Silný plamen Kavárny Arco však rychle vyhořel a dnes už si na tento proslulý pražský podnik vzpomenou jen pamětníci a fajnšmekři.
Kavárna, otevřená roku 1907 Josefem Suchánkem, se nacházela na nároží ulic Dlážděná a Hybernská hned naproti Masarykovu nádraží.
Právě její lokalita byla jednou z mnoha výhod, jelikož nejen cestovatelé, ale také úředníci a obchodníci z nedaleké plodinové burzy to neměli na výtečnou kávu a šťavnatý párek daleko.
Své jméno si podnik vydobyl úslužnou obsluhou v čele s osobností slavného vrchního Počty a klientelou, kterou tato obsluha přitahovala.
Místo pro diskuse a přátelství
Mezi významné nositele kultury navštěvující kavárnu Arco patřili malíř a sochař Otakar Kubín, Emil Filla, reportér Egon Erwin Kisch, Ferdinand Peroutka, Max Brod s přítelem Franzem Kafkou či manželé Milena Jesenská a Ernst Pollak, kteří se zde také seznámili.
Ze jmen je zřejmé, že se tu scházela jak česká inteligence, tak i německé literární kruhy. Jeden z uměleckých spolků si dokonce začal říkat Arconauti. Název si vypůjčil z řecké mytologie zdejší štamgast, rakouský básník a novinář Karl Kraus.
Ačkoli byla kavárna často plná k prasknutí, majitel Josef Suchánek a vrchní Počta si dokázali zjednat pořádek, a Suchánek dokonce vyvěsil v kavárně 23 pravidel pro návštěvníky. Kvůli první světové válce sice některé debatní kroužky zanikly, počet návštěvníků se však stále zvětšoval.
Smrt vrchního předcházela pádu
Postupem času se však vytrácel umělecký duch kavárny a někteří z nejznámějších návštěvníků do ní přestali chodit. Úpadek se dá přičítat i smrti vrchního číšníka pana Počty, který byl mezi klientelou velice oblíbený.
Po druhé světové válce se v prostorách nacházela už jen hospoda čtvrté kategorie a kdysi impozantní prostory, navržené architektem Janem Kotěrou, chátraly. Na přelomu milénia byla sice provedena rekonstrukce, ale Arco ztratila svůj dřívější genius loci.
Bývalá kavárna dnes patří pod správu ministerstva vnitra a dále funguje jako samoobslužná jídelna pro zaměstnance.
