Lídr pražských Lidovců Herman: Shodné body najdeme s každým. Kromě komunistů

KDU-ČSL jde do voleb s heslem Dáme zemi do pořádku. Prezident Miloš Zeman se tomuto sloganu vysmál jako nicneříkající frázi. Proč jste si ho vybrali?

Toto heslo odpovídá prioritám křesťanskodemokratické politiky. Země by v pořádku rozhodně být měla, aby se v ní nám všem dobře žilo.

Podle vás je v nepořádku?

V řadě věcí ano. Je tady hluboký morální rozval, který zapříčiňuje mnoho problémů. Ty by nevznikly, kdyby lidé ctili určité principy. Nekrade se ani v německém supermarketu, ve vysoké politice ani nikde. Krást se prostě nemá. Jestliže musíme řešit takové věci v nejvyšších patrech české politiky, tak v nepořádku určitě něco je. Do veřejné služby, jíž politika je, by měly vstupovat integrované osobnosti s pevnými zásadami.

Nejde o naivní pohled na politiku? Není snad její integrální součástí lobbismus, výměnné obchody a dealy, jak jistý typ dohod nazýval expremiér Petr Nečas?

Jsem přesvědčený, že politiku lze dělat čistě a poctivě. Přes dvacet let se pohybuji ve veřejném prostoru a tento ideál jsem neztratil, i když řadu iluzí ano. Pokud se politika nechápe jako služba, pak je to špatný houslový klíč, vadné předznamenání. Slovo ministr a ministrant vychází ze stejného slovního základu latinského slovesa ministrare, tedy sloužiti. Do politiky by měli vstupovat jen lidé, kteří jsou odhodláni sloužit druhým, ne nechat si od nich posluhovat.

Vyjednávání ale patří i k veřejné službě. Důležité jsou pochopitelně jeho hranice. Kde jsou ty vaše?

Člověk nesmí zneužívat své postavení a domnívat se, že aktem zvolení se z něj stává nějaký nadčlověk, který může porušovat pravidla slušnosti, neřkuli právního státu.

Kdyby za vámi někdo přišel, abyste proti svému přesvědčení hlasoval pro určitý zákon a za odměnu pak časem dostal místo ve státní správě, přijal byste to?

Nikdy v životě jsem takový kompromis neudělal a jsem přesvědčený, že kdyby mi někdo nabídl jakýsi úplatek za ústup z morálních principů, tak ho neudělám.

Možná budete mít šanci to předvést v praxi hned po volbách, kdy se bude skládat vláda. Lidovci by třeba mohli jít do koalice s ČSSD a zelenými s tolerancí komunistů. Byla by pro vás taková podpora přijatelná?

Tvrdím naprosto jednoznačně, že jak pro KDU-ČSL, tak pro mne osobně to je naprosto nepřekročitelná hranice. Komunistická strana stojí za mantinelem přijatelné spolupráce na jakémkoliv programu. Tím ovšem neříkám, že když komunisté budou hlasovat pro nějaký užitečný zákon, lidovci jen kvůli tomu pro něj nezvednou ruku. Dvě a dvě byly čtyři i za komunistů, v tom musíme být rozumní, ale spolupráce či podpora jsou vyloučené.

Proč vám ze stejného principiálního důvodu nevadí spolupráce s ČSSD, která KSČM jako partnera nevylučuje, ba dokonce s ní vytvořila většinu krajských koalic?

Sociální demokracie vznikla v roce 1878, je historicky nejstarší stranou a její program absolutně nelze dávat do jednoho balíku se záměry KSČM.

To si dovolím oponovat, lídři obou stran Bohuslav Sobotka a Vojtěch Filip připouštějí, že jejich programy se z 80 procent protínají.

To je jejich problém. Oběti komunistických represí z řad sociálních demokratů byly značné. ČSSD je levicová demokratická strana, která nemá s komunismem nic společného. Pokud se vymezuje tak, že se ke komunistickým ideálům a marxistickým heslům hlásí, je to její problém a ústup z jejího programu.

