„Jsou květiny, které nemají žádnou chuť, ale jsou prostě krásné. Letní květiny jsou sladší, pozdější zase kyselejší,“ vysvětluje vystudovaná ekoložka a bioložka Jana Vlková, která před pár lety přišla na to, že se květy dají i jíst. Právě v tomto období vrcholí jejich sezona. V polovině září totiž jedlé květy odrůstají, respektive jejich čas končí 
s prvními ranními mrazíky.

Teď se její jídelníček řídí tím, co najde na své zahrádce, kde jedlé květiny pěstuje. Postřiky nepoužívá, všechno je stoprocentně bio, vysvětluje mezitím, co servíruje na talíř pestrobarevnou variaci kvítí. Krásenka má chuť nevýraznou, zato vám talíř ozdobí natolik, že vám bude líto tu nádheru sníst.

Hrachor je sladký a chutná trochu jako hrášek. A begónie? Kyselá, až se vám obličej zkrabatí. „Některé květiny prostě nejsou dobré samotné. To je jako byste ochutnávali koření,“ říká Vlková, která chuťově výraznější květiny používá na pečení a vaření.

Sbírání květin? Nic pro amatéry

Lososový filet obalený výhonky smrku ztepilého, svěží salát z fialek či Semifreddo di tilia s ořechy, medem a lipovými květy jsou jen některé recepty, které Vlková na svém blogu Kytky k jídlu prezentuje.

Že se vám už sbíhají sliny? Pak ale pozor. Květiny sice vábí svými barvami, ale některé jsou zdraví nebezpečné. „Neznalý člověk by se do sbírání neznámých květin pouštět neměl. Je to jako s houbami,“ varuje Vlková.

O jedovatých květinách však nerada hovoří, aby strávníky nemátla, a tak si pro tentokrát nechá tuto informaci pro sebe. Obecně jsou však více nebezpečné květiny, které obsahují bobule. Člověk by si pro suroviny také neměl chodit do květinářství, kde hrozí, že budou květiny nastříkané jedovatým postřikem.

Chcete-li se naučit rozeznávat zdravotně nezávadné květiny od těch jedovatých, vydejte se nejprve na procházku do přírody s nějakým botanikem či zahradníkem, který vám pro začátek poradí. Učit se poznávat květy a rostliny z knih, to je jako myslet si, že po zvládnutí pravidel silničního provozu můžeme řídit auto. Někdo to ale samozřejmě zvládne.

Květina je dekorace na talíř

„Nejsem žádný emisar alternativních zdrojů výživy, zdravého přírodního stravování, raw trendů nebo nějaká ekologická fanatička bojující za návrat k přírodě,“ říká 
o sobě propagátorka jedlého kvítí Vlková.

Její filozofie při konzumaci divokých bylin i zahradních květin je jednoduchá. Snaží se vzbudit radost ze života, radost z jídla, jeho přípravy, zdobení a konečně sdílení v jakékoli podobě. Vždyť většina květin se nedá ani konzumovat v takovém množství, které by člověka zasytilo. Květina je dekorace talíře a skvěle poslouží i jako dochucovadlo.

Kuchařka, která se pustí do přípravu květinových pokrmů, musí mít opravdu citlivou ruku. Květiny jsou krásné, ale i křehké. Hodí se spíš na dovršení celkového dojmu jídla, zvláště pak na dortících, zmrzlinách a v salátech skvěle vypadají.

„Čím je květina krásnější, tím je také choulostivější, říká Vlková, která 
v těchto dnech dokončuje svou první kulinářskou knihu s pracovním názvem Jíme kvítí a býlí, do které zařadila své osvědčené recepty z květin. Vyjít by měla příští rok před vegetační sezonou.

Na květinové menu do restaurace

Dříve byly květiny lahůdkou vysoké gastronomie. Ve středověku se objevovaly nejčastěji na šlechtických stolech, kde sloužily jako efektivní ozdoba velkolepých tabulí.

V našich podmínkách jsou nejznámější jedlé květy růží, sedmikrásky nebo chrpy. 
V Asii vévodí chryzantémy a ve středomoří například květy cukety. Nelze zapomenout ani na tolik oblíbené fialkové bonbóny princezny Sisi, které jsou ve Vídni k dostání dodnes.

Zdá se, že jedlé květiny začíná objevovat také moderní gastronomie. Květinové talíře se objeví na menu v příští sezoně v restauraci Hajnovka na pražských Vinohradech.

Květinová fantazie u vaření

Zdejší šéfkuchař Daniel Průša je návratem květů do profesionální české kuchyně nadšen: „Dávám důraz v naší restauraci především na používání domácích surovin. Květy jsou všude kolem nás a tak není problém je sehnat. Navíc se 
s nimi dá při vaření skutečně pustit uzda fantazii.“

Daniel v kuchyni rád experimentuje a rád by hostům nabídl něco nového, nepoznaného. Květiny v jeho podání mohou skvěle chutnat na tataráku či s kozím sýrem a řepou nebo na lehké citrónové zmrzlině.

Možná lidé nebudou do Hajnovky chodit přímo na květinové hody, zdejší kuchyň je výtečná sama o sobě, ale třeba Průša hosty přiměje k tomu, aby se zbavili předsudků, že květiny patří pouze do vázy.