Výstavba nového paláce započala na popud knihkupce Václava Stýbla v roce 1926. Na jeho místě dřív stávaly dva navzájem propojené nízké domy se středověkým jádrem, které mohly inspirovat stavitele k vybudování pasáže vedoucí až do Františkánské zahrady.

Perla mezi biografy

Původně tu podle zvěsti, která se šířila českou metropolí, mělo vzniknout divadlo Vlasty Buriana, který byl blízkým přítelem Stýblova syna. Herci se prostory zdály malé, a tak se jich ujal jeho kolega Oldřich Nový. Později tu našlo zázemí divadlo Semafor. Davy lidí proudily také do taneční kavárny Boulevard, později Alfa, svého času největší kavárny v Praze. O té si však v našem seriálu řekneme víc někdy příště.

Obchodní dům Bílá labuť v Praze.
Bílá labuť: nejmodernější obchodní dům své doby má projít velkou proměnou

Majitelem kina v suterénu paláce se stal Osvald Kosek, který nelitoval žádných výdajů, aby se Alfa stala perlou mezi biografy. Slavnostní otevření se konalo v prosinci roku 1929 a bylo doprovázeno předehrou z Prodané nevěsty v podání orchestru Národního divadla. Promítal se americký film Zpívající bloud. Do sálu se vešlo na tu dobu neuvěřitelných 1200 diváků. Kosek vybavil Alfu těmi nejmodernějšími technologiemi, díky čemuž zde mohl mít v roce 1930 premiéru film Tonka Šibenice, první český zvukový film.

Lepší technologie, méně místa

V roce 1938, v reakci na Mnichovskou dohodu a vlnu patriotismu, dostalo kino nové české jméno – Aleš. To mu ale nevydrželo dlouho, krátce po okupaci bylo přejmenováno na UFA–Alfa. Osvald Kosek musel kvůli židovskému původu utéct a biograf se dostal pod kontrolu německých elit. Novou realitu předznamenal první film, který se tu promítal po válce: sovětské dílo Suvorov.

Jedová chýše, kolem 1905.
Jedová chýše: oblíbené místo pražské galerky navštívil i sám král

Kino bylo znárodněno, udrželo si však svou vedoucí pozici. V roce 1956 se stalo prvním biografem se širokoúhlým plátnem a o jedenáct let později se tu začaly promítat sedmdesátimilimetrové filmy. Jeho kapacita se snížila na 510 sedadel. Tak jako mnoho jiných budov s podobným osudem, i Alfa začala chátrat a v 60. letech se zřítil její strop. Došlo sice k rekonstrukci, ta však napravila jen nejviditelnější poškození.

Potomkům Osvalda Kosky byl objekt vrácen po revoluci v havarijním stavu. I přesto byla Alfa opět první, tentokrát díky špičkovému zvukovému formátu Dolby Stereo. Postupem času však bylo zřejmé, že nemůže dále konkurovat modernějším kinům a v 1994 zanikla.