Jaký je dosavadní zájem o preventivní vyšetření po prodělaném covidu? Chodí spíše mladší, nebo starší ročníky?
Od začátku pandemie pozvolna stoupá počet pacientů, kteří vyhledají lékařskou pomoc pro přetrvávající příznaky či pro nové příznaky po prodělaném onemocnění covid-19. Mnozí pacienti se obávají dlouhodobých následků nemoci, jako je postižení plic, srdce, nebo následků spojených s dlouhodobou lékařskou péčí na lůžkách intenzivní péče. K vyšetření přicházejí spíše mladší pacienti a střední věková kategorie.

Co patří mezi nejčastější zjištěné komplikace?
Nejčastěji mají přicházející pacienti nespecifické potíže společné pro prodělaný zánět, jako jsou únava, nevýkonnost, často v doprovodu s dušností nebo bušením srdce. Je spíše výjimkou, když vyšetřujeme bezpříznakové pacienty. Samozřejmě i u těchto pacientů můžeme diagnostikovat srdeční nebo plicní komplikace prodělané nemoci, jakož i diagnózy, které s nemocí vůbec nesouvisí.

Kdo je Miroslav Derevjanik?
Narodil se v roce 1981 ve slovenském Popradu. Absolvoval 1. LF UK v Praze. Následně působil ve Všeobecné fakultní nemocnici, na Interním oddělení v Nemocnici Neratovice nebo jako lékař Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.

Které konkrétní příznaky naopak signalizují to, že by mohlo jít o důsledek covidu?
Mezi nejčastější příznaky postcovidového syndromu patří únava, kašel, ať už suchý nebo produktivní, svalová slabost, zvýšená tělesná teplota, neschopnost soustředit se, výpadky paměti, změny nálady, někdy doprovázené depresí a dalšími duševními problémy. Někteří klienti si stěžují na poruchy spánku, bolesti hlavy a kloubů či parestézie. Časté jsou zažívací obtíže, dušnost a snížení tolerance fyzické zátěže, případně bolesti na hrudi, dyskomfort na hrudníku či bušení srdce, ale také vypadávání vlasů nebo ztráta zubů a další obtíže.

Nakolik je dnes oblast postcovidových potíží ve světě probádaná? Je už jasněji v tom, jestli některé komplikace mohou být dlouhodobé, respektive celoživotní?
O onemocnění covid-19 stále mnoho nevíme. I přes obrovský zájem zdravotníků a počet probíhajících studií máme o charakteru dlouhodobých komplikací jenom omezené informace. U některých klientů přetrvávají postcovidové symptomy řádově týdny až měsíce, u jiných trvají dlouhodobě. K eventuálnímu celoživotnímu trvání potíží se ale zatím nemůžeme validně vyjádřit.

Pacienti s tzv. chronickým únavovým syndromem při nedávném happeningu upozornili na poznatky, podle kterých může být tato nemoc jednou z „daní“ po prodělané nemoci covid-19. Je to pouhý předpoklad, nebo už evidentní věc?
Dle mnohých v současné době provedených studií trpí velká část pacientů po prodělané nemoci intolerancí námahy a dramatickým poklesem výkonnosti spojeným s nemožnosti vrátit se do původního zaměstnání nebo k předchozímu stylu života. Často je doprovázená zvýšenou únavou, kterou významným způsobem nesnižuje odpočinek, případně nevolností po námaze. Vzácností nejsou ani neurologické potíže (poruchy kognice, tzv. brain fog – mozková mlha) nebo ortostatická intolerance. U některých pacientů je nutná opětovná hospitalizace.

Vaše nemocnice také přijímá do následné péče pacienty, kteří byli kvůli vážnému průběhu covidu hospitalizováni. Jak rychle se dostávají „do formy“? Je to hodně individuální? A hrají v tom roli věk či celková fyzická kondice pacienta?
V naší nemocnici hospitalizujeme pacienty jak po zvládnutí covid-19 pneumonie, tak i pacienty, kteří jsou po operacích nebo prodělali akutní kardiální příhody a infekci covid-19 překonali během hospitalizace na akutních lůžkách. Rekonvalescence není vždy tak rychlá, jak bychom chtěli, a trvá i několik měsíců. Záleží samozřejmě na věku a fyzické kondici pacientů.

Jak tato následná péče obvykle vypadá?
U pacientů zpočátku v případě potřeby podáváme kyslík maskou, provádíme substituci vitaminů, minerálů, živin, dodržujeme denní režim s pravidelnou dechovou rehabilitací, polohováním, posilováním i s nácvikem sebeobsluhy. Velký podíl na vyléčení těchto pacientů mají tedy všichni naši zdravotníci, hlavně sestřičky všeobecné, rehabilitační včetně ergoterapie, nutriční, laborantky v laboratoři i v rentgenové a SONO vyšetřovně, ošetřovatelky a sanitáři. Dále konziliární lékaři naší nemocnice v oborech plicní, interní, kardiologické, gastroenterologické a chirurgické specializace. Obecně asi 90 procent z takto nemocných pacientů se uzdraví natolik, že se mohou vrátit zpět do domácího léčení bez jakýchkoli vážných následků prodělaného onemocnění.

Jakmile to bylo možné, otevřeli jste očkovací centrum. Jak jste na tom dnes s vakcínami a využíváte vaši kapacitu na maximum?
Považujeme očkování za hlavní možnost, jak dostat nákazu covid-19 pod kontrolu, a proto se v této oblasti spolu s městskou částí Praha 3 hodně angažujeme. Během dne jsme schopni provést až 200 očkování a používáme vakcíny Moderna a Pfizer. Obě jsou typově a technologicky stejné mRNA. Jsme rádi, že se pacientům očkování v naší nemocnici líbí, a jsme zajímavou alternativou k velkým velkokapacitním centrům.

Jaký je zájem o očkování jednak mezi střední generací a jednak mezi tou nejmladší?
Nemohu říct, že by se některá skupina očkování vyhýbala nebo o něj nejevila zájem. Logicky se ale motivy a vnímání nutnosti očkování v různých věkových skupinách liší. Zatímco starší ročníky jsou motivovány hlavně strachem o zvládnutí a průběh nemoci, mladší ročníky se více bojí nemožnosti cestovat a sociální izolace. Každopádně prozatím je zájem o očkování napříč věkovými skupinami obrovský, a to je dobře, protože míra proočkovanosti a imunizace populace bez ohledu na motivy je klíčová pro zvládnutí pandemie.