Ta zpráva z policejní svodky přinesla koncem listopadu šok: kdosi ukradl metrovou bronzovou sochu. Okamžitě se vzedmula vlna emocí. Nejednalo se totiž o obyčejnou skulpturu. Šlo o jednu z 82 postav Památníku dětských obětí války v Lidicích! O holčičku v popředí v pravé části sousoší.

Kdo mohl být takového činu schopen? Sběrači kovů, kteří za dílo nejen nemalé hodnoty materiální, ale také umělecké, a především nebývalé hodnoty citové, dostanou ve sběrně kovů pár stovek? Nebo vše zorganizoval sběratel umění vedený zvrácenými pohnutkami? Či má kauza nějaké docela jiné pozadí? Tyhle otázky si kladla nejen veřejnost, ale odpovědi hledali i policejní vyšetřovatelé. A stále hledají…

Marné pátrání

Pátrání po odcizené zhruba 90kilogramové soše i po pachateli, který musel mít dobře zmapováno, jak překonat infrazávoru střežící sousoší, zatím k úspěchu nevedlo. „Kolegové prohlédli záznam z bezpečnostní kamery, ale vzhledem k tomu, že není uzpůsobena k nočnímu vidění a pořízený obrazový záznam byl uchováván pouze 48 hodin, žádnou stopu nepřinesl,“ sdělila Deníku Michaela Nováková z policejního ředitelství v Kladně. Nic nepřineslo ani důkladné prohledání Památníku Lidice, kde je sousoší umístěno; žádný poznatek, který by přinesl posun ve vyšetřování, nezískaly ani hlídky, jež procházely sběrny druhotných surovin v okolí. Kriminalisté se také zaměřili na obchodníky s uměleckými artefakty. „A rovněž prošetřují osoby, které byly v minulosti trestané pro krádež a nedovolené obchodování s uměleckými předměty,“ připomněla nprap. Nováková. To všechno však prozatím zůstává bez výsledku.

„Nálezné“ od filmařů nikdo nežádal

Krádež sochy z lidického památníku nenechala chladnými tvůrce právě dokončovaného filmu Lidice, jehož premiéra se chystá na 9. červen příštího roku – v předvečer výročí vypálení Lidic. Vypsali 15tisícovou odměnu za informace vedoucí k nalezení a navrácení této sochy. „Když jsem se o krádeži dozvěděl, byl jsem v šoku. Po zavražděných lidických dětech nezůstalo kromě tohoto sousoší nic. Každé z nich bylo zastoupeno jednou sochou v životní velikosti – a teď jedno z dětí někdo ukradl,“ připomněl producent filmu Adam Dvořák. „Je jasné, že ten, kdo kradl, to dělal pro peníze. Za lidické dítě získá ve sběrných surovinách pár stokorun. Pokud se v dotyčném pohne svědomí a rozhodne se sochu vrátit, jsem ochoten dát – říkejme tomu – nálezné. Vyplatím je i tomu, kdo nalezení sochy umožní,“ konstatoval producent a zdůraznil, že zcela záměrně nenabízí větší částku. „Mohla by být inspirací pro bezskrupulózní zloděje ke kradení dalších lidických dětí. Přispěji ale finančně na zdokonalení systému zabezpečení, aby se něco takového nemohlo opakovat,“ vysvětlil Dvořák. Jeho nabídka, zveřejněná před více než měsícem, ale ohlas nepřinesla.

Výzva školáků

S tím, že zloději, jejichž počínání nelze označit jinak než jako hyenismus, nakonec budou mít navrch, se ale lidé nechtějí smířit. Objevilo se hned několik iniciativ, jejichž cílem je dosáhnout toho, aby lidické sousoší bylo co nejdříve znovu kompletní. Zapojili se i žáci a žákyně Základní školy německo-českého porozumění a Gymnázia Thomase Manna v Praze 8. „My, děti, to dokážeme! Vrátíme lidickou holčičku domů,“ věří a dodávají, že zvůle a násilí nesmějí dostat šanci. Odlití nové sochy je podle jejich přesvědčení tou nejlepší odpovědí na barbarský čin. Školáci a studenti z Pra­hy 8 se proto obracejí s výzvou na ostatní děti, školy, institu­ce a jednotlivce: „Přispějte na konto Památníku Lidice 116 488 693/0300, v.s. 82! Dejte nám, prosím, vědět, jakou částkou jste mohli pomoci, na e-mail gtm@gtmskola.cz.“

