Asi potvrdíte, že úspěšný komentář aktuálního dění ve formě vtipu musí být pohotový. Vidíte obvykle v hlavě výsledný obrázek bezprostředně poté, co se dozvíte o konkrétní události, nebo to někdy „zraje“ delší dobu? Jako příklad můžu zmínit nedávný obrázek s portréty dvou ruských agentů a popisky: Dovolená v ČR byla bomba, v Británii to byla otrava…
Přesně jak říkáte, většinou to hned vidím před sebou a jdu to vytvořit. V tom horším případě projíždím materiály a čekám, jestli něco náhodou nenaskočí. Někdy se stane, že mám úplně prázdno a nic nevytvořím.

Tvrdíte, že humor nemá hranice. Existují pro vás ty etické? Narážím na koláž, kterou jste zveřejnil po smrti Petra Kellnera. Na obrázku je miliardář stoupající po schodech do nebe, přičemž nebeskou bránu představuje modifikované logo společnosti Home Credit, ozdobené ruskou a čínskou vlajkou. Komentáře na proruském webu Sputnik to označují za „nechutné“.
Nemyslím si, že zrovna tato grafika byla nějakým způsobem nechutná. Pan Kellner podnikal převážně v Číně a v Rusku, takže proto ty vlaječky. Doteď úplně nechápu tu hysterii, která se kolem toho spustila. Netušil jsem, že ho mají za Václava Havla nebo Karla Gotta. A komentář na webu Sputnik, to snad ani nemusím komentovat.

Kdo je TMBK?
Narodil se v roce 1982. Studoval fotografii na Soukromé střední odborné škole umění a managementu. Známý je díky satirickým kolážím, které publikuje na Facebooku, Twitteru a Instagramu. Ilustroval knihu Továrna na debilno, jejímž spoluatorem je Dominik Landsman. Za rok 2019 získal cenu Křišťálová lupa. Spolupracuje s časopisem Reflex. Je ženatý a má syna, jeho tchyní je Halina Pawlowská.

Cítíte se jako celebrita? Nejspíš jste tak asi vnímán, když vaše rodinné vztahy rozebírá bulvár…
Rozhodně se necítím jako celebrita, ale jestli mě tak bulvár vnímá, tak s tím asi nic neudělám.

Je podle vás český internet pro humoristy „rybníkem“, který pojme jen určitý počet „ryb“? A když bych navázal na první otázku – jaké vlastnosti jsou pro úspěch v tomto oboru zásadní?
Myslím si, že žádný limit neexistuje. Jaké vlastnosti? No, tak určitě smysl pro humor a schopnost ho nějakým způsobem přetvořit, aby byl čitelný pro více lidí než jen pro vás.

Máte mezi humoristickými grafiky a kreslíři nějaké vzory? Ať už v bohaté české tradici, nebo v zahraničí?
Abych se přiznal, tak ne. Nebo vlastně hodně mě bavil televizní pořad Česká soda.

Kolik času vám zabere vytvořit jednodušší humornou koláž a kolik komplikovanější?
To je relativní. Někdy mi to zabere třeba pět minut a někdy je grafika ze 150 vrstev, to pak trvá i půl dne.

Pozorujete v humoru sdíleném přes internet nějaké trendy? Je asi logické, že nejvíc „frčí“ vtipy na aktuálně žhavá témata. Proměňuje se ale móda i ve formě, konkrétně třeba v délce textů a podobně?
Myslím si, že ano. I když já mám skoro stejnou formu grafik už asi deset let.

Uplynulý rok byl ve znamení „koronahumoru“. Jak odhadujete jeho životnost? Zmizí spolu s pandemií?
Myslím si, že samotný koronavirus tady s námi bude bohužel ještě pěkně dlouho a s ním i koronahumor. Pak přijdou zase jiná témata, o to strach nemám.

Máte za sebou úspěchy v podobě spoluautorství knihy Továrna na debilno, která měla rekordní úspěch na crowdfundingové platformě, a také loňské údajně kontroverzní výstavy Českoland v hotelu Pyramida. Co chystáte teď?
Chystám toho docela dost. Například zajímavě pojatou knihu, která bude jen o mé tvorbě a všem okolo. Dále pak výstavu, kterou bych chtěl pojmout trochu více analogově, než to bylo doposud. A spousty dalších projektů.