VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Letná zažila zrození a zánik žulového Stalina

Staré Město /ROZHOVOR/ – Na 1. máje 1955 bylo po pěti letech prací slavnostně odhaleno sousoší sovětského vůdce J. V. Stalina. Tehdejší vládci si mysleli, že pomník byl postaven navěky. Žulový kolos se však vypínal nad Prahou pouhých sedm let. Titíž lidé z komunistického vedení, kteří stavbu monumentu v roce 1949 schválili, nařídili na podzim 1962 jeho demolici. Stalo se tak v témže roce, kdy bylo na Vítkově uzavřeno mauzoleum Klementa Gottwalda.

29.2.2012
SDÍLEJ:

Stalin – pomník na Letné.Foto: Archiv Večerník Praha

O někdejším žulovém monstru nad Vltavou se nezachovalo mnoho dokladů a dnešní mladá generace o něm ví jen z vyprávění svých rodičů. Zájem o pomník se oživil po listopadu 1989, kdy z podzemí pod někdejším pomníkem vysílalo Rádio Stalin. Potom se uvažovalo o využití prostor pro výstavní účely, ale nakonec i tento plán padl. Na holé ploše, která zůstala po pomníku, dnes stojí obří metronom, který (ne vždy) odměřuje čas moderní éry našeho státu.

Příběh o tom, proč byl monument z tisíců tun narůžovělé žuly a stovek tun betonu a železa během více než pěti let postaven a za dalších sedm let zbourán, vypráví v knize Žulový Stalin Rudolf Cainer, Čech žijící od roku 1969 ve Vídni a vracející se po listopadu 1989 pravidelně do své vlasti. Tentokrát se vrátil do Prahy u příležitosti 64. výročí komunistického puče z února 1948 a nadcházejícího 50. výročí zbourání Stalinova pomníku. Setkání s ním uspořádal v rámci projektu České kořeny v Městské knihovně v Praze Mezinárodní český klub.

Sousoší zvítězilo

Snahy postavit Stalinovi pomník se začaly objevovat záhy po skončení druhé světové války. Pomníky vznikly v řadě měst, jen Praha ještě žádný neměla. Inspirací tehdejšímu stranickému vedení se staly zřejmě Stalinovy sedmdesátiny, připadající na 21. prosinec 1949.

V soutěži vypsané k tomuto datu na návrh pomníku zvítězil návrh architektů Jiřího a Vlasty Štursových a sochaře Otakara Švece. Zaujal tím, že na rozdíl od ostatních umělců přišel s ideou sousoší, kdy za postavou Stalina stálo ve dvou řadách osm postav, jež symbolizovaly zástupce československého a sovětského lidu.

Z patnáctimetrového podstavce shlížel na Prahu ještě o půl metru vyšší Stalin. Vnitřek pomníku tvořila železobetonová konstrukce (široká 12 a dlouhá 22 metrů), která byla obložena 235 žulovými kvádry. Celé sousoší vážilo přes 17 tisíc tun a jeho váha si vynutila zpevnění hrany Letenské pláně, která je z křehké břidlice.

Obtížné podmínky prodloužily stavbu pomníku z původních dvou na pět let. Sám tvůrce pomníku sochař Otakar Švec se jeho odhalení nedočkal. Asi měsíc před tím spáchal sebevraždu otrávením plynem a prášky. Rudolf Cainer ve své knize počítá s možností, že Švec neunesl tíhu odpovědnosti za nevkusné monstrum. Přátelé se s ním přestali stýkat a on se ve svých 63 letec cítil osamělý. Podle jiných zdrojů bylo ale za jeho smrtí osobní drama, pocit odpovědnosti za smrt jeho ženy Vlasty, která spáchala sebevraždu o rok dříve.

Rudolf Cainer, autor knihy Žulový Stalin, řekl Deníku: Chtěl jsem psát o lidech, ne o pomníku

Rudolf Cainer, autor knihy Žulový Stalin, se v Městské knihovně zúčastnil besedy k 64. výročí únorového puče a 60. výročí odstranění Stalinova pomníku. Deníku poskytl rozhovor k okolnostem vzniku knihy.

