Slavnostní sál byl takřka zaplněn, ne však senátory, ale především novináři a odbornou veřejností. Projekt přišel podpořit náměstek primátora Jan Bürgermeister i ministryně Džamila Stehlíková. Nedostavil se ani Petr Pithart, který nad přednáškou převzal záštitu, ani nový kritik budovy prezident Václav Klaus.

Na otázku Deníku, zda se prezidentská kancelář zajímala o projekt již v průběhu soutěže, odpovídá Jan Kaplický negativně. „Zvali jsme Václava Klause dvakrát, ale nedostavil se. Nikdo nejevil zájem.“ Orientační tabulky v chodbách zvaly na „odbornou diskusi“, ale ve skutečnosti místo argumentů fungovaly spíše emoce. Vzhledem k nedávným prohlášením Václava Klause, že bude bránit podobu Letné vlastním tělem, i kritice ze strany architekta Radka Martiška se prezentace nesla v napůl obranném a napůl oslavném duchu.

„Vidím, že tu je televizní kamera, doufám že přímo z Hradu. Takže si musím dávat pozor, co budu říkat,“ poznamenal Kaplický úvodem.

Ředitel knihovny Ježek krátce představil průběh výběrového řízení a pozastavil se nad tím, že kritika umístění budovy nezazněla již před rokem a půl, kdy bylo veřejně oznámeno. Nepříliš přesvědčivá byla jeho obrana proti nařčení, že osmičlenná porota, v níž měly významné slovo dvě Kaplickému příznivě nakloněné architektky, hrála ve prospěch vítěze. Podle Ježka byla soutěž přísně anonymní. Nicméně každý, kdo se v architektuře pohybuje, mohl Kaplického rukopis bezpečně poznat. Budova, k níž prý architekta inspirovala cukřenka spatřená v Berlíně, nese rysy blízké hned několika nákresům z již dříve publikované knihy Sketches.

Na stížnost České komory architektů, že Kaplického návrh porušil podmínky soutěže, podle nichž nesmí být konzervační fond umístěn pod zemí, Stoklasová Deníku vysvětlila: „Soutěž nemusí dodržovat podmínky České komory architektů, ale Mezinárodní unie architektů – a ty jsou jiné. V pravidlech byla možnost měnit pravidla v průběhu soutěže. Po prvním kole jsme připustili umístění konzervačního fondu pod zem, všichni účastníci měli možnost na to reagovat.“

Autor a jeho kritici

V debatě nad knihovnou převažují emoce nad věcností.

Václav Klaus: „Znalci naznačují, že toho pan Kaplický zas až tolik nepostavil a že toho bylo více v knížkách a na výstavách.“

Jan Kaplický: „Největší úspěch mého života je má budova Selfridges na britské poštovní známce. I královna se na známce na tu budovu dívá a neprotestuje.“

Václav Klaus: „Vítězný návrh mne už trápí dlouho a týdny o něm mluvím se spoustou lidí. Už jsem se setkal i s jedním živým člověkem – s jednou paní architektkou v Hradci Králové – kterému se návrh líbí.“

Jan Kaplický: „Deset miliónů občanů této země je pro knihovnu, pouze dva jsou proti.“

Milan Knížák: „Nesouhlasím s umístěním budovy, jinak s tou myšlenkou plně souhlasím. Mně by nové panorama nevadilo, ale nemá parazitovat na starém. Praha potřebuje i jiná centra než jen Královskou cestu na Hrad..“

Vlastimil Ježek: „Překvapuje mě, že se diskutuje o Národní knihovně bez Národní knihovny. Neumím si představit, že bychom já a Bohdana Stoklasová vytvářeli koncepci Národní galerie.“

Ivan Klíma, spisovatel: „Stalinská architektura byla odporná, ale navrhovaná knihovna, která se má roztékat po Letenské pláni, mi připadá stejně odporná, ne-li odpornější, stejně poplatná dobové módě. “