V dobách komunismu se z Prahy stal neudržovaný skanzen polorozpadajících se památek, mezi kterými byl občas učiněn nešetrný zásah v podobě demolice a stavby nové, moderní budovy. I mezi nimi se ale našlo několik odvážných a ve své době uznávaných architektonických řešení.

Válečné jizvy

Po druhé světové válce zůstalo v Praze několik stavebních proluk po spojeneckém bombardování ze sklonku války. Ty zůstávaly dlouho ležet ladem.

„Vzpomínám si, že jsme si chodili hrát na takzvané zbořeniště na Palackého náměstí. Trosky domu tam bez zásahu ležely mnoho let ohrazené pouze dřevěnou ohradou,“ vzpomíná Hana Lazarová na 50. léta, kdy bydlela ve Václavské ulici.

Ostatně proluka na Karlově náměstí byla zastavěna až na přelomu 20. a 21. století nepříliš povedenou stavbou Charles square centre. „Zde měl stát kulturní dům, mluvilo se dokonce o bazénu, bylo zde tržiště s ovocem a zeleninou. Nakonec ale k ničemu nedošlo, na podobné proluce v horní části Václavského náměstí byl ale například postaven Dům potravin,“ dodává Lazarová.

Stavba metra poničila okolí

Stavbám metra a nových obchodních domů, Máje a Kotvy, muselo ustoupit několik bloků domů. Přesto jsou Máj i Kotva architekty dodnes považovány za ochrany hodné unikáty.

close zoom_in POMOZTE NÁM doplnit obraz předlistopadové historické Prahy. Máte ve svém archivu fotografie památek, které nepřežily? Znáte nějakou historku, která by ilustrovala tehdější poměry?

POŠLETE JE do redakce Pražské deníku. Ty zdařilé zařadíme k tématu, ty nejlepší vyhrají hodnotné ceny.

Své příspěvky posílejte na adresu michal.kryl@denik.cz. Děkujeme.

Některá místa Prahy však zůstala dodnes urbanisticky nedořešena. „V 70. a 80. letech, kdy se stavělo metro dostala pěkně na frak například oblast okolo stanic metra Národní třída a Florenc, která byla totálně desurbanizována,“ řekl ředitel pražského pracoviště Národního památkového ústavu Michael Zachař.

Nová Husova kaple

Zvláštním počinem s jasným politickým podtextem bylo znovupostavení Betlémské kaple na Starém Městě Pražském, které muselo ustoupit několik historických domů. „Znovupostavení kaple bylo především přáním Zdeňka Nejedlého, poválečného komunistického ministra, který vyzdvihoval roli husitského hnutí. Ostatně Nejedlý inicioval i natáčení historických filmů s husitskou tematikou,“ řekl Deníku k Betlémské kapli historik architektury Zdeněk Lukeš.

Stavby se naštěstí ujal zkušený a uznávaný architekt Fragner, který se úkolu zhostil s úspěchem. „Výzdoba interiérů nebyla známá, a proto sem byly přeneseny malby ze středověkých knih. Je to ale lepší, než kdyby tam byl třeba Stalin nebo jiný komunistický dekor,“ dodal Lukeš.

Nejkrásnější nádraží zničila dálnice v centru

Nejtypičtějším příkladem barbarství komunistického urbanismu je demolice nádraží Těšnov, které stálo na pomezí Nového Města a Karlína.

Budova tohoto nádraží, které bylo považováno za jedno z nejkrásnějších v Evropě, musela ustoupit severojižní magistrále a v březnu roku 1985 byla odstřelena. Od přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy se plánovala výstavba magistrály, se přemýšlelo, co s nádražím, které částečně stálo stavbě v cestě. Byly zpracovány studie na záchranu budovy jejím pootočením a následným využitím například pro městské muzeum, tržnici, archiv nebo studentskou menzu. Nic z toho se ale neuskutečnilo a uzavřené nádraží postupně chátralo.

