Honosný třípatrový palác, ve kterém bychom kavárnu Slavii našli, si nechal postavit na začátku 60. let 19. století hrabě Leopold Lažanský. Jeho prestiž v očích Pražanů ještě stoupla, když se jen o pár let později začalo přes ulici stavět Národní divadlo. Historie samotné kavárny ale není o moc mladší, v přízemí objektu vznikla už v roce 1884 na popud podnikatele Václava Zoufalého.
Ten patřil k významným českým patriotům a v tomto duchu se neslo i jeho podnikání. Kavárna byla pojmenována po slovanské bohyni – matce všech Slovanů na počest idey panslavismu, tedy jednoty slovanských národů, a českého národního cítění.
Největší lákadlo? Výhled
Zoufalý zamýšlel svůj podnik jako útočiště majetných pražských měšťanů, po většinu její historie to však byli hlavně herci, kteří si zde chodili vypít kávu mezi představeními. O své zákazníky musel podnikatel zprvu tvrdě bojovat, neboť luxusní kavárny byly v této době mimořádně módní a z toho pramenila i velká konkurence.
Po první světové válce získali objekt noví majitelé, kteří nechali Slavii přestavět ve stylu francouzského art deco. Především dostala velká panoramatická okna, z nichž se hosté mohli kochat výhledem na Pražský hrad, Vltavu a Malou Stranu.
Možná i díky tomu si ji v této době zamilovaly i všemožné významné osobnosti, mezi nimi básník Jaroslav Seifert, bratři Čapkovi, či malíř Jan Zrzavý. Zlaté období však trvalo jen chvíli. Během německé okupace se Slavia změnila na Café Viktoria a po roce 1948 byla jako nespočet jiných podniků zestátněna.
Osm let bez Slavie
Pražané na ni však nezanevřeli, ba naopak. Po roce 1968 se stala jedním z oblíbených míst českého disentu. Pravidelnými návštěvníky byli Václav Havel, Bohumil Hrabal či Josef Škvorecký. Sametová revoluce přinesla další neveselý milník.
Podnik byl pronajat americkým investičním fondům HN Gorin, jež se zavázaly jej znovu otevřít. Když se však dlouho nedělo, vzala věc do svých rukou Společnost přátel kavárny Slavia. Ta 8. listopadu 1993 kavárnu obsadila a otevřela ji veřejnosti. V omezeném režimu podnik fungoval do 19. listopadu, kdy jej aktivisté po dohodě vyklidili.
Událost tehdy vzbudila mezinárodní pozornost a psal o ní i Wall Street Journal. Pražané si však nakonec museli počkat až do roku 1997, kdy byla symbolického 17. listopadu znovu slavnostně otevřena.