Otázkou ovšem zůstává, jaká částka nakonec bude k osazení kopie sochy zapotřebí…

Nové růže, nová sousoší…

TÁŇA DOLEJŠOVÁ

„Lidickým osudem a jeho důsledky pro další roky války, stejně jako jeho symbolismem a historickým odkazem, jsme se podrobně zabývali na česko-­německých hodinách dějepisu na gymnáziu. Když mi paní dr. Marešová představila iniciativu studentů, neváhal jsem ji podpořit. Její obě školy kromě výuky podporují projekty občanské angažovanosti, kultury, výměny v zájmu evropského porozumění. To jsem bral jako její student vždy za velké plus. Navíc mi to pomohlo v dalším kariérním životě. Sám pamatuji doby, kdy v Lidicích zely záhony růží prázdnotou. Poté přišly nové iniciativy, nové růže, nová reflexe, nové sousoší. Ukradená socha musí co nejrychleji zpět, stejně tak jako kdysi zmizelé růže. Když si Gymnázium Thomase Manna něco usmyslí, vždy toho dosáhne,“ říká jeden z prvního ročníku absolventů Gymnázia Thomase Manna Jan Prášil, kterého život zanesl na studia politologie, filozofie a germanistiky do Mnichova, na dva roky za prací do evropských institucí v Bruselu – a který se dnes zabývá koordinací evropských politik na Úřadu vlády ČR.

Na divadle jsme zlo přece taky zahnali

Osud ukradené sochy není lhostejný ani Marušce Sedlmajerové, která navštěvuje tercii Gymnázia Thomase Manna.

Maruško, slyšela jsi někdy o lidických dětech?
Ano, slyšela; když jsme nacvičovali operu Brundibár, byli jsme se podívat v Lidicích a o pomníku lidickým dětem jsme měli výklad.

Ty jsi hrála v dětské opeře Brundibár? Kdy a kde?
Hráli jsme ji na Základní škole německo-českého porozumění v letech 2004 a 2005. Vystupovali jsme v Salesiánském divadle v Kobylisích, v Židovské radnici v Praze a v jednom kostele v Berlíně.

Víš, že jednu sošku z lidického památníku, malou holčičku, někdo ukradl?
Slyšela jsem o tom ve zprávách – a pak ve škole, na Gymnáziu Thomase Manna.

Co si o tom myslíš?
Je to strašné, když někdo takhle může znehodnotit památku na utrpení dětí, jejich maminek a obětí války vůbec.

Myslíš, že by děti mohly pomoci?
Určitě. Musí se dát najevo, že o to máme zájem a není nám to jedno. Přece v Brundibárovi jsme zlo taky zahnali.

Požadavek na sto tisíc korun

Kdy se vrátí ukradená socha holčičky na sousoší Pomníku dětských obětí války v areálu památníku lidické tragédie? Odpověď na tuhle otázku se v poslední době stává složitější, než se původně zdálo. Vše závisí na penězích. Již dokončovaný nový odlitek sochy měl podle odhadů přijít zhruba na 70 tisíc korun. Slévač Oldřich Hejtmánek se totiž vzdal nároku na odměnu za svoji práci, a tak se zdálo, že největším výdajem budou náklady za materiál a spotřebované energie. Od občanů, spolků, firem, škol i obcí přispívají­cích ve veřejné sbírce na obnovu sousoší se po krádeži sešlo už 129 864 Kč – přesto se však může stát, že peníze nebudou stačit. Objevil se totiž další finanční požadavek. Manžel sochařky Marie Uchytilové Jiří Hampl přišel se stotisícovým nárokem. Vysokou částku žádá za autorská práva jakožto dědic hlavní tvůrkyně sousoší a jeho spoluautor. Zatímco dcera sochařky se nároku na honorář vzdala, její manžel nikoli. Je to sice téma na právnické debaty – zdá se ale, že z pohledu paragrafů má pravdu: kopii nelze vytvořit bez souhlasu autora či jeho dědiců, byť se jedná o obnovu díla doplněním jeho chybějící části.

Vedení památníku připomínajícího vyvraždění a vypálení Lidic (které nacisté v červnu 1942 zcela zlikvidovali jako odvetu za atentát na zastupujícího říšského protektora a jednoho z hlavních architektů holocaustu, obergruppenführera SS Reinharda Hendricha) původně očekávalo, že nový odlitek nejmenší postavy ze sousoší by se na své místo měl vrátit 17. ledna – v den nedožitých 87. narozenin hlavní tvůrkyně Marie Uchytilové. A tento termín zatím hodlá dodržet. Ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl je přesvědčen, že se podaří dospět k dohodě a manžel sochařky se svého nároku vzdá – či jej alespoň podstatně sníží. V opačném případě je Červencl odhodlán jít i k soudu.

ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU