„Stanovisko příslušných subjektů, tedy jejich odvolání, jsme magistrátu předali 19. prosince loňského roku. Je proto nyní právě na magistrátu, jaké stanovisko k odvolání zaujme," sdělil Oldřich Dajbych, vedoucí odboru výstavby Stavebního úřadu pro Prahu 1. Podle Dajbycha se dá očekávat odpověď zhruba od tří do šesti měsíců. Odvolatelé jsou tři: Česká tisková kancelář, jakožto sousedící instituce, Klub za starou Prahu a hlavní město, potažmo magistrát.

Zřejmě neprohraje vůbec nikdo

Secesní objekt architekta Kozáka s číslem popisným 47 má tím pádem opět dočasně zaručeno, že k zemi nepůjde. Podle dobře informovaných zdrojů  k demolici možná nedojde vůbec. Ve hře jsou totiž jisté představy, jak by celá dlouholetá úřední tahanice mohla dopadnout. Paradoxně by přitom neprohrál nikdo. Informovaný zdroj uvádí, že ani po šesti měsících pravděpodobně nedospěje příběh Kozákova domu svému konci.

„Dá se mimo jiné rovněž očekávat, že magistrát po půl roce postoupí tuto úřední šlamastyku, započatou někdejšími ministry Besserem a Hanákovou, k arbitrážnímu řízení. To nepochybně vrátí celý případ k novému projednání a tak to půjde pořád dokola," uvažuje  zdroj.

Strategie až do komunálních voleb?

Scénář souboje nervů s časem však podle informovaných zdrojů rovněž počítá s tím, že trpělivost dojde především Jamesi Woolfovi, předsedovi představenstva Flow East a majiteli objektu v jedné osobě.

„Ten už bude mít zákonný nárok požadovat po státu náhradu za ztracenou investici. Vzhledem dosavadní bezchybné dokumentaci soukromého subjektu bude škoda nezpochybnitelná a stát mu finanční náhradu bude muset vyplatit," doplnil zdroj. Výše finanční satisfakce by se měla rovnat stejné finanční výši, prokazatelně investované do nového projektu Květinového domu.

„Ta v současné době činí 450 milionů korun a náhrada zatím neuvažuje i další možnou časovou proluku, kdyby arbitráž rozhodla o novém projednávání," vypočetl informovaný zdroj. Což by zmařenou investici údajně navýšilo řádově o další miliony korun, o které by byl státní rozpočet chudší.  Společnost  Flow East se však do doby konečného rozhodnutí ve věci samé odmítá k záležitosti už jakkoliv vyjadřovat.

Podle informovaného zdroje by se tak na pomyslném stupni vítězů tlačili všichni  jak magistrát, který by zřejmě z případu (ne)demolice Kozákova domu udělal politikum, důležité pro podzimní komunální volby.

Nepochybně by prý tleskal i Klub za starou Prahu  zdůvodňoval by vítězství tlakem na příslušné instituce v roli oponenta, který dům před zbořením zachránil.

Takříkajíc „na své" by si přišel i James Wolf, avšak  s podmínkou protihráčů, že secesní stavbu i coby její majitel bude muset provozovat tak, jako doposud.

Což by nepochybně uspokojilo jak památkáře, tak i architekty, protože nesouhlasí s tím, aby na takto exponovaném místě byla postavena podle jejich mínění architektonicky průměrná stavba Obchodního centra.

O secesním domu z konce devatenáctého století, respektive o jeho zachování či zániku se vedou horečné diskuze už přes dva roky. Proti zbourání domu podepsalo petici přes 14 tisíc lidí. Proti záměru investora se oficiálně postavilo třináct odborníků na architekturu a umění  z Akademie věd, kteří jsou přesvědčeni, že v řízení o odstranění stavby se nedbale posoudila architektonická a urbanistická kvalita domu.

Ničit budovy je prý jako ničit historii

Proti demolici vystoupil také Martin Mádl, historik umění Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. V Senátu svého času připomněl další významné stavby autora domu na Václavském náměstí, architekta Bohumíra Kozáka, stojící v pražské Růžové ulici, Holešovicích nebo Poděbradech.

„Bezohledně ničit budovy na Václavském náměstí je jako ničit část naší historie," řekl a připomněl důležité události z let 1968 a 1989, které se odehrály v centru Prahy a výrazně se zapsaly do československých dějin. Mádl zároveň uvedl, že demolici nechápe ani jako občan Prahy, ani jako historik umění. K jeho kritice se přidali i další oponenti demolice z Občanského sdružení Monitoring RING.

Iniciátorem loňského červencového protestního shromáždění ke Dni světové architektury před pražským magistrátem byl Vítězslav Praks. Proti demolici shromáždění protestovalo celkem třikrát.

„Pokaždé nás zástupci státní správy a samosprávy před televizními kamerami ujistili, že dům bude zachráněn a že tento kontroverzní projekt skončí. Ovšem vždycky, jakmile poklesla mediální pozornost, se opět snažili tento projekt prosadit," uvedl Praks s tím, že tento spor nikdy nebyl sporem tradicionalistů. Investor podle Vítězslava Prakse nemá právo zničit Václavské náměstí ostatním investorům a celému světu.

Praha je pátý nejbohatší region EU, příčinou této skutečnosti není jen výhodná poloha Prahy, ale celá magie Prahy, na níž se památky podílejí významným podílem. „Kvůli novému obchodnímu centru asi nikdo nepřijede, např. kvůli Muzeu už ano," uzavřel Praks.

Záměr likvidace historického domu nechápaly v minulosti i další osobnosti veřejného života  například zesnulý prezident Václav Havel intervenoval o záchranu objektu dopisem někdejšímu ministrovi kultury Besserovi. Ten nakonec musel odstoupit ze své funkce kvůli podezření z nezákonného jednání, ovšem v jiných souvislostech než  v kauze Kozákova domu.