Ten tvoří děti mezi 8 až 18 lety, které jsou nesmírně muzikálně nadané. Většina z nich kromě zpěvu hraje ještě na jeden, někdy i dva hudební nástroje. Klavír, kytaru, saxofon, ale i lesní roh nebo pozoun. A možná proto jim stačí výuka pouze jednou týdně, zatímco většina ostatních pěveckých sborů potřebuje zkoušet dvakrát až třikrát. „Děti jsou moc šikovné, takže nám to stačí. Někteří ke mně chodí ještě na sólový zpěv,“ chválí malé zpěváky paní učitelka.

A oprávněně. Sotva se rozezní první tóny klavíru, na který hraje další z vyučujících zdejší základní umělecké školy Larisa Vaňková, děti začnou krásně čistě zpívat.

Některé se chvílemi otáčejí po neobvyklé návštěvě, ale Zdeňka Hejlíková ví, co na její žáky platí. „Čeká nás vystoupení příští týden, takže dnes to pojedeme, jako kdybychom tam už stáli. Určitě se nám to všem bude moc líbit. Když s vámi několik tisíc lidí zpívá stejné písně, je to neopakovatelná energie a krása,“ komentuje nadcházející vystoupení na Staroměstském náměstí.

Děti dostávají i papírek s informacemi pro rodiče, aby věděli, kdy a kde bude sbor vystupovat a mohli své potomky přijít podpořit.

„Doufám, že nikdo z vás neuvažuje, že by nedorazil. Kdo nepřijde, tak se připravuje o stejnou radost, jakou má z vánočních dárků. Je to stejné, jako byste nedostali nic pod stromeček,“ snaží se motivovat paní učitelka.

Hlásí se jeden ze čtyř chlapců, kteří do sboru docházejí; drtivou většinou tvoří děvčata. „Já nedostal noty,“ posteskne si střapatá hlava ve druhé řadě. A paní učitelka tento nedostatek ihned napravuje.

„Tak a zpíváme pěkně nahlas,“ nabádá děti, aby se nestyděly.

Pěkně vyzdobenou třídou se linou důvěrně známé melodie koledy Nesem vám noviny. Děti se na zpívání sice soustředí, přesto působí jejich projev naprosto přirozeně a lehce.

Zdeňka Hejlíková zpívá spolu s dětmi, gestikuluje rukama do taktu a při tom zvládá ještě sledovat všechny i každého člena sboru zvlášť. Prochází uličkou k poslední obsazené řadě, která je určena druhému hlasu, tedy nejstarším slečnám ze sboru. K jedné z nich se nakloní a poslouchá, jestli skutečně dodržuje smluvené tempo.

„Sousedka tě plete, viď? Asi bude lepší, když si sedneš kousek dál,“ dává učitelka pokyn k dalšímu přesazování. Tentokrát už úplně poslednímu. Následují další notoricky známé koledy Narodil se Kristus Pán a Půjdem spolu do Betléma, a pak děti přejdou k další části vánočního repertoáru, jenž si připravují pro další vánoční vystoupení, tentokrát v hornopočernickém zámku. Malí sólisté postupně chodí ke klavíru a do mikrofonu zpívají Chtíc, aby spal, Už z hor zní zvon a další koledy, ostatní se k nim přidávají.

A já pomalu nasávám vánoční atmosféru a nemohu se dočkat zítřka, až si tyhle okouzlující děti budu moci poslechnout znova. A přestože vůbec neumím zpívat, určitě mi to nedá, abych se k nim nepřidala.

Přijďte i vy ve středu v 18 hodin na Staroměstské náměstí vychutnat si neobyčejný adventní čas, ke kterému zpěv koled a zvonění zvonečků neodmyslitelně patří. Čím více nás bude, tím více pozitivní energie si předáme. A tím větší radost si navzájem nadělíme.

SOŇA KACEROVSKÁ