V 70. letech, kdy vznikl tento brutalistní komplex, se azbest běžně používal jako nástřik na ocelové konstrukce, což potvrdil i architekt stavby Václav Aulický. „Bylo prakticky nemožné splnit normy protipožární ochrany a nechat objekt zkolaudovat, pokud v něm nebyl přítomen azbest jako protipožární materiál,“ popisuje Zoja Guschlová. Sousedé Transgasu přitom neví o tom, že by došlo k jeho odstranění.

Majitel budovy: všechno je v pořádku

Podle majitele objektu Transgas, firmy HB Reavis, se ale obyvatelé Vinohrad nemají čeho obávat. „V budovách bývalého klientského centra a obou věžových stavbách nebyl akreditovanou laboratoří potvrzen výskyt azbestu, a to na základě analýzy odebraných vzorků. Minimální množství azbestu bylo nalezeno v podzemní části technického zázemí. V rámci demolice této části budou v souladu s legislativou dodrženy standardizované a v praxi už mnohokrát prověřené postupy,“ ujišťuje mluvčí firmy Jakub Verner. Pro sanaci azbestu platí přísná pravidla, která chrání samotné pracovníky i okolní prostředí od zamoření nebezpečnými vlákny.

Mluvčí pražské hygienické stanice Zbyněk Boublík potvrdil, že majitel Transgasu práci s azbestem ohlásil. Uvolňování nebezpečné látky podle něj nehrozí, pokud se postupuje v souladu se zákonem. „V rámci státního zdravotního dozoru se provádějí kontroly přímo na místě stavby, kdy se ověřuje, zda jsou práce s azbestem prováděny dle hlášení prací s azbestem a jiných prací,“ vysvětlil Boublík.

Nedostatečná pravidla

Podle České asociace pro odstranění azbestu ale provádí průzkumy budov často firmy, které k tomu nemají příslušnou akreditaci a výsledky tak nemusí být po odborné stránce správné. Sanace azbestu je totiž výrazně nákladnější než běžná rekonstrukce nebo demolice.

„Narazila jsem už na případy, kdy firma bez odbornosti potvrdí, že někde azbest je, nebo naopak není, nebo kdy firmy za úplatu vypracují hlášení prací s azbestem, které ale ve skutečnosti zůstává jen na papíře,“ upozorňuje Guschlová.