„Legendární bojový letoun, který se proslavil zejména během konfliktu v Afghánistánu, je přímým protějškem neméně legendárního amerického bitevního letounu A-10 Thunderbolt," uvedl VHÚ. Od poloviny 80. let byly stroje sovětské výroby zařazeny i do výzbroje československého letectva, ve kterém byly jedinou specializovanou platformou pro údery na pozemní cíle. Československo se stalo jejich prvním zahraničním uživatelem, postupně jich dostalo 36. Letouny působily nejdříve u 30. bitevního leteckého pluku v Pardubicích a od roku 1994 také u 32. základny taktického letectva v Náměšti nad Oslavou.

Letoun v původních stavu 

Část letadel byla po rozpadu Československa předána slovenskému letectvu, zbylé byly z výzbroje české armády vyřazeny v roce 2000. Většina strojů byla pak odprodána do zahraničí. Na území České republiky zůstaly tři letouny, které slouží pro muzejní účely.
Jeden z nich s trupovým číslem 9098 se letos dočkal náročné generální opravy. Do Československa přiletěl v roce 1987, ve sbírkách VHÚ je od roku 2004. "Letoun je nyní uveden do původního stavu, v jakém byl provozován po svém dodání u 30. bitevního leteckého pluku," uvedl VHÚ. Umístěn nyní bude v expozici takzvané Bombardovací haly v hangáru Staré Aerovky ve Kbelích.

Armáda o žádný SU-25 kvůli nehodě nepřišla

Do Kbel se dnes přišel na opravený letoun podívat i Martin Hejra, jeden z pilotů, který na něm deset let létal. "To letadlo je na létání nádherné. Není zákeřné, je bezpečné, dva motory jsou dva motory, to mi nikdo nikdy nevymluví," řekl ČTK. Poznamenal, že česká armáda o žádný z Su-25 kvůli nehodě nepřišla. Přičítá to právě dvěma motorům. Několikrát se podle něj stalo, že některý z motorů během letu vysadil, podařilo se je ale opět nahodit. Pamatuje případ, kdy se to nepodařilo, stroj ale dokázal bezpečně přistát díky druhému motoru.
Za důkaz poslušnosti letadla označil to, že první českoslovenští piloti neměli při přechodu na Su-25 k dispozici výcvikový dvoumístný letoun. Potřebné znalosti proto získali jen na zemi a poté sedli přímo do kokpitu.

Během svého působení v armádě si Hejra vyzkoušel pilotování řady strojů, Su-25 označil za nejoblíbenější. Knížek poznamenal, že VHÚ má další plány na rozšíření svých sbírek letecké techniky. Výměnou by od "velkého spojence mimo Evropu" rád získal dva stroje, které v evropských muzeích chybí a které v minulosti zasáhly do bojů na Středním východě.