„Věříme, že se ze zchátralého hospodářského dvora stane dobře dostupné duchovní a kulturní centrum, kde se bude moci každý, kdo bude potřebovat, obnovit lidsky i duchovně a odkud bude odjíždět s novou silou do každodenního života,“ uvádí webové stránky Karmelu sv. Josefa.

Nad rozlehlým staveništěm, kde zrovna dělníci pokládají základy budoucí kaple sv. Terezie, nás stále ještě složitým terénem provází sestra Marie. O zhruba sto metrů dále se otevírá výhled na rodící se pěstební zahradu, louku, sad i les s úhlednou soustavou cest. Ještě před čtyřmi roky byl tento prostor plný kopřiv, náletů i odpadků. Devět řeholních sester tu strávilo na brigádách stovky hodin. Brzy se k nim připojili i dobrovolníci a z Drast se vyvezly desítky kontejnerů s odpadky. „Pravidelné brigády byly každou sobotu. Mimo to jsme ale se sestrami pracovaly venku kdykoliv bylo potřeba – někdy i dvakrát třikrát týdně. Stále je přitom co dělat. V zimě můžeme prořezávat les. Jedna z nás umí zacházet s motorovou pilou. A na jaře nás čeká spousta další práce: terénní úpravy pozemku a příprava půdy na zatravnění, pletí a starost o již obnovené části lesoparku,“ přibližuje Marie.

Výrazné zapojení sester do práce má více motivů. „Pro každou z nás je myslím velmi důležité, že se nám naše nové bydliště mění před očima a že se na tom samy podílíme. Zároveň není zanedbatelný ani praktický důvod – spoluúčastí na práci snižujeme celkové náklady projektu,“ zdůrazňuje Marie. Od zahájení prací v roce 2018 už kromě zmíněného generálního úklidu prošly kompletní rekonstrukcí dvě velké budovy. V jedné vznikl bytový dům pro nájemníky včetně lidí, kteří s řádem spolupracují. V takzvaném Panském domě, jehož součástí je i kaple, a na který navazuje rovněž revitalizovaný lesopark, bydlí od předloňského jara řádové sestry. Ty by se už ale rády v polovině příštího roku stěhovaly do vznikající klášterní kvadratury s kapacitou pro až 21 obyvatelek. Panský dům bude poté moct sloužit jednotlivcům nebo skupinám ke krátkodobým pobytům.

Marie Goretti v roce 2015.
Příběh boromejky Marie Goretti Boltnarové: Komunisté nás nemohli zastavit

Dosavadní náklady díla už dosáhly desítek milionů korun a celkové se budou pohybovat kolem dvou set milionů korun. Karmelitky přitom prodaly původní klášter na Hradčanech nekomerčně svým „bratrům“. Další peníze získaly a získávají od dárců, většinou jde přitom o drobnější dary od jednotlivců. „K dokončení kvadratury nám v tuto chvíli chybí nějakých 30 milionů korun. Smlouva o stavbě proto zatím zahrnuje jen rekonstrukci původní sýpky, jednu kompletní novostavbu a hrubé stavby dalších dvou budov i kaple s kryptou, v níž se do budoucna počítá mimo jiné s akcemi pro veřejnost,“ pokračuje sestra Marie, která také upozorňuje na měnící se ceny stavebních materiálů i práce. „I v podepsané smlouvě máme napsáno, že je třeba počítat s finanční rezervou kvůli dalšímu zdražování materiálů během stavby. Máme úvěr u banky, ale zdráháme se jít do nějakého většího zadlužení, abychom ho byly schopné splácet. Pokud jde o zdárnou budoucnost tohoto díla, spoléháme na solidaritu lidí i na modlitbu,“ dodává mladá řeholnice k finančním otázkám.

Zdražení stavebních komponent přimělo sestry k vyhlášení sbírky

Právě zdražení stavebních komponent přimělo sestry k vyhlášení aktuální sbírky na portálu dobročinných iniciativ Donio. Lidé už poslali přes půldruhého milionu korun a sbírka bude otevřená ještě měsíc. „Uhrazení nákladů za dřevo na nový krov sýpky, které činí 1 670 000 Kč, by nám výrazně pomohlo k zaplacení první etapy a umožnilo pokračovat dále. Vybíraná částka je primárně určená na náklady za dřevo, ale také případně poslouží na další tesařské a klempířské práce,“ vzkazují karmelitky přes Donio.

Řádové sestry v klášteře v Kroměříži
Modlitba střídá modlitbu. Jak se žije řádovým sestrám v kroměřížském klášteře?

Vize sestry Marie i dalších jeptišek je taková, že se po dokončení klášterní kvadratury uchýlí opět do klidu, k modlitbám a výrobě rukodělných předmětů, které už dnes nabízejí přes e-shop. O obsluhu návštěvníků se postarají spolupracovníci řádu. Konec stěhování a provizoria formálně ukončí období výjimky z papežské klauzury, které provází intenzivnější styk se světem za zdmi kláštera. „K našemu běžnému způsobu života se vrátím ráda. Vnímám ho jako formu služby. A necítím se izolovaná od okolního světa. Jsme s lidmi propojené skrze přímluvnou modlitbu. Navíc vnější události doléhají na člověka v klauzuře možná ještě více než mimo ni,“ svěřuje se nejmladší z devíti bosých karmelitek, která vstoupila do kontemplativního řádu v devatenácti letech a nedávno, po zhruba sedmi letech, složila „slavné sliby“ - definitivní závazek.

„Tato zemědělská usedlost splňuje svým umístěním, rozlohou i tichem požadavky, které jsou nutné pro náš kontemplativní život. Zároveň je to místo v těsné blízkosti Prahy, jejíž součástí jsme si přály zůstat. Spolu s Vyšehradskou kapitulou bychom chtěly tuto malou obec v blízkosti Klecan obnovit tak, aby se stala nejen naším novým domovem, ale i příjemným místem pro bydlení i duchovní odpočinek pro ostatní lidi,“ shrnuly podstatu projektu v Drastech bosé karmelitky prostřednictvím portálu Donio.