Počátkem 70. let bylo v souvislosti s výstavbou magistrály zbořeno severní křídlo budovy. I přes tento zásah bylo v roce 1978 nádraží Těšnov pro své výtvarné hodnoty zapsáno do první kategorie Státního seznamu nemovitých kulturních památek. Nakonec bylo ale rozhodnuto o likvidaci objektu jako nejjednodušší řešení. I když zbývající část památky magistrále již v cestě nestála, bylo by ji třeba zrekonstruovat.

Dnes je zde nevzhledný park plný bezdomovců a narkomanů. „Odstřel nádraží se stal symbolem zvůle komunistického režimu k památkám,“ řekl sběratel a milovník železniční historie Jaroslav Palas z Prahy 3.

close zoom_in

JÍZDÁRNA USTOUPILA GARÁŽÍM. Nový provoz Hradu a prezidentského úřadu si vyžádal v roce 1955 výstavbu rozsáhlých hradních garáží. Místo se pro ně našlo na pozemku bývalé letní jízdárny v severním předpolí nad severním svahem Horního Jeleního příkopu.

Ivana Kyzourová z Kanceláře prezidenta republiky Deníku řekla:

Pražský hrad nebyl za komunismu jen nepřístupným sídlem prezidenta

Pražský hrad je nejznámější a nejvýznamnější stavbou metropole. Přesto ani jemu se nevyhnuly některé stavební zásahy, z nichž mnohé nenávratně poškodily jeho charakter. Na podrobnosti jsme se zeptali odbornice nejpovolanější, ředitelky Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Ivany Kyzourové.

Bylo v dobách komunismu investováno do Pražského hradu, nebo postupně chátral, jako mnohé jiné pražské památky?

V porovnání s jinými památkami na tom byl Hrad určitě lépe, i tehdy to byla nejvýznamnější památka v republice a sídlo prezidenta. Na Hradě se rekonstruovalo a stavělo ve velkém, což by samo o sobě nevadilo. Ovšem jejich razance měla negativní důsledky, například v 60. letech při přestavbě Purkrabství na Dům československých dětí byly zbourány dva klasicistní domky nebo při úpravě kláštera sv. Jiří na expozici středověkého umění Národní galerie byla zničena řada jeho historických konstrukcí. V některých partiích kláštera zůstaly jen obvodové zdi, vše ostatní je novostavba. Při rekonstrukcích objektů také byly někdy ničeny archeologické terény pod nimi. Dnes by takové zásahy byly těžko myslitelné. close zoom_in

Jaké další necitlivé zásahy Hrad utrpěl?

Určitě problematická byla výstavba kolektoru nebo energocentra, staveb, které měly vylepšit technické vybavení a fungování Hradu. Zasažen byl hodně Ústav šlechtičen, který v roce 1919 připadl Ministerstvu vnitra a to jej užívalo až do roku 1990. Za tu dobu bylo provedeno mnoho nevhodných zásahů, které ničily původní charakter objektu. Naštěstí bylo možné tyto zásahy během nedávné rekonstrukce odstranit a vrátit budově její historický tvar.

Nemusíte dnes opravovat i vlastní zásahy památkářů?

V současnosti máme značné potíže s odstraňováním tehdy používaných akronátových nátěrů ve Svatováclavské kapli. Tyto nátěry mají pojítko, které se svými vlastnostmi blíží gumě, je tedy neprodyšné a neumožňuje hmotě stavby patřičně dýchat a jen velmi těžko se odstraňuje. Jinak jsou ale restaurátorské zásahy zde dodnes vysoce ceněny. Co se týče obecně památkové péče, nejvíce negativní asi bylo to, že se málo dbalo na údržbu a prevenci, vše se nechalo takzvaně dožít a pak se přistoupilo ke generální opravě. A ta nemusela být příliš šetrná, nehledě na to, že leccos už nebylo možné zachránit. Tehdejší památková péče také měla oproti dnešku omezený přístup k materiálům vhodným pro všechny typy restaurování, nebo naopak se zhlédla v dostupných moderních technologiích, které se pro památky nehodily a mohly je i poškodit. To ovšem prokázal až čas.