Kdybychom se měli rozhodovat, který český malíř se nejlépe hodí do blížící se sváteční a zimní atmosféry konce roku, jistě by mezi vybranými čestné místo zaujímal Josef Lada. Stejně uvažovali v pražském Obecním domě, když zde ve středu 14. listopadu zahájili Ladovu výstavu. Ostatně malíř, má právě v prosinci dvojí výročí. Před 120 lety se narodil a padesát let již uplynulo od jeho smrti.

Josef Lada je trvale přítomen díky vánočním pohlednicím, knižním ilustracím, ať už jde o dětské pohádkové knížky či Haškova Švejka a jeho povídky. Lada ovšem nebyl jen malíř, ale řadu knížek zejména pro děti, také sám napsal – a pochopitelně i ilustroval. To vše také výstava ve výběru nabízí. A díky této trvalé přítomnosti malířova díla už pro řadu generací se bude výstava líbit jak dětem, tak třeba jejich prarodičům, jak připomněla i kurátorka výstavy Pavla Pečinková.

Zatímco levá část expozice v Obecním domě zahrnuje Ladovu volnou tvorbu, ať už jde o rodné Hrusice, hospodské rvačky, oblíbeného vodníka či zimní krajinu (to vše vždy v několika variantách), pravá část dokumentuje vývoj Ladovy tvorby časopisecké a knižní. Lada mimořádně přispěl k vývoji moderní české karikatury i komiksu, věnoval se i plakátu, reklamě, ale také třeba scénografii. Ostatně i Haškova Švejka, k němuž se mnohokrát vracel a jeho podobu postupně dotvářel, zpracoval jako osobitý obrázkový příběh na způsob komiksu, přičemž Haškův román (včetně Vaňkova dokončení čtvrtého dílu) pro potřeby seriálu převyprávěl.

Lada mezi svými vrstevníky

Nejméně známy jsou Ladovy výtvarné počátky, kdy vyrůstal z módní secese a byl také současníkem významných českých umělců, jako byli Jan Zrzavý, Václav Špála, Emil Filla či Josef Čapek. Výstava zde pro dobový kontext i konfrontaci nabízí i malý výběr z tvorby těchto umělců. Na tomto srovnání je nejlépe vidět, jak si Lada nacházel vlastní originální cestu. Z výstavy lze také vysledovat, že vlastně dlouhodobá práce v novinách a časopisech do značné míry ovlivňovala způsob jeho jednoduché kresby, kresleného vtipu i srozumitelnost podání. Objevné mezi exponáty jsou staré ročníky časopisů jako Karikatury či příloha Českého slova Kvítko.

Při povrchním pohledu by se mohlo zdát, že Ladův výtvarný projev tvořený převážně jednoduchou linkou a jasnými barevnými plochami je cosi velmi prostého. Sledujeme-li však Ladovo trpělivé hledání vlastní cesty, je zřejmé, že k tomuto osobitému výrazu nedošel hned ani snadno. Dnes však patří k čemusi česky samozřejmému a přirozenému. I když třeba české pohádky Erbena či Němcové ilustrovali i jiní malíři, Lada k pohádkové tvorbě patří téměř neodmyslitelně. Ladu prý ocenil i sám Picasso, když řekl, že „tento muž zachází s formou stejně svobodně jako já“, a svědčí to jen o tom, že Josef Lada je dosud v evropském kontextu ne zcela doceněný umělec.

Výstavy v Obecním domě jsou svou objevnou dramaturgií zpravidla nevšedním zážitkem, který obohatí běžné publikum a uspokojí i vysoké kritické nároky.