Nesvazuje vás, a to i osobně, striktně ideologický pohled? Nepotřebuje česká společnost spíš věcné řešení problémů, které zaslepená ideologičnost většinou znemožňuje?

Vidím to naopak. Schopnost spolupracovat a možnost programových průniků s řadou eventuálních partnerů je pro KDU-ČSL typická. Šance najít shodu na mnoha tématech ve prospěch České republiky je tu velká. Komunisté tvoří výjimku, s nimi tu shodu hledat nelze.

To chcete ostrakizovat i oněch 15 až 20 procent občanů, kteří je budou volit hlavně proto, že pod Nečasovou vládou se jim vedlo opravdu zle?

Jsem přesvědčený, že komunistický program nenabízí řešení. Kdekoliv se komunisté dostali k moci, vždycky to skončilo totálním kolapsem, protože oni nic nevytvářejí, jen parazitují na tom, co tvoří jiní. Vždyť tzv. znárodnění nebylo nic jiného než ohromná loupež, každému ševci sebrali verpánek, každému zemědělci políčko. Sami nic nevytvořili, a když se jejich režim ekonomicky vyčerpal, tak skončil. Komunistická ideologie nenabízí nic jiného než populistické floskule, které nefungují.

Není ale přece jen rozdíl mezi KSČ roku 1948 či 1970 a KSČM roku 2013?

Komunisté vyhráli v Československu volby jednou – v roce 1946 – pak už nikdy nedopustili konání svobodného hlasování. Já prostě nevěřím, že by kdy opustili svoji tradiční ideologii, kdyby to udělali, ztratili by svou identitu. Naopak když se podíváte do sousedního Bavorska, vidíte konkrétní dopad působení křesťanské demokracie. V předválečném Německu to byl nezaostalejší region, 60 let tam lidé volí křesťanské demokraty a teď je to nejvyspělejší spolková země. Vlastně to platí i pro Německo jako takové, jde o bohatou zemi, která má silnou sociální síť, takže tam občan nemůže spadnout až na dno. Nemylme se proto, že sociální vymoženosti jsou nějakým know-how komunistů. V roce 1891 vydal papež Lev XIII. encykliku Rerum novarum, kde řeší velké sociální problémy a poukazuje na to, že pokud se nevezmou vážně, dojde ke katastrofě. K ní pak v roce 1917 skutečně došlo. Její následky řešíme dodnes.

Historický exkurz nezaměstnané na severní Moravě či na Ústecku asi moc zajímat nebude. Za katastrofu berou poslední tři roky pravicového vládnutí. Paradoxně ho tak vnímají i někteří podnikatelé a živnostníci, kteří doplatili na zvýšení daní. O plýtvání na předražených zakázkách třeba na ministerstvu práce a sociálních věcí ani nemluvě.

Bezpochyby jakékoli asociální kroky sloužící parciálním zájmům a kmotrovským uskupením jsou nepřijatelné.

Vy jste hovořil o komunistickém znárodnění jako o loupeži. Tohle slovo se ale v kampani nyní objeví v jiné souvislosti, tedy s církevními restitucemi. KSČM, ČSSD i další strany už avizovaly, že budou usilovat o změnu zákona o vyrovnání státu s církvemi. Co o tom soudíte?

Že se k tomu vyjadřují komunisté, bych označil za chucpe. Je to stejné, jako by se k odškodňování obětí nacismu vyjadřovali příslušníci SS. Komunisté nesou plnou odpovědnost za to, že majetek byl církvím protiprávně odňat a poté zdevastován. Je tedy drzost, že o tom dnes mluví. Když se zákon připravoval, působil jsem na ministerstvu kultury a domníval jsem se, že tato záležitost vyžaduje větší míru komunikace s opozicí, konkrétně se sociálními demokraty. Možná by se tak předešlo současným návrhům na jejich revizi. Princip toho, že co bylo ukradeno, má být vráceno, je ovšem správný.

