Čerstvě vyučený kamnář a student dvouleté nástavby strávil vánoční svátky studiem a pilnou přípravou. „Udělali jsme si třítýdenní soustředění a něco jsem si doma postavil, abych se procvičil. Mistrovství bude náročné, během tří dnů změřím síly s jedenácti soupeři z různých evropských zemí," řekl devatenáctiletý Michal Podsedník.

První den si budou soutěžící připravovat materiál, rýsovat půdorys a stavět sokl. Druhý den budou opracovávat a osazovat kachle, navrhovat a řezat vyzdívky topeniště a tahového systému a třetí den věnují dokončovacím pracím.

Řemeslná zručnost, zkušenosti a milimetrová přesnost nejsou zdaleka to jediné, co bude porota hodnotit. Vyprávět o tom může Jan Koutecký, Michalův předchůdce, který se šampionátu zúčastnil v roce 2010 a obsadil třetí místo: „Překvapilo mě, že se hodnotilo naprosto všechno - od bezpečnosti práce po úklid na pracovišti. I proto považuji třetí místo za mimořádný úspěch, netušil jsem, že česká kamnařina je na tom tak dobře," objasnil Jan Koutecký.

Rodinná tradice

Oba mladí kamnáři putují už od malička ve šlépějích svých otců. V dětství s nimi objížděli stavby, řemeslo si brzy zamilovali a v současnosti je jasné, že navážou na rodinnou tradici. Další českou kamnářskou rodinu tvoří Königovi. Mladý Daniel nyní servisuje kamna, která stavěl před deseti a více lety jeho otec Vilém.

Kamnářství se v českých luzích a hájích pomalu vzmáhá po „době temna", která trvala půl století. „Komunisté obor zrušili jako zbytečný. Vždyť jsme měli ústřední topení a bezedný zdroj ruské nafty. Takže zatímco se nádherná kachlová kamna bourala, jejich místa obsazovaly smradlavé nafťáky. S přerušenou tradicí se bohužel potýkáme do dneška. Například musíme učit zákazníky, jak správně topit!" říká prezident Cechu kamnářů ČR Pavel Rynda, který odborné kamnářské předměty na pražské škole učí.