Kliknutím zvětšíteO Schwarzenbergovi muzeum hovoří jako o Karlu VII. ze Schwarzenbergu. „Významný politik, bývalý ministr zahraničí i velký člověk je spojen i s naším muzeem,“ konstatovala Jana Dobisíková z oddělení PR a práce s veřejností. S připomenutím, že vystavovaný vůz na německém podvozku značky Benz se zakázkovou karoserií od plzeňské firmy Brožík si v roce 1914 pořídil jeho dědeček. „Rodině byl zabaven v době komunistického režimu – a v našich sbírkách díky laskavosti Karla Schwarzenberga již zůstal,“ konstatovala Dobisíková. Vystavováno je auto již od 50. let – s přestávkou během 80. a vlastně i větší části 90. let, kdy došlo na renovaci. Formálně byl vůz vrácen rodině na počátku 90. let.
O tomhle autě a osudech s ním spojených Schwarzenberg dobře věděl. Auto si byl prohlédnout – tehdy ještě s nedokončenou renovací – přičemž prohlásil, že o jeho vydání nepožádá, protože jeho rodina vždy patřila mezi dobrodince a podporovatele muzea. A již v devadesátých letech minulého století, kdy ještě z řeči bylo poznat, že potomek šlechtického rodu dlouho pobýval v cizině, Deník poprvé slyšel souvislosti přímo z jeho úst během návštěvy Českého Krumlova.
Schwarzenberg se tenkrát zmínil i o svém předkovi Karlu V., tehdy ještě i v našich zemích s oficiálně uznávaným knížecím titulem, který si vůz pořídil v roce 1914. Nepotřeboval šoféra, což by v dané době odpovídalo jeho postavení, protože si jako nadšený zastánce počátků motorismu s oblibou řídil sám. Ostatně byl mlád: dožil se pouhých 28 let. A automobily, tolik kontrastující s tradičními koňmi, představovaly nejen závan nové doby, ale v očích části šlechtických mladíků měly jistý nádech rebelie.
I ten, kdo má jen povrchní znalost historie, si zřejmě vybaví, že právě v tom roce vypukla první světová válka. Na sklonku července. A stále ještě novopečený majitel automobilu narukoval i se svým vozem do armády. Jako důstojník automobilního sboru (hodnost císařsko-královského poručíka u hulánů v záloze měl už z dřívějška) se dostal se na srbskou frontu, z níž se živý nevrátil: zakrátko tam zemřel důsledku onemocnění úplavicí. Nemoci podlehl již 6. září 1914 ve Vukovaru ve Slavonii (dnes jde o východ vnitrozemské části Chorvatska).
Pak bylo auto, dopravené zpět do Čech, dlouhodobě uloženo na zámku Orlík, kde se stalo památkou na zesnulého knížete (ten měl na Orlíku i pohřeb). Právě na tamním zámku s ním v útlém dětství přišel do kontaktu i jeho vnuk. Prý si v něm dokonce hrával – ovšem potají; protože šlo o pietně uchovávanou památku připomínající předka, by k tomu svolení nezískal. A sám dědečka, známého také jako Karel Bedřich Schwarzenberg, pochopitelně poznat nemohl: narodil až na sklonku roku 1937.
„Vůz byl rodině zabaven v době komunistického režimu a v našich sbírkách již zůstal,“ přibližuje další osudy automobilu mluvčí muzea Jan Duda. „Stalo se tak díky laskavosti Karla Schwarzenberga, který vůz po roce 1990, přes nezpochybnitelný nárok na jeho vrácení, ve sbírkách našeho muzea ponechal – a ten tak může doplňovat automobilový příběh, který se odehrál na našem území,“ konstatoval. S tím, že ponechání ve sbírkách označil Duda jako laskavost, za kterou je třeba stále děkovat.
„Vůz je jedním z našich nejcennějších pokladů, které jsou přístupné veřejnosti,“ zdůraznil. Připomíná však, že k rodu Schwarzenbergů cítí Národní technické muzeum vděčnost ještě v souvislosti s jinou, a to dokonce starší událostí. „Své první expozice v roce 1910 mohlo umístit ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí,“ upozornil Duda.
Členové motoristického spolku byli i se svými vozy povoláváni do války běžně, auta také byla rekvírována. Tuto etapu historie motorismu připomíná ve sbírkách technického muzea i jedinečně dochovaný vůz značky Audi z roku 1911, jehož vlastník po vypuknutí války v roce 1914 nechal automobil „zmizet“. Rozebral ho na díly a uchoval na půdě, kde pak auto zůstalo v tomto stavu po čtyři desetiletí.
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
