Zatímco Lidový dům, sídlo sociálních demokratů, vypadalo jako čínské politbyro, kde členové předsednictva předstupovali před žurnalisty jako figury z terakotové armády, v daleko ošuntělejším domě KSČM se žertovalo, lídři postávali s lidmi od tisku a televize, všichni si užívali neformální atmosféry. Není se vlastně čemu divit. Pravice dostala na frak, ale to se čekalo. Otázkou bylo, jak se hlasy nespokojených občanů rozprostřou na levici. Tím se dostávám k poněkud pohřební náladě u socialistů. ČSSD ztratila třetinu hlasů proti roku 2008, KSČM o čtvrtinu posílila.

Ačkoliv tedy Sobotkova strana vyhrála v devíti krajích, faktickým vítězem podzimního klání jsou komunisté. Po 22 letech ztratili pro voliče odér strany zpátečnické a nedemokratické, i když je samozřejmě nutné brát v úvahu nízkou volební účast a disciplinovanost příznivců KSČM. Vstup Filipových lidí do party hochů, s nimiž se mluví, nejvýrazněji potvrdilo první senátní kolo. V Praze 8 jde do finále z prvního místa poslanec a místopředseda KSČM Jiří Dolejš, což je nebývalý trumf. Napříč republikou uspělo dalších jeho jedenáct kolegů.

Premiér nechce vidět ani slyšet

V krajích budou vládnout levicové koalice, ODS a TOP 09 propadly. ODS propadla ve svých bývalých baštách – Libereckém, Zlínském a Jihočeském kraji. Jediné vítězství si občanští demokraté připsali na Plzeňsku, což při nejlepší vůli nelze vnímat jako podporu Petru Nečasovi, neboť lidé volili hlavně Jiřího Pospíšila, jehož právě premiér Nečas vyhodil z vlády. Předseda ODS a vlády sice přiznal, že volby vyhrála levice, ale podle něj to nemá nic společného s kvalitou bačování jeho týmu. Jde prý jen o jakési očekávatelné vyšinutí voličské přízně. Jenže to je omyl. Lidé mají nejen dost utahování opasků provázeného bezuzdným rozkrádáním v nejvyšších patrech, ale také stále se stupňující arogance majitelů moci. Možná občany víc než šetřící mánie ministra financí Miroslava Kalouska štve jeho pořvávání ve sněmovně a zastrašování policistů. Jestli se chce Petr Nečas zachránit v křesle šéfa kabinetu, měl by vyslyšet hlas lidu i ekonomické elity. Pouštění žilou bylo dost, teď je nutná transfúze. To už není poštěkávání zahořklých šesti rebelů v ODS, ale unisono výzva všech přemýšlivých občanů ČR.