„Je to hodně netypické léto: den dva je kolem třiceti stupňů, pak se to zlomí a je třeba jen 16. To se nelíbí nejen lidem, ale i zahradě,“ říká Hubert Antes, sedmasedmdesátiletý zahrádkář z Horních Počernic, které jsou již od roku 1974 součástí Prahy.

„To kolísání teplot letos urychlilo zrání zejména u ovoce. Meruňky dozrály o týden dříve, broskve o dva. Ale dříve se daly sklízet i třešně. Zato teď, co mělo květ a mohlo by ještě normálně nasadit na plod, opadá. Jako by se příroda bála, že už to nedozraje,“ usmívá se pan Antes, který je původním povoláním zemědělský inženýr. Nyní v důchodu se věnuje sepisování obecní kroniky (od roku 1985) a hlavně své zahrádkářské zálibě – pěstování rajčat.

„Na rajčata a jinou zeleninu neměly ty výkyvy teplot podstatný vliv. Se sklízením těch nejnižších asi třiceticentimetrových odrůd jsem začal 7. července, s ostatními po 15. červenci a teď kvapem dozrávají další odrůdy.“

Záliba stará 43 let

S pěstováním rajčat začal inženýr Antes již před 43 lety, když požádal zahradníka Františka Chvatíka z Bystřice pod Hostýnem, který o své zálibě vyprávěl v rozhlase, o zaslání nějakých semínek. Semínka dostal a začal s pěstováním. „Prostě proto, že mě lákalo pěstovat něco jiného, než měli na zahrádce sousedé,“ říká, když ukazuje své nejlepší výpěstky.

Postupně si sbírku semínek rozšiřoval získáváním od přátel a kolegů, někdy ze Sempry a často od známých, kteří mu přivezli semínka ze zahraničí. Dnes má Hubert Antes přes 120 druhů rajčat. „Ale nepěstuji stále všechny, to by se mi na zahrádku nevešlo. Vždy vysévám asi tak třetinu a druhy postupně obměňuji.“

Letos má jednu novou odrůdu. „Ještě jsem si ani pořádně nezapamatoval název, ale je zajímavá tím, že je drobná a má spoustu plodů na jedné větvičce, třeba i patnáct. Ale nejsou to koktejlová rajčátka, tahle mají průměr asi jako pětikoruna. Jsou dokonale červená a mají lahodnou chuť.“

Výška rostlin či velikost plodů nemá ovšem nic společného s kvalitou.

Aspoň většinou ne. Ty vysoké odrůdy, jimž se říká vzrůstové, byly vyšlechtěny hlavně kvůli úspoře místa. „Taková odrůda vysoká dva metry i více může dát úrodu i několika kilogramů, přitom zabere stejně místa jako běžná nízká rostlina. Pokud jde o minirajčata, v obchodě nazývaná koktejlová, tak ta mají výnosnost mnohem menší, ale přitom zaberou stejně místa. Proto jsou také dražší. Ale nemají žádnou výhodu, je to spíše módní záležitost,“ říká přesvědčivě zkušený zahrádkář.

A co dovážená raná rajčata, ta někdy bývají taková bledá, vodová. Jak je to objektivně s jejich kvalitou? „Máte pravdu, nejsou moc chutná. Ve Španělsku je pěstují hydroponicky, bez půdy a rostliny dorůstají tří až čtyř metrů. Pěstují se pro výnosy, ale s kvalitou to moc dobré není. Navíc se hodí spíše k okamžité spotřebě, ke konzervaci vhodná nejsou. Ale proč dovážet rajčata, když teď vrcholí sezóna našich vlastních,“ dává Antes řečnickou otázku.

Slunce či skleník?

close zoom_in Jak si stojí v konkurenci s dováženými odrůdami naše domácí? Docela dobře. „Je to především odrůda stupická (Stupice jsou nedaleko, kousek od Újezdu nad Lesy), která byla vyšlechtěna snad již před 70 či 80 lety. Je dobře známá i v cizině a vyskytuje se v zahraničních katalozích. Samozřejmě, že se občas objeví nové odrůdy a i já je zkouším,“ dodává zahrádkář.

Zatím ještě neměl zkušenosti s plísní rajčat. „V tomhle směru neexperimentuji a spoléhám se na klasický postřik v příslušné agrotechnické lhůtě. Můžete se podívat, všem rostlinám se daří dobře, ať už jsou volně na zahradě, nebo ve skleníku.“

Právě skleníky mne zaujaly. Jsou některé odrůdy určené speciálně pro skleník, nebo je to jedno? „Některé jsou náročnější na teplo, tak ty sdílejí skleník s okurkami a se salátem. Jiné mají plody uspořádané do jakýchsi hroznů – u květenství se tomu říká lata – a u nich se mohou plody potlouci a popadat například při silném větru. A popravdě řečeno, také náš pejsek běhá po celé zahradě a mohl by tyto choulostivější plody srážet na zem,“ usmívá se pan Antes.

A jaký má názor na globální oteplování? „Těžko říci, něco na tom je, ale na druhou stranu teď právě prožíváme ochlazování. Vždyť v červenci naměřili v Klementinu průměrnou teplotu o jeden stupeň nižší, než je průměrná červencová teplota za těch zhruba dvě stě let, co to tam měří. O jeden stupeň v průměru, to je opravdu hodně.“

O svá rajčata ale pan Antes starost nemá – má totiž i několik odrůd, jež jsou odolné vůči mírně chladnějšímu počasí. A pak má také sněhové koule! „To rajče je skoro bílé, velké, když nechám na stvolu jen dvě tři, mohou mít plody i několik desítek dekagramů. Přitom jsou pevné a dostatečně tuhé ke krájení například na salát. Ostatně salát z několika barevných druhů je potěchou nejen pro chuťové buňky, ale i pro oči,“ říká zkušený pěstitel a ukazuje na zajímavá rajčata citronová: mají nejen typicky citronovou žlutou barvu, ale i tvar včetně špičatého konce na jedné straně.

„Ale ať si vyberete jakoukoli odrůdu, neuděláte chybu. Všechna rajčata jsou zdravá, osvěžující, zasytí i zaženou žízeň. A kromě toho se také doporučují při různých dietách na zhubnutí,“ říká zahrádkář.