně nedávno, na začátku 19. století, byla oblast Prahy 5 oblíbeným výletním místem a oázou zeleně, kde řada šlechtických rodů měla své zahrady. Během pár let se však změnila k nepoznání. Zvlášť Smíchov a jeho “předpolí” Zlíchov se začaly rychle industrializovat.

Za vzestupem stál přelomový objev

Jedním z tamních velkých podniků byl lihovar M. Fischl a synové. Rodina Fischlů jej údajně provozovala už v roce 1836, přesné datum vzniku bohužel není známo. Současné budovy na Zlíchově vyrostly až v roce 1880. Židovští podnikatelé Fischl a Rosenbaum se tehdy svezli na přelomovém objevu: nově bylo možné zbytkovou melasu z výroby cukru využít k produkci lihu a potaše, která se používá mj. při výrobě skla. Proto v areálu vznikla i potašovna a také rampa na stáčení melasy a lihu, rafinerie, destilerie, kotelna s vysokým cihlovým komínem, sklady a laboratoře.

Lihovaru se natolik dařilo, že už v roce 1907 musel podstoupit další změnu: Varna byla navýšena o necelých pět metrů, přibyl další sklad, sklárna a do areálu byla zavedena elektřina. V roce 1927 přišel další mezník – začala se tu vyrábět pohonná lihobenzinová směs dynalkol.

K lihu přibyl ocet

Rodina Fischlů o svůj podnik přišla už v roce 1939 v rámci konfiskací židovského majetku a jeho řízení bylo svěřeno německému správci. O sedm let později ho znárodnili komunisté. Ještě na konci 40. let byla výroba lihu zastavena a zařízení rozděleno mezi jiné státní podniky. Nějakou dobu byla továrna mimo provoz, než se v bývalé potašovně začala vyrábět jiná užitečná tekutina – ocet. Produkce lihu byla nakonec v 60. letech obnovena. Lihovar přežil éru socialismu i celá 90. léta, vyráběly se v něm tři druhy octa a 11 druhů lihovin. Osudným se mu stal až rok 2000, kdy musel kvůli prodělečnosti zavřít. Od té doby komplex chátral a nejspíš by šel celý k zemi, kdyby komín a varnu nechránil statut kulturní památky. Kolem opravených budov v posledních letech vyrostl nový rezidenční areál.