Nic z toho ale nebyl případ základny požárního sboru ve Strašnicích. Tam se konal již již XVII. ročník Memoriálu JUDr. Františka Kohouta ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel, na který se sjela družstva z celé republiky a nechyběli ani tradiční účastníci ze slovenské Nitry.

Poznatky od kolegů

Rozhodčí se shodli, že tentokrát byly k vidění špičkové ukázky záchranářské práce.

A hasiči, kteří právě nesoutěžili, pozorně okukovali nejen vybavení, ale i triky a fígle kolegů. I když ne vždy bylo z míst pro diváky přesně zřejmé, co se na soutěžním place odehrává. „Podle toho, jak stojí, asi řežou sedačku,“ odhadoval jeden z hasičů sledující zásah hasičů z Třince. „Spíš to bude opěrka hlavy,“ mínil jeho kolega a jeho tip posléze potvrdil pohled do nitra vraku.

Poučení pro děti

Pozornými diváky byli nejen momentálně nesoutěžící hasiči, ale také školáci. Deváťáky z vysočanské ZŠ Špitálská přivedla učitelka Alena Vaňková. „Dopředu vědí nebo by vědět měli, co zde uvidí,“ řekl Deníku o svých svěřencích kantorka, která je sice jazykářka věnuje se ale i výchově k občanství a ve škole má na starosti integrovaný záchranný systém.

Samotné děti Deníku potvrdily, že možnost vidět zblízka zásah při vyprošťování zraněných po nehodě je velmi působivá. A návštěva hasičské stanice tak zdaleka nebyla jen příležitostí vyhnout se výuce v lavicích. „Opravdu mě to docela zajímá,“ řekla Deníku Vladislava, která si práci hasičů natáčela mobilem.

Chtěla by tedy zažít zákrok zblízka a vyzkoušet si roli figurantky? Při soutěži totiž hasiči vyprošťovali skutečné živé lidi. Tak to ani nápad! Také spolužačka Šárka odmítavě kroutila hlavou. „Do rozbitého auta bych nevlezla; bála bych se, že to na mě spadne,“ svěřila se.

Obavy existují

Překvapivě přesně popsala pocity, které figuranti skutečně zažívají. Aniž tušila, co předtím povídala školačka, to Deníku potvrdila psycholožka pražských hasičů Vladimíra Kvapilová, která se v roli zraněné osoby střídala s další hasičkou. Podle jejích slov je nejhorší začátek akce to čekání v malém prostoru, než přiběhne družstvo soutěžících. „Člověk se cítí stísněný a opuštěný,“ řekla psycholožka a vysvětlila, že za takové situace přichází chvíle pro zdravotníka v hasičském týmu. Jeho úkolem je nejen poskytovat první pomoc, ale také se zraněným komunikovat.

Při vlastním zásahu se prý Kvapilová nebojí, třebaže rozbíjení skla a stříhání karosérie vyhlíží působivě i při pohledu z odstupu. Jaké to teprve musí být na vzdálenost pár centimetrů!

Mrazení v zádech se ovšem opravdu ozve. A to chvíli, když technici připravují scénu pro zásah a o „havarované“ auto opírají betonové dílce či na ně třeba umisťují kládu. „Když tam člověka nacpou a pak přihazujou tyhle věci, máte obavu, aby se to neprobořilo moc,“ připouští psycholožka.

Hlavně bezpečně!

Jakmile však přiběhnou záchranáři v hasičských uniformách, není se čeho bát. Jsou cvičeni k tomu, aby osoby

z vraku vyprostili nejen pokud možno rychle, ale hlavně bezpečně. Znamená to nejen šetrný přístup ke zraněnému, ale mimo jiné je nutné stabilizovat nežádoucí předměty i samotné auto a zabezpečit okolí nehody. A dalších věcí, na které se nesmí zapomenout, je ještě celá řada. Však také zásah nekončí za minutu. Limitem k vysvobození figurantek byla v rámci soutěže čtvrthodina.

Právě to zaskočila jednoho z přihlížejících chlapců. „Čekal jsem to rychlejší,“ připustil. Pot odkapávají zpod přileb ale jasně ukázal, že vyprošťování je pěkná fuška. I když nezasvěcenému může připadat „pomalé“.

Prvenství zůstala doma v Praze

Memoriál JUDr. Františka Kohouta vyhráli pražští hasiči. Prvenství vybojovala jejich směna A. Druhou příčku obsadili moravskoslezští hasiči z Bruntálu a třetí místo získal tým Weber Rescue z Třince reprezentující distributora vyprošťovacího nářadí. Podle slov mluvčí pražských hasičů Pavlíny Adamcové byl v rámci soutěže vyhlášen i nejlepší velitel. „Stal se jím velitel vítězného družstva Petr Novák z hasičské stanice na Smíchově,“ řekla mluvčí Deníku.