Ten ale nikdo nezpochybňuje. Jde hlavně o finanční vyrovnání a také o to, co říkají komunisté, tedy že své duchovní a provoz církví by měli platit věřící.

To je samozřejmě cílová rovina, k níž se tím zákonem směřuje. Kdyby k jeho přijetí nedošlo, bylo by to finančně ještě náročnější. Restituce nepochybně mají za cíl oddělení státu od církve.

Vy si myslíte, že katolická církev v ateistických Čechách přežije?

Nemyslím, že Čechy jsou ateistické. Velká část populace se neztotožňuje s nějakou konkrétní církví či náboženskou společností, nicméně vertikální dimenze je tu velká, stačí se podívat na boom zájmu o různé směry přicházející z Asie či Afriky. Jestliže katolická církev přežila mnohem složitějších 2000 let, tak v prostředí svobody a demokracie o ni určitě obavy nemám.

Možná pokud se vydá cestou služby, pokory a neokázalosti, jak ji naznačuje nový papež František.

Naprosto souhlasím. Církev je pyramidální architekturou, a jestli se v ní bublající efekt projevil zvolením papeže Františka, časem se zpětně odrazí v chování kléru nejenom v Římě, Praze, ale i v poslední vesničce na Šumavě nebo na Novém Zélandu. V církvi platí totéž, co v politice. Musí jít o službu, pokud je to něco jiného, jde o zásadní nepochopení, obrácení věcí na hlavu.

Co z té veřejné služby je v lidoveckém programu nejdůležitější?

Priorita člověka před hmotou. Stát disponuje určitým objemem prostředků a je na rozhodnutí kompetentních osob, kam budou nasměrovány. Dostaneme-li se do situace, kdy bude nutné volit mezi živým člověkem a betonem, pak jsme pro člověka. Proto chceme pomocí daňové politiky zvýhodnit rodiny s dětmi, osvobodit dětské výrobky od daně z přidané hodnoty. V Praze pak vnímám jako velmi důležité téma sociálního bydlení, neboť tu je 40 procent obyvatel v seniorském věku. Není podle mě správné dávat prostředky z evropských fondů na stavbu nových komplexů, které nepotřebujeme, ale měly by se investovat tak, aby prázdné byty mohly být obsazené potřebnými lidmi, právě třeba seniory. K našim prioritám patří i školství. Podle mě je učitelství jedno z nejdůležitějších povolání, neboť tvoří z lidí, kteří neumějí číst a psát, inteligentní bytosti. Bohužel ve společnosti není dostatečně ohodnoceno.

Vedete pražskou kandidátku. Není vám líto, že naše metropole v oblasti rozvoje, podpory umění, architektonických výbojů výrazně zaostává za ostatními evropskými velkoměsty, například Berlínem, Vídní či Amsterodamem?

Cítím to jako velký dluh. Magickou Prahu, která je magnetem pro statisíce turistů z celého světa, je třeba opět dostat na vrchol. Tady je obrovský potenciál, Pavel Tigrid kdysi řekl, že památky jsou naším mořem, takže my je musíme umět dobře „prodat". Je velmi důležité, aby Praha byla dobrým a zároveň atraktivním místem pro život.

Chtěl jste, aby v Praze stál blob Jana Kaplického?

Měl jsem tu čest Jana Kaplického poznat osobně. Když jsem poprvé viděl plány jeho knihovny, v jisté míře mě udivily. Pak jsem ale měl možnost se ho přímo ptát, co ho k návrhu vedlo, a stal jsem se jeho velkým fanouškem. Myslím, že je to jedinečné dílo. Víte, co ho k němu inspirovalo? Jak mi sám řekl, tvar bunkrů v našem pohraničí. A opravdu, jejich tvar přesně kopíruje. Doufám, že Kaplického knihovna v Praze stát bude a zapojí se do řady monumentálních děl minulosti, jimiž se naše hlavní město pyšní.