„Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že si prázdniny dcerky neužijí. Jako matka jsem cítila, že něco není v pořádku. Pár dní před odjezdem jsem zaregistrovala, že starší dcera Abigail - tehdy čtyřletá - má na nohách a rukách modřiny a je dost bledá,“ vrací se zpět v čase Andrea.

Jako domeček z karet se jim zhroutil život 3. srpna, dva dny po tom, co dojely na Slovensko. Na těle Abigail se objevily červené skvrny. Andrea okamžitě vyhledala lékaře, který je poslal do nemocnice.

Boj o život

„Na urgentním příjmu nám oznámili tu nejhorší zprávu. Dcerce diagnostikovali akutní lymfoblastickou leukémii. Pamatuji si jen, že se mi podlomily nohy a křičela jsem. Začal boj o život dcerky…“

V Andree se mísily dva pocity. Naprostá beznaděj s nadějí. „Nejhorší pro mě bylo vidět ji trpět. Plakala bolestí a já jí nedokázala pomoci. To utrpení v dětských očích, to bych nepřála nikomu zažít.“

Za více než dva roky léčby si Andreina rodina prošla bolestí, pocity vyčerpání, dostala se až na dno svých sil. Zároveň zaznamenala i chvilky plné euforie…

„Když nás konečně pustili po šesti týdnech domů, nemohla jsem se vynadívat na své dvě dcery, které byly šťastné, že jsou zase spolu. Nebo si vybavuji pocit, kdy jsem mohla opět obejmout druhou dceru, kterou jsem neviděla od dob hospitalizace v nemocnici.“

Nadace a spolky hodně pomáhaly

Domácí štěstí trvalo jen jeden den. Ten druhý propukl opět boj o život. „Abigail měla oslabenou imunitu a chytla infekci, která pro zdravého člověka nic neznamená, ale její oslabený organismus ji málem nezvládl. Takovýchto infekcí bylo za ty dva roky mnoho,“ vzpomíná Andrea.

Naštěstí se vyskytly i dny, které rodině dávaly zapomenout na krušné chvíle.

„Velkou radost jsme prožívali díky Nadačnímu fondu Šance onkoláčkům, bez jejichž pomoci bychom situaci těžko zvládli. Abigail byla imunitně na nule, takže potřebovala každodenní dezinfekci bytu. Právě tehdy nám onkoláček podal pomocnou ruku a poslal nám dezinfekci, zdravotní prostředky a vitaminy. Byla to obrovská pomoc, díky ní jsme překonali nejtěžší dny. A nadační fond nám pomáhá dodnes.“

Po psychické stránce zase pomohla nadace Zlatá rybka, která splnila Abigail její velký sen přinesla jí štěně maltézského psíka. Nebo spolek Nové háro, který Abigail vyrobil paruku na míru. „Díky ní se mohla opět cítit jako děvčátko,“ děkuje maminka Andrea.

Pozadu nezůstala ani nadace Pink Bubble, která jí koupila vysněnou hračku zvířátko ve vajíčku.

Další komplikace

Život po léčbě se v posledních měsících vracel do normálu. V den našeho rozhovoru však přišla další špatná zpráva. Pásový opar. „Opar Abigail zastihl nejspíše po prodělaném covidu. Naštěstí jsme ho dostali pod kontrolu.“

Nyní Andrea Maliniaková věří, že to nejhorší mají za sebou. „Choroba dcerky nám dala zabrat, ale ukázala nám, co je v životě opravdu důležité,“ zdůrazňuje.

Ptala se svých dcer, kdyby měly jedno přání, jaké by bylo. „Abigail odpověděla, aby už skončil covid. A Dorotka, aby naše rodina byla zdravá. Jsem pyšná na to, jak jsou po tom všem skromné. Dokáží si už nyní vážit života. Děkuji Bohu, že dcerka po diagnostice leukemie dostala druhou šanci na život, šanci být zdravá a šťastná.“

Nadační fond Šance onkoláčkům
* Za založením stojí Lenka Klasnová, maminka Matyáše, který v devíti měsících bojoval o život kvůli zhoubnému nádoru. V té době navíc jejího manžela porazilo auto, rodina se ocitla ve špatné finanční situaci.
* S kamarádkami proto založila Nadační fond Šance onkoláčkům. Chtěla, aby maminky nemusely řešit, kde vzít na jídlo, hygienické potřeby nebo léky.
* Od roku 2014, kdy organizace vznikla, pomohla třem tisícům onkologicky nemocných dětí. Roční rozpočet činí cca 6 milionů korun.