Praha 5 příliš neoplývá architektonickými památkami, ale některé, jež jsou na jejím území, patří k unikátům. To platí například pro nepříliš známý kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Holečkově ulici, který je před zraky kolemjdoucích ukryt za vysokou zdí. Patří mezi několik pražských odsvěcených kostelů, pro něž se podařilo najít vhodné nové využití.
Vše začalo v sedmdesátých letech 19. století, kdy do Prahy přišla komunita dam Srdce Ježíšova a její generální představená zakoupila na jižním svahu Petřína vilu továrníka Rieda von Riedenstein. Šlo o jednu z předměstských vil, původně v majetku šlechtického rodu Claryů. V objektu začal řád budovat penzionát pro dívky z vyšších kruhů.
V letech 1882 84 byl postaven samotný kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, který je spolu s nedalekým kostelem Zvěstování Panně Marii v bývalém klášteře sv. Gabriela nejzachovalejší památkou tzv. beuronského slohu v Praze. Projekt k jeho stavbě pochází přímo od zakladatele tohoto slohu, Ghislaina Béthuného, stavbu vedl Ferdinand Zehengruber.
Ojedinělý sloh
Beuronská umělecká škola čerpá z hluboké minulosti, z egyptského období, z dědictví doby prvního Jeruzalémského chrámu (10. století př. n. l.), z doby řecké, raně křesťanské a z renesance. Beuronské umění se zrodilo v 60. letech 19. století v benediktinském opatství sv. Martina v Beuronu (odtud pochází jeho název) v jihozápadním Německu a výrazně ovlivnilo umělce řady zemí, v Čechách mimo jiné Josipa Plečnika, Alfonse Muchu či Jana Kotěru.
Znakem tohoto stylu je jednoduché, abstraktní znázorňování geometrického stylu, vše odpovídá zákonitostem symetrie, rytmu a harmonie. Ve vzoru se proto objevují kruhy, trojúhelníky a čtverce.
Kolem kostela vznikly na přelomu 19. a 20. století budovy kláštera a vzdělávacího ústavu pro dívky z tzv. lepších rodin. Řád působil v Praze do konce první světové války, kdy jeho objekty zabrala armáda. V roce 1919 je řád prodal státu, který v nich zřídil prezidium Ministerstva pošt a telegrafů. Kostel, který byl v té době již odsvěcen, byl přitom přepatrován.
Velkorysá obnova
Koncem devadesátých let minulého století začala rozsáhlá obnova vrchu Sacre Coeur se souborem staveb, zahrad a parků.
Zatímco v budovách někdejšího kláštera a ústavu pro výchovu dívek dnes sídlí různé obchodní společnosti, kostel je využíván k účelům, jež zčásti souvisí s jeho původním posláním.
Konají se v něm totiž svatební obřady, zpravidla spojené i s hostinou. „Svatby jsou většinou civilní, ale mohou být i církevní, podle toho, jak si to snoubenci přejí," říká Zuzana Macháčková ze společnosti Naxos, která má kostel v nájmu.
Ukazuje současně i boční kapli, jež byla v dobách běžného fungování kostela určena veřejnosti. „Dnes se tu pořádají různé aukce," dodává Macháčková.
„Nejvíce vytížené jsou tyto prostory na podzim a v prosinci a potom také v květnu a červnu. Kromě svateb a aukcí se tu konají i charitativní akce, módní přehlídky, rauty a podobně. Pro veřejnost se prostory otevírají v rámci Dnů evropského dědictví," říká Petr Kopecký, ředitel společnosti.