„Bože, požehnej tento zvon. I všem mužům a ženám ochotným pomoci svým bližním i za cenu osobních obětí," pronesl Duka při slavnostní ceremonii.
Důvod, proč zvon nese od čtvrtečního odpoledne jméno Jan, se odvíjí od budoucích plánů „dobráků" z jedničky. Chtěli by totiž dostat do výpůjčky vltavský ostrov beze jména, který je dlouhodobě neudržován a o nějž by se mohli hasiči starat. Jméno zvonu pak souvisí s historií daného ostrova.
„Na severním konci bylo nalezeno tělo Jana Nepomuckého, poté co byl hozen do vody a utopen," vysvětlil místostarosta sboru Filip Dvořák, co hasiče vedlo k tomuto jménu pro svůj zvon. Ten je ostatně výjimečný nejen svým jménem.
Dlouhá cesta z Nizozemí
K jeho odlití zvonařem Petrem Rudolfem Marouškem totiž nedošlo v hlavním městě, ale v Nizozemí. Dílnu, kterou měl zvonař na Zbraslavi, totiž zničily v roce 2002 povodně, které se prohnaly Prahou. A doteď se zvonaři nepovedlo dílnu znovu zprovoznit.
Před měsícem odlitý zvon tak urazil do centra Prahy dlouhou cestu, na jejímž konci bylo jeho rozeznění. K němu došlo po požehnání kardinálem Dukou. Slavnostního bimbání se ujal místostarosta sboru Filip Dvořák.
K symbolu sboru též gratuloval mimo jiné i starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký. „Přál bych si, aby zvonil jen při slavnostních příležitostech. Aby to nebylo houkání, které si někteří pamatují z roku 2002," řekl starosta. To je přáním i samotného sboru, který doufá, že krizové situace nebudou v Praze příliš časté.
Sbor dobrovolných hasičů Praha 1 vznikl v roce 2010 jako reakce na záplavy v roce 2002. Na velkou vodu je ostatně sbor specializován. Se stavbou protipovodňových opatření má zkušenosti. Pomáhal kupříkladu při pražských záplavách přede dvěma lety.
Vzpomínky kardinála Duky: Jako kluci jsme si s helmami a sekerami připadali důležití
close
zoom_in
Už jednou žehnal kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka „dobrákům" z Prahy 1. Zatímco minule se týkalo požehnání požárnického auta, včera byl na řadě zvon, který hasiči slavnostně představili. „Hasičům přeji, aby zachovali určitý elán a zájem o člověka v nouzi," řekl jedenasedmdesátiletý primas český.
Žehnáte hasičům často?
Ano. Biskupem jsem asi sedmnáct let a za tu dobu jsem si s hasiči prožil mnoho. Ať už se jedná o žehnání požárním stříkačkám či setkání s hasiči. Zároveň se domnívám, že idea hasičských sborů je nesmírně blízká tomu, čemu říkáme křesťanská civilizace. Takže se v tom cítím jako ryba ve vodě.
Máte i jinak blízko k hasičství?
Být hasičem byla naše rodinná tradice. Pro mého dědečka to byla důležitá část života. Byl dokonce ve velitelství hasičského sboru ve Varnsdorfu. Ale v době okupace byl ze sboru vyloučen. Byl Čech a nechtěl zdravit „Heil Hitler". Tatínek byl zase u hasičů RAF, než přešel do české armády. Proto, že byl hasičem, tak ho Angličané vzali.
V kolika letech jste byl členem sboru?
Už jako kluk jsem byl členem sboru malých hasičů, asi od deseti až do dvanácti let. Pak se sbor rozpadl, protože odešel náš velitel. Byly to tenkrát krásné chvilky.
Co jste zažil?
Jezdili jsme třeba se starým autem možná to byla Praga, ale teď si značku nevybavím a občas jsme ho i jako kluci mohli řídit. Jako špunti jsme si pak připadali důležití ve chvíli, kdy jsme měli helmy a sekery. Pro mě jsou to dodnes nezapomenutelné zážitky. Stejně se pamatuji i naše cvičení. Jezdili jsme na písáky, kde jsme rozmotávali a smotávali hadice.
Zapojil jste se i do akce?
Dostal jsem se k požáru. Ale jako mladý kluk jsem neměl moc šanci se zapojit. S kamarády jsme ale pomáhali nosit kýble s vodou k zemědělské usedlosti. Pro nás to byla situace, kde jsme mohli vytvořit partu. Z požáru jsme ani neměli strach, protože náš velitel s námi uměl dobře pracovat. Zároveň jsem tam poznal, jak je sbor důležitý.
V čem byl kromě hašení přínos sboru?
Jsem z východních Čech, z Hradce Králové. Ten kraj byl tehdy napůl vesnice a napůl předměstí a hasiči v něm hráli nesmírně důležitou roli. Hasičský bál, to byl tehdy pojem. Hlavně hasiči a zahrádkáři byly tehdy dvě instituce, které nebyly infiltrovány komunistickou ideologií.
Je i v současnosti role hasičů na Praze 1 nepostradatelná?
Myslím, že hodně důležití. A nejde jen o hašení. Hasičské i dobrovolné sbory v současné době suplují úlohu, kterou kdysi hrála všeobecná armáda. V dobrém slova smyslu jsem byl šokován, když jsem zjistil, jak velkou část ženijní výzbroje armády sebrali hasiči.
Mají požárníci společného s armádou ještě něco?
Jak armáda, tak hasičství je vždy o pomoci druhému člověku. Lidé se mýlí, když vojáky vnímají jako žoldáky, kteří chtějí za každou cenu zabíjet. Oni hájí život. A v tom jsou hasiči a armáda stejní. Zároveň jde o určitý symbol připomínající mi klukovský život.
Čtěte také: Potopa v roce 2002 stvořila dobrovolné hasiče Prahy 1