Co pro vás bylo podnětem k tomu, abyste se zajímal o historii Stalinova pomníku?

Byla to plastika Otakara Švece Sluneční paprsek – Motocyklista, která získala první cenu na výstavě v Paříži a Švece tak poprvé proslavila. Byl autorem mnoha dalších krásných plastik, bust a soch, z nichž některé dosud stojí, jiné byly zničeny – zprvu nacisty, později komunisty, protože byly tendenční. Ale teprve po druhé světové válce na něj takříkajíc padla nutnost stvořit sochu Stalina.

Dá se říci, že na vás zapůsobila skutečnost, že sochař, který byl autorem tak krásné, dynamické sochy, se později stal i autorem něčeho tak zavrženíhodného, jako byla Stalinova socha?

Po komunistickém puči z února 1948 byla vypsána soutěž na vytvoření Stalinovy sochy. Té soutěže se prostě museli zúčastnit všichni tehdejší sochaři, byli k tomu nuceni, a jedním z nich byl i Otakar Švec. Jeho myšlenka místo jediné sochy vytvořit sousoší s devíti alegorickými postavami v čele se Stalinem tehdy získala první cenu a to byl jeho osud – musel už potom sousoší vytvořit.

Napsal jste svou knihu jako román. Jak dalece jsou v ní zastoupena fakta a co je spíše vaší fabulací či fantazií?

Já jsem sice dlouhou dobu studoval spousty materiálů v nejrůznějších archivech, ale nechtěl jsem psát nějakou faktografickou knihu. Nechtěl jsem psát jen suchá fakta, chtěl jsem napsat román o lidech, kteří na pomníku pracovali – od samého začátku, od modelu, přes těžkosti se stavbou spojené, až po dokončení toho monstrózního díla. Bylo vlastně otázkou, zda se vůbec něco takového podaří postavit, protože nebyly zkušeností z žádné podobné práce. Ale tehdejší vedení nešetřilo náklady, ani lidi, pomník měl absolutní přednost. Přesto práce trvaly místo dvou pět let.

Jak dlouho jste vlastně nad knihou pracoval?

Asi tři roky jsem sbíral materiál, po archívech a z rozhovorů s pamětníky, potom jsem to asi rok psal a spolu s různými předělávkami a korekturami to trvalo celkem pět let.

A kdy jste vlastně začal s tou prací?

Nejdříve jsem se po dvaceti letech vrátil poprvé z Rakouska domů. Zpočátku jsem měl úplně jiné věci na práci, až pak přišel ten nápad napsat knihu – neboť žádná taková tu nebyla – a začal jsem shromažďovat materiál. Po zhruba padesáti letech bylo obtížné najít lidí, kteří se těch prací tehdy zúčastnili. Jedním z nich byl sochař Josef Klimeš, který si v roce 1962 troufl i přes přísný zákaz demolici pomníku fotografovat. Jiní sochaři, kteří se na práci podíleli, s nimiž jsem ještě hovořil, již mezitím zemřeli. Pracovat jsem na tom začal v roce 2002 nebo tři a kniha vyšla v roce 2008.

V knize se zmiňujete i o jiném sochaři, Hugu de Martini. Jaká byla jeho úloha?

On pracoval na hlavách některých postav toho pomníku. A byl to právě on, kdo mě vyzval, abych – když už ten materiál sbírám – z něj udělal knihu. Já předtím ta fakta sbíral ze zvědavosti, protože jsme technik a zajímalo mne to po technické stránce. Potom jsem začal shromažďovat i osudy těch lidí, ale podnět k tomu, abych z toho udělal knihu, mi dal skutečně až De Martini.

Co je tedy v knize faktum a co je pouhou fabulací?

