Tuhle verzi souzený muž od počátku popíral. Přiznal jen, že padlo pár facek. Bývalou přítelkyni uhodil a z bytu odešel – a posléze sám volal na policejní tísňovou linku a žádal, aby se hlídka zajela podívat, zda je žena v pořádku.

Muž trval na své nevině 

Za pravdu mu po delších soudních peripetiích dal Městský soud v Praze, který rozhodl o zproštění obžaloby. „V žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,“ konstatovala předsedkyně senátu Hana Hrnčířová. Verdikt je pravomocný, protože státní zastupitelství i obžalovaný se na místě vzdali odvolání.

Osvobozujícího rozsudku se Milan P., od samého počátku trvající na své nevině, dočkal po dovolání k brněnskému Nejvyššímu soudu ČR, který konstatoval, že napadení mohlo být jen přestupkem. Napotřetí tak Hrnčířová zopakovala svůj původní verdikt. Milana P. nejprve zprostila obžaloby s tím, že se skutek nepodařilo prokázat, důkazy chybí – a vlastně jde jen o tvrzení proti tvrzení. Po odvolání státní zástupkyně věc vrátil k novému projednání Vrchní soud v Praze. Výsledem se stal 14měsíční trest za porušování domovní svobody.

Následovala hned dvě odvolání naráz – souzený muž se ohrazoval proti uznání viny i proti trestu a státní zastupitelství reklamovalo, že trest je příliš mírný. Vrchní soud trest za porušování domovní svobody potvrdil – s tím, že trest odnětí svobody upravil na 388 dní (což na den přesně odpovídá době, kterou Milan P. strávil ve vazbě, a tudíž šlo o trest již „odsezený“). Ani toto pravomocné rozhodnutí se nicméně nestalo konečným. Dovolání vedlo tomu, že se městský soud nyní zabýval kauzou do třetice.