Lenka Procházková: Jaká místa mám v Praze ráda

Jana Podskalská 11. 11. 2016

Praha - Spisovatelka, signatářka Charty 77, zakladatelka spolku Šalamoun a odpůrkyně církevních restitucí. To vše je Lenka Procházková. Významná česká prozaička odstartovala svoji literární kariéru v 70. letech uplynulého století. Vzhledem k tomu, že záhy podepsala prohlášení Charty 77, vycházela její díla nejprve v samizdatové edici Petlice, vedené jejím dlouholetým partnerem Ludvíkem Vaculíkem. Kam spisovatelka ráda chodila v mládí a která místa v našem hlavním městě ji okouzlují dnes?

Masarykovo nádraží

Železniční koleje končí ve vestibulu. Modernizace sem zatím příliš nezasáhla a člověk si připadá jako v bezpečnějším a známějším světě. V létě tu byl vystaven legionářský vlak, a přestože akce nebyla příliš inzerovaná, návštěvnost byla obrovská. To mě utvrdilo v naději, že Češi si své národní dějiny nedají vyzmizíkovat.

Kostnické náměstí

Z oken pracovny pozoruji komorní plácek s mohutným stromem, v jehož stínu občas pořádám vzpomínkové večeře. Naposledy jsme s několika přáteli slavili den „národní hrdosti" a připomínali si u svíček a vína výročí statečné smrti Jeronýma Pražského.

Pražský hrad

Respektive Korunovační katedrála, kterou jsem pomáhala zachránit před hamižnou katolickou církví. Když jsem bydlela na Rašínově nábřeží, viděla jsem vznosnou siluetu katedrály z okna. Ten pohled byl zavazující.

Karlův most

V době divokého mládí jsem ho při návratu z hospůdek považovala za předsíň svého bytu. Most má asi méně než 500 metrů, ale často jsme přes něj procházeli dlouhé minuty a zaníceně debatovali. Z řeky stoupala mlha, nad hlavou nám kroužili rackové a život teprve začínal.

Čtěte také: Zbigniew Kalina: Jaká místa mám v Praze rád