Druhá nejnavštěvovanější atrakce Prahy je na hraně životnosti. „Z podrobného diagnostického průzkumu vyplynulo, že dráha musí být rekonstruována během pěti let, jinak hrozí její omezení či zastavení provozu,“ oznámil primátorův náměstek pro dopravu Adam Scheinherr (Praha sobě).

Harmonogram ještě není znám

Po zrekonstruované dráze budou jezdit nové vozy. Ty stávající mají totiž podvozky z roku 1931 a karoserii z poloviny 80. let. Výrobce přitom jejich životnost odhadoval zhruba na 20 let.

„Vykazují částečnou deformaci. Oprava by byla nákladná a složitá, proto musí být nahrazeny za nové,“ řekl Scheinherr. Na jejich podobu město vypíše designérskou soutěž. Nové bezbariérové vozy by měly uvézt místo současných 100 pasažérů 120.

Přesný harmonogram oprav ještě není známý. Radní pro dopravu by si nicméně přál mít modernizaci hotovou za tři až čtyři roky, přičemž odstávka potrvá až osm měsíců. „Výroba nových vozů včetně testování potrvá zhruba půldruhého roku, v mezičase můžeme připravovat projekt a rekonstruovat,“ sdělil Jan Šurovský, technický ředitel dopravního podniku. Celkové náklady odhaduje město na 210 milionů korun.

Unikátní pohon

Lanovka ročně přepraví dva miliony cestujících. Nápad postavit na Petřín dráhu se zrodil v roce 1889, když se Klub českých turistů vrátil ze zájezdu z Paříže, kde obdivoval rodící se Eiffelovu věž. Na vrch již tehdy proudily o nedělích a svátcích davy turistů, proto bylo rozhodnuto, že napodobenina pařížské věže vznikne i zde. Nová dominanta Prahy ovšem potřebovala pohodlné dopravní spojení a díky rozhledně tak vznikla i lanovka.

Dva roky poté se zasekly do petřínského svahu první krumpáče a lopaty. Práce na stavbě dráhy o necelých 400 metrech pak trvaly pouhých 175 dní.

Vozy však nejezdily na elektřinu, nýbrž využívaly systém tzv. vodní převahy. Do horního se jednoduše načerpala voda a ten na laně vytáhl spodní nahoru. Na jednu jízdu bylo zapotřebí více než pět tisíc litrů vody. Společně s pasažéry bylo zapotřebí vytáhnout nahoru i tažné lano, které vážilo 1,7 tuny.

Vodní pohon se ovšem ukázal jako velmi nákladný, navíc s ním byly potíže v zimních mrazech. Kvůli nedostatku vody musela být lanovka několikrát zastavena, nejezdilo se ani za 1. světové války. V roce 1921 pak voda při vypouštění začala pronikat do sklepů některých domů na Újezdě a vodárna vypověděla dodávky, což znamenalo uzavření dráhy na celé desetiletí.

Od roku 1932 je lanovka plně elektrifikovaná. Vozy tehdy zvládaly přepravit v jednom směru až 1300 cestujících, čímž se svou přepravní kapacitou řadily na první místo v Evropě a petřínská dráha se stala chloubou Prahy.

Dvě dekády v opravě

V komunistických dobách se pak očekával silnější provoz vždy před spartakiádami, kterým předcházela podrobná revize. Již od počátku 60. let bylo zřejmé, že koleje potřebují zásadní rekonstrukci, nebyla k ní však vůle úřadů. Například v roce 1964 bylo zjištěno, že se posunuly o čtyři centimetry směrem dolů.

Smutný den nastal 7. června 1965, kdy trať vážně narušily dlouhotrvající deště. Jeden z vozů se při přejezdu Abtovými výhybnami, kde se oba vozy míjejí, nebezpečně rozkymácel. Naštěstí se tehdy nikomu nic nestalo. Provoz musel být okamžitě zastaven. Ukázalo se, že ve špatném stavu jsou kromě kolejiště i opěrné zdi.

O dva roky později se po deštích část terasy restaurace na Nebozízku propadla dokonce o dva metry. Když se pak po 21. srpnu 1968 usídlili v budově horní stanice sovětští okupanti, nikdo už v záchranku lanovky téměř nevěřil.

Uběhlo dlouhých 20 let, než se dráha znovu rozjela. Kromě pravidelných revizí, které si dvakrát ročně vyžádají třítýdenní výluku, si zatím petřínská lanovka vyžádala jen drobnější přerušení provozu.