K sošce Pražského Jezulátka proudí do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně tisíce turistů. Plastika stojí na svém místě už stovky let. Roku 1961 však z oltářní skříně na čas záhadně zmizela. Okolnosti případu dodnes zůstávají neobjasněné.

Sošku podle legendy vyřezal španělský mnich, jemuž se zjevil Ježíš v podobě dítěte. O jejím dalším osudu se toho mnoho neví. Jisté je, že ji jako svatební dar dostala od své španělské matky Polyxena z Lobkovic, jež ji roku 1603 věnovala řádu bosých karmelitánů, kteří ji vystavili v kostele Panny Marie Vítězné.

Bez modřin a boule

Od začátku 40. let 20. století se na ni den co den chodil dívat Pavel G., který u Panny Marie Vítězné pracoval jako kostelník. Soška se pro něho stala obsesí. Když Jezulátko 1. srpna 1961 zmizelo, stal se proto hlavním svědkem i podezřelým. Podle jeho výpovědi do kostela vtrhli dva muži, mluvící podivnou směsí německého a slovanského jazyka, kteří ho omráčili úderem velkou svící.

Pavel G. ovšem neměl na hlavě modřinu ani bouli. Pak ho dotyční měli donutit pít mešní víno, které na něj, jakožto na abstinenta, mělo devastující účinek. Následně ukradli několik liturgických předmětů, mezi nimi i ceněnou sošku.

Pozměněná výpověď

Veřejná bezpečnost zapojila do vyšetřování prostřednictvím tisku také společnost. Ozvala se jistá doktorka Zajícová, která šokovaným policistům sdělila, že soška je u ní doma, kam ji ukryl její pacient Pavel G. Jeho druhá výpověď vypadala následovně: zloděje prý přesvědčil, že soška nemá hodnotu, a ti si tak odnesli jen její bohatě zdobené šatičky. Kostelník opilý mešním vínem ji pak údajně schoval u Zajícové. Jeho slova byla sice více než podezřelá, trestní stíhání však bylo už po měsíci zastaveno a případ zůstal dodnes neobjasněn.

Podle psychologa Hyhlíka byl kostelník v důsledku nedostatečného pohlavního ukájení sexuálně frustrovaný a svou pozornost upnul na Jezulátko natolik, až se ho rozhodl „unést“.