Faktem je vše kolem tvorby modelu, stejně tak osudy jednotlivých sochařů. Ostatní věci, například historky z ateliéru, ty jsem si vymyslel, aby román držel pohromadě, abych ho dokázal dokončit. To samozřejmě platí i pro některé výjevy s politiky – já jsem u toho nebyl, ale napsal jsem to tak, jak to mohlo být.

Pro koho je vlastně kniha určena, jak si představujete ideálního čtenáře?

Je to určeno především mladé generaci. Jak jsem se zmínil, o tom pomníku nebylo napsáno téměř nic a vůbec nic o jeho tvůrcích, či jejich osudech.

V témže roce, kdy byl zbourán Stalinův pomník, bylo zlikvidováno i mauzoleum Klementa Gottwalda. Myslíte si, že to mělo nějakou souvislost?

Určitě, úplně na začátku bylo politické rozhodnutí z Kremlu, které přišlo několik let poté, co Chruščov odhalil Stalinův kult osobnosti. Museli se odstranit všechny jeho připomínky, názvy měst, ulic atd. U nás byl například Stalinův štít, pak se z něj zase stala Gerlachovka. A velká většina funkcionářů, kteří původně hlasovali pro vznik pomníku, tak pak hlasovali pro jeho zbourání. I u Gottwalda byl kult osobnosti, a tak se postupovalo obdobně.

Kniha o pomníku byla vaší první. Byla pro vás impulsem napsat ještě něco jiného?

Něco samozřejmě mám, ale jde úplně jinou věc, než dosud. Dá se to označit za milostnou detektivku, ale zdaleka to není zralé k vydání.

Podle vaší knihy vznikl i scénář na film. Jaký je jeho osud?

Autorem je Viktor Polesný, který za něj získal i nějakou cenu, ale v České televizi byl potom vyškrtnut z plánu, podobně jako řada dalších.

Čtěte také: Mumie Gottwalda je zpátky na Vítkově

Autor: Jan Horák

29.2.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sledování výsledků parlamentních voleb ve štábu ANO, 21. října v Praze. Brabec
56

Jednání za hnutí ANO povedou Babiš, Faltýnek i Brabec

Zástupci TOP 09 sledují výsledky sněmovních voleb. 21.10.2017
25

Schwarzenberg: Lidé očividně raději slyší sliby než pevní postoje

Přibývá krádeží drahých kol na objednávku, potvrdily pojišťovny

Hodnota ukradených kol klientů pojišťoven v Česku v letošním roce vzrostla. Častěji se kradou dražší, předem vytipované bicykly, na něž se soustředí organizované skupiny zlodějů, vyplývá z ankety ČTK mezi tuzemskými pojišťovnami.

Praha volí jinak než zbytek země. Potvrdí se to i letos?

Obyvatelé hlavního města v minulosti hlasovali výrazně „pravicověji“ než lidé z ostatních regionů. Očekává se to i tentokrát, jak potvrdila také naše předvolební sonda. Praha je tradiční baštou pravice a liberálně orientovaných stran. Minulé parlamentní volby v roce 2013 opanovala v hlavním městě TOP 09. Hlasovalo pro ni přes 23 procent voličů, zatímco na celostátní úrovni jen 12, což stačilo na republikové čtvrté místo.

AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Letošní volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové, to je jen reklamní kampaň, řekl dnes prezident Miloš Zeman novinářům po odevzdání hlasu v základní škole v pražských Stodůlkách. Zopakoval, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Svůj hlas dal zřejmě Straně práv občanů (SPO), kterou před lety zakládal a která dřív nesla jeho jméno ve svém názvu. Zemana do volební místnosti doprovodila jeho manželka Ivana.

V televizi zabodoval Bartoš, Babiš působil unaveně, hodnotí experti

Specialisté na politickou komunikaci ocenili po čtvrtečních předvolebních debatách v České televizi (ČT) a na Nově především výkon šéfa Pirátů Ivana Bartoše, Babiš působil unaveně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení