Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Továrny, tunel nebo stará benzinka: vydejte se po stopách industriálních památek

/GALERIE/ Historie je stále přítomná v movitých i nemovitých památkách a její objevování může být dobrodružné. Atraktivní oblastí jsou pak technické a industriální objekty, které zajímavě dokumentují vývoj západní civilizace.

15.6.2017
SDÍLEJ:

Žampašský viaduktFoto: archiv

V tomto článku vás chceme inspirovat tipy z okraje Prahy a jejího okolí, které stojí za poznání, ať už z hlediska technického, architektonického, dopravního nebo průmyslového. Co na tom, že kolem některých objektů často jezdíte a všedním pohledem je sotva zaznamenáte? Možná je už budete vidět jinak. A podobné výlety, na kole, autem či pěšky, můžete podniknout po celé republice. Zajímavá svědectví, v nichž se pojí historie techniky a průmyslu s architekturou, totiž najdete úplně všude.

Tipy Deníku.cz na pozoruhodné technické památky: 

Autobusové garáže Klíčov
Praha 9-Vysočany, Letňanská
Autobusy pražské MHD poprvé vyjely z nových garáží na Klíčově 5. března 1973. Garáže jsou unikátní svou střešní konstrukcí, kterou navrhl Josef Zeman. Užitná plocha 120 × 90 m je bez vnitřních podpor zakryta plochou ocelovou konstrukcí, která je zavěšena na dvou dvojicích šikmých oblouků. Stavba prošla v roce 1992 rekonstrukcí a dál slouží Dopravnímu podniku.

Torzo benzínky Sphinx v Praze 5Benzínová stanice Sphinx
Praha 17-Zličín, Na Radosti
Železobetonovou typovou stavbu v duchu funkcionalismu, která se zachovala prakticky beze změny, navrhl architekt Ladislav Machoň pro Vacuum Oil Company. Benzínová stanice vznikla už před rokem 1936, její skelet je dnes v kritickém stavu.

Domov pro seniory Nová Slunečnice
Praha 8 - Bohnice, čp. 674 Na Hranicích
Domov důchodců Slunečnice (dnes Domov pro seniory Nová Slunečnice) byl zprovozněn v roce 1980. Navrhl jej architekt Vlado Milunić spolu s architektem Janem Línkem. Areál sestává z několika budov propojených mezi sebou prosklenými chodbami a patří k němu i rozlehlá, volně přístupná zahrada. Stavbu zbudovaly Pozemní stavby Gottwaldov.

Kalingerův vodní mlýn
Středokluky, čp. 39
Kalingerovský mlýn (též Kučerovský, Podrybnický, Větší nebo Dolejší), původně grunt (později čp. 39) byl uváděn roku 1547 jako panský mlýn Marie Magdalény Kolowratové. Byl obnoven začátkem 18. století. Současná obytná budova je z roku 1752 (kdy byl mlynářem Jan Kalinger). Mlýn s dochovanou mlýnskou hranicí z poloviny 18. století patří k nejhodnotnějším stavbám svého druhu v regionu a má status kulturní památky.

Pacoldova vápenka
Praha 16-Velká Chuchle, čp. 205 V Dolích
Dvě dvojité šachtové vápenické pece podle patentu profesora pražské techniky Jiřího Pacolda (1834–1907) roku 1894 navrhl a provedl stavitel Josef Linhart (1847–1925) pro statkáře Josefa Maška (1829–1911). Zaváženy byly pomocí výtahů a lávek, jejichž konstrukce se nedochovala. Vápenec pro výpal se těžil v protějším lomu a přepravoval se ruční kolejovou drahou. Po roce 1990 byla vápenka vrácena rodině předválečných majitelů, která ji ve spolupráci s hlavním městem Praha rekonstruovala.

Parní mlýn Václava Klatovského
Úhonice, čp. 81 Na Hrázi
Vodní mlýn Úhonicích na Radotínském potoce stával zřejmě již v 18. století. Dvoupatrový válcový parní mlýn v historizujícím slohu s dekorativní fasádou z dvoubarevného zdiva, stejně jako přilehlé hospodářské budovy, pochází z roku 1907. Provoz zde skončil po druhé světové válce, dnes je využíván jako sklad.

Pikovický tunel
Luka pod Medníkem
Krátký, 50 metrů dlouhý tunel na úseku tratě 210 mezi Petrovem u Prahy a Lukami pod Medníkem patří k nejkratším tunelům u nás. Za války byl součástí utajené německé válečné výroby. Tunel měl krycí název Blaumeise III a v rámci továrny Omega se tu vyráběly kompresory k leteckým motorům Daimler-Benz. Po osvobození byly stroje z tunelů demontovány a převezeny do pražské Avie. Vlaky tu opět začaly jezdit v srpnu 1945. Před pikovickým tunelem lze ještě nalézt trosky německé strážní budovy.

Pivovar Únětice
Únětice, čp. 19
Pivovar vznikl asi už v roce 1710, jeho novodobá historie však počíná rokem 1842. Pivovar skoro po celou dobu vlastnila a pronajímala Metropolitní kapitula u sv. Víta. Jako většina pivovarů měl i únětický svou sladovnu, k roku 1897 zde již byl využíván parostrojní pohon a výstav byl zhruba 21 600 hektolitrů piva. