Poslední rozloučení se zesnulým má být důstojné, shodují se oslovené pražské pohřební ústavy. Jenomže tento akt není zadarmo, a to pozůstalí dobře vědí. Cesta na věčnost nechť je tedy co nejlevnější. Pohřeb bez obřadu proto stále „frčí."

„Domnívám se, že víc než nedostatek peněz u pozůstalých hraje roli nezájem. Prostě nechtějí platit za nákladnější pohřeb, neboť zemřelý pro ně jednou pro vždy ze života zmizel. Jinými slovy zbytečná investice," sdělil své poznatky nejmenovaný pracovník pohřební služby. Jak řekl, za svou praxi poznal řadu i dobře situovaných rodin, kteří se nebožtíka chtěli rychle zbavit. „Dodnes si pamatuji ženu, která místo zármutku zle spílala své stařičké matce, že si dovolila zemřít v den jejího odletu na dovolenou. Pohřeb bez obřadu jsme na přání rodiny samozřejmě zařídili, ani pro urnu si potom ta ošperkovaná dáma nepřišla," ohlédl se v čase pracovník pohřební služby s tím, že v Praze zůstává zhruba každá pátá urna nevyzvednuta.

Podle jiných pohřebních ústavů se k tomuto aktu v Praze uchyluje až devadesát procent pozůstalých. Tato rozhodnutí však nejsou trendem současnosti pohřeb bez obřadu je minimálně deset let nejčastější volbou. A vůbec největší vzestup byl zaznamenán v roce 1995. „Domnívám se, že smuteční obřady by měly být. Naše zkušenosti jsou, že zhruba sedmdesát procent pozůstalých obřad odmítá, třicet procent nikoliv," řekl jednatel Pohřebního ústavu Pegas.

Nejčastějším způsobem pohřbu je u nás kremace, kdy držíme dokonce evropské prvenství v pohřbívání žehem. Tento způsob tvoří asi tři čtvrtiny všech pohřbů v České republice. Podle názoru mnohých pohřebních ústavů se tomu nelze moc divit například na pražských hřbitovech je prý chronický nedostatek míst na ukládání zemřelého do země.

Proto se veřejnost ani nesnaží místo pro nebožtíka získat. Vedou je k tomu i ekonomické důvody.

„Opak je pravdou, ale s jistým omezením. Spousta míst je totiž po lhůtě pronájmu do dalších let stále nezaplacená. Po jisté době se pak mohou tyto hroby rušit a ostatky vkládat do společného hrobu. Pak jsou tu třeba krásné secesní hrobky, které i po lhůtách platnosti pronájmu nelze jen tak odstranit," vysvětloval Miroslav Červený, ředitel Správy pražských hřbitovů.

Pohřby s inovací a možností volby

Jednoduše řečeno, místa jsou a zároveň nejsou. Proto má ředitel Červený připraven projekt, který by prý mnohé vyřešil.

„Na opuštěném místě Ďáblického hřbitova chceme vytvořit nové pohřebiště s příslušným řádem. Tedy zpopelněné ostatky vkládat do země, například ke stromům. Odpadla by tak pro pozůstalé tísnivá atmosféra, známá ze smutečních síní. Volné prostranství přírody a určitá neformálnost nepochybně přispěje k tomu, aby rozloučení nemělo stresující faktor. Krom toho, že ještě za života by si zájemce mohl na vyhrazeném prostranství místo k poslednímu spočinutí vybrat," doplnil ředitel Správy pražských hřbitovů. Osobně se staví za pohřbívání do země. Jak řekl, kremace vylučuje kult mrtvých. Protože údajně potom nemáme možnost navštěvovat pietní místa, kterým hrob dozajista je. A to s vědomím, že v necelé dva metry pod zemí skutečně leží konkrétní nebožtík. Samozřejmě že existují urnové háje či kolumbária, kde si památku zemřelého můžeme rovněž připomínat.

Neznámí mrtví stojí obce dost peněz

Jsou ale nebožtíci, ke kterým se nikdo nehlásí. Jsou tedy pohřbeni na náklady města, pokud se k nebožtíkům po dobu 96 hodin od úmrtí nikdo nepřihlásí. Přikazuje jim to zákon. Průměrná cena jednoho sociálního pohřbu je od 7 do 12 tisíc korun. Zemřelý je v tomto případě vždy zpopelněn a vynaložené peníze obce či městské části dostanou zpět od státu. To ale trvá poměrně dlouho, protože celý proces je administrativně velmi náročný. Uložení do země je vždy dražší než zpopelnění, proto obce volí nejlevnější variantu.

Současné ceny některých pohřbů
- Pohřeb bez obřadu 11. 390 Kč
- Obřad v kostele s uložením do hrobu 22 tisíc bez DPH
- Obřad v kostele s následnou kremací 24 192 bez DPH

Obecní kasy stojí dost peněz i bezdomovci. Umírají především v zimě a podle oslovených pohřebních služeb není žádnou výjimkou, že jich ke zpopelnění vozí i pět do měsíce. A to zejména v době silných mrazů. Tuto skutečnost nesou nelibě někteří dotazovaní podivují se, proč z jejich daní má zemřelý bezdomovec vlastně prospěch? Celý život prý utápěl v alkoholu a jeho poslední cestu pak platíme bez rozdílu všichni? Oslovené osoby si rovněž přály zůstat v anonymitě z obav, že pak mohou být viněni z nesociálního cítění a morbidního postoje k zemřelým. Obliba zpopelňování u nás údajně postupně narůstá od roku 1919, kdy byl tento způsob pohřbívání legalizován. Co nastává při samotném zpopelnění? Můžeme si být jisti, že si v urně opravdu odnášíme svého příbuzného?

Podle pražských krematorií prý zcela nepochybně. Každý nebožtík má přidělené kremační číslo. To musí souhlasit i s označením urny. Každá má dva kovové štítky, které odolají žehu. Jeden se vkládá do rakve, tedy proputuje i pecí. Všechna čísla pak musí bezpodmínečně souhlasit. S čím ale mnozí šéfové krematorií nesouhlasí je, že zpopelnění údajně provádějí lidé s „podivnou" existencí.

Například v severočeských krematoriích podle tamních informací pracují i někteří zaměstnanci se středoškolským vzděláním.