Předem utajovanou akci osobně řídil tehdejší generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. V pokynech pro zásahové jednotky stálo: „Po příjezdu do kláštera zajistí zmocněnec a orgán bezpečnosti telefon, uzavře vchod a nedovolí řeholníkům opouštět klášter ani osobám mimo klášter vcházet.“

Bezpečnostní složky zajistily také zvony, kdyby některého z mnichů napadlo zvonit na pomoc. Všichni mniši museli nasednout do přistavených autobusů, které je bez jakéhokoli vysvětlení odvezly do internačních táborů zřízených Státní bezpečností ve vybraných klášterech, například v Broumově, Králíkách, Oseku u Duchcova, Želivi či v Hejnicích. To vše pod namířenými hlavněmi samopalů.

Ještě před přepadením Státní bezpečnost nastrčila do klášterů zbraně. „Najednou nás ve škole svolali do tělocvičny a paní učitelka občanské výchovy nám patetickým hlasem sdělovala, že se v klášteře našly zbraně a že nás ti svatouškové chtěli zlikvidovat, ale že naše bdělá policie na to přišla,“ vzpomínal na Akci K výtvarník Václav Sokol, kterému v té době bylo devět let a chodil do základní školy naproti břevnovskému klášteru.

Vykonstruovaný proces

Opata břevnovského kláštera Jana Anastáze Opaska zatkla Státní bezpečnost ještě před „bartolomějskou nocí klášterů“, jak popsal benediktin Jan Josef Kohl: „19. září 1949 pan opat ještě oddával jeden pár na Bílé hoře. Když se vrátil, přišli na vrátnici dva muži, že by s ním chtěli mluvit, že jsou z magistrátu. Jakmile jim vrátný otevřel, vhrnulo se dovnitř dalších dvanáct estébáků. Čili čtrnáct lidí přišlo zatýkat jednoho člověka.“

Ve vykonstruovaném procesu s církevními hodnostáři „Zela a spol.“ byl opat Opasek v roce 1950 odsouzen na doživotí. Ve vězení nakonec strávil „jen“ deset let, do břevnovského kláštera se mohl vrátit až v roce 1990.

Devastace pod taktovkou komunistů

Likvidace klášterů znamenala i devastaci státem zabavených budov. V břevnovském klášteře sídlil v době komunismu Státní ústřední archiv spadající pod tehdejší ministerstvo vnitra. V hospodářském dvoře se usídlila StB pod krycím názvem „Montážní ústav“, jak pojmenovala odbor na sledování cizinců. V sýpce měl sídlo další státní podnik – Zemědělský nákup a zásobování. Zahradní pavilon Vojtěška, historické místo založení kláštera, kde se nachází pramen Brusnice, skončil v ruinách, stejně jako zahrada, kterou nikdo neudržoval.

„Mniši v zahradě pěstovali léčivé byliny. Ta zahrada byla opravdu krásná, terasovitá a nahoře byl skleník, ve kterém byly jižní rostliny. Když se komunisté dostali k moci, klášter zavřeli, mnichy vyhnali a ještě ke všemu zničili tu zahradu,“ vzpomínala Anna Žďárská-Pokorná, která na Břevnově žije celý svůj život.

Během Akce K bylo internováno všech 2900 mnichů, následná Akce Ř o pár týdnů později zlikvidovala i ženské řeholní řády. Mniši museli narukovat k vojenským jednotkám PTP (Pomocných technických praporů), nastoupit do dělnických profesí, účastnit se převýchovných politických školení v marxismu-leninismu, vrátit se do civilního života a duchovní službě se věnovat tajně.

Vzpomínky pamětníků uvedené v tomto článku pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy. Více na www.pametnaroda.cz.