Malostranská kavárna (Malostranské náměstí) - Kavárna je v Grömlingovském paláci od roku 1874. Do roku 1918 byla známá jako Café Radetzky. V "malostranské Slavii" se scházeli umělci i intelektuálové, chodil sem Jan Neruda, Ema Destinnová či Jan Zrzavý. Byla také oblíbeným studentským podnikem. Nynější obnova v duchu barokního minimalismu jí ubrala na bohémské atmosféře.

Slavia (Národní třída) - Kavárna se slavnou evropskou pověstí vznikla v roce 1881 v paláci Lažanských. U mramorových stolků od té doby sedávaly mnohé osobností politického a uměleckého života - od Bedřicha Smetany přes Jaroslava Seiferta, Jana Zrzavého, Jana Wericha či Jiřího Koláře až po Václava Černého a Václava Havla. Nynější vstup z Národní třídy, vzhled oken a zařízení ve stylu art deco získala po přestavbě ve třicátých letech.

Demínka (Škrétova ulice) - První kávu si v jejím secesním interiéru Pražané vychutnali v roce 1886. Největší slávu zažila v první polovině 20. století, kdy se v ní scházela pražská bohéma. Sedávali tu S. K. Neumann, Fráňa Šrámek, Jiří Mahen či František Gellner.

Café Louvre (Národní třída) - Kavárna z roku 1902 patřila k centrům kulturního dění. Vznikl tu první pražský dámský salonek, byl tu bratry Čapky založen český PEN klub. Zavítal sem i Albert Einstein za svého pobytu v Praze. Za komunismu byla zlikvidována jako symbol buržoazního životního stylu, obnovena byla počátkem 90. let. Zachovala si historický ráz včetně kulečníků a je oblíbeným místem pracovních i soukromých schůzek.

Café de Paris (U Obecního domu, hotel Paříž) - Secesní hotel se stavěl v letech 1904 až 1907. Interiér kavárny s tyrkysovým keramickými a dřevěnými obklady stěn navrhl Antonín Pfeiffer. Okolo "dlouhých" stolů tu besedovali Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek či Václav Myslbek. Ve 30. letech byl hotel vyhledávaným místem obchodníků a podnikatelů, po druhé světové válce se tu scházeli umělci a muzikanti. Ducha prostoru poeticky popsal Bohumil Hrabal ve svém díle Obsluhoval jsem anglického krále.

Kavárna Obecní dům (Náměstí Republiky) - Secesní kavárna Obecního domu postaveného v letech 1905 až 1911 se řadí mezi nejkrásnější pražské podniky. Je vybavená původními obklady, dělícími stěnami i boxy z mahagonu s lavicemi potaženými kůží, restaurována byla i svítidla vyrobená Františkem Křižíkem.

Grand Café Orient (dům U Černé Matky Boží, Celetná ulice) - Světově unikátní kubistická kavárna, jejíž interiér, stejně jako celý dům z roku 1912, navrhl architekt Josef Gočár. Skončila provoz krátce po první světové válce. Podle pár fotografií se umělcům zdařila její rekonstrukce a od roku 2005 si návštěvníci mohou vychutnat opět původní atmosféru doby.

Kavárna Arco (na rohu Hybernské a Dlážděné) - Kolem roku 1912 patřila ke stálým hostům literární kavárny umělecká elita - spisovatelé, novináři a umělci české a německé národnosti. Pravidelnými návštěvníky byl Franz Kafka či Egon Ervin Kisch. Ve 20. letech byla útočištěm členů "Devětsilu" pod vedením Karla Teigeho. Její slavná éra skončila v roce 1939. Po rekonstrukci se od roku 2001 snaží navázat na svou tradici.

Mánes (Masarykovo nábřeží) - Umělecká kavárna a restaurace je ve funkcionalistické budově na vltavském nábřeží, kterou v roce 1930 pro sebe postavil Spolek výtvarných umělců Mánes. Okamžitě se do ní "přestěhovala" většina výtvarníků, herců, muzikantů i básníků, kteří k sobě měli blízko názorově, umělecky i lidsky. Dodnes je živým společenským centrem.