Největším rozdílem mezi českými a ukrajinskými Velikonocemi je fakt, že je Ukrajinci slaví o týden později, což letos vychází na 28. dubna. Pravoslavná církev totiž nikdy nepřijala gregoriánskou reformu kalendáře a stále používá juliánský kalendář. Zmíněná menšina také velice dbá na duchovní rozměr Velikonoc.

„Před kostelem se světí košíčky plné darů země (dnes spíše vajíčka, maso, klobásy, máslo, chléb i paska, což je obdoba mazance),“ vysvětluje Bohdan Rajčinec z webu Ukrajinci.cz. „Neznámějším místem v Praze, kde se sejde až několik tisíc Ukrajinců, je ulice Karlova na Praze 1 u řeckokatolického chrámu sv. Klimenta. Tam se vždy naskytne pěkná podívaná, když farář světí košíčky ozdobené vyšívanými ubrusy či šátky.“

Mladí si také přijdou na své, protože o Velikonocích se hraje tzv. poměřování síly skořápek vajec. Dva soupeři bijí svá vajíčka o sebe, a to které přežije, získá rozkřáplé soupeřovo vajíčko. „Člověk tak může nasbírat opravdu hodně vajec,“ dodává Rajčinec.

Kapka alkoholu patří i zesnulým

Velikonoce patří mezi svátky, které Romové jako katolíci považují za nejvýznamnější. V romském jazyce jsou Velikonoce označovány slovy patradži anebo bari rat, což v překladu znamená Velká noc. Většinu zvyků si s sebou přinesli ze Slovenska. K velikonoční době tradičně patří vzpomínání na zesnulé. „Na hřbitově zapalujeme svíčky,“ vysvětluje Jana Harvanová tradice romské menšiny. „Přinášíme sebou placatku alkoholu, a ten z nás, kdo pronáší přípitek k Velikonocům, nalije kapku alkoholu i na hranu hrobu. Děláme to proto, abychom si připili na Velikonoce a vzkříšení Ježíše Krista i s těmi, kteří nás navždy opustili.“

Dodržují se ovšem i veselejší tradice. Muži si například také chodí k ženám pro výslužku. „V naší rodině je tradicí, že muž, který chce vejít do domu, musí zavinšovat v romštině ještě před tím, než vůbec vstoupí dovnitř,“ říká paní Harvanová. „Teprve poté může vyšlehat ženy pomlázkou.“

V Praze také sídlí relativně velká komunita Angličanů. Ti se často nad českými zvyky podivují. „Když mi bylo poprvé řečeno, že budu moct vyšlehat tchýni pomlázkou, byl jsem z toho v šoku, ale pozitivním,“ vzpomíná Derek žijící v Černošicích. „V Anglii máme zvyky spíše poklidnějšího rázu. Děti hledají po zahradě čokoládová vajíčka a vyrábějí si velikonoční klobouky z různého kvítí, barevného papíru a ozdob.“

Na původní náboženský aspekt už v Anglii není kladen takový důraz. „Zejména děti, které se to ani neučí ve škole jsou trochu zmatené a mají pocit, že se slaví den, kdy byl ukřižován velikonoční zajíček,“ dodává Derek.

Nejí se nic teplého

Ačkoliv je vietnamská kultura v mnohém odlišná od té české, mnoho mladších Vietnamců si nachází cestu k českým tradicím. „Hned po Vánocích jsou Velikonoce asi druhým nejvíce přebíraným svátkem,“ vysvětluje Nguyen Manh Tung, zakladatel několika organizací na podporu vietnamské menšiny v Česku. „Mladí se svými kamarády na pomlázku chodí, ale rodiče spíš řeší, co o Velikonocích budou prodávat.“

Na jaře Vietnamci slaví i vlastní svátky. „Thanh Minh je velice podobný Dušičkám v Čechách a trvá skoro celý duben,“ přibližuje svátek Hau Phamová z organizace Van Leng. Pár dní před svátkem rodiny navštěvují hroby svých předků, opravují je, čistí a barví. V samotné dny svátku se pak na hřbitov chodí znova a pokládají se na ně obětiny předkům jako například jídlo, květiny a vonné svíčky. Svátku se někdy říká festival studené kuchyně, protože se při něm nesmí jíst nic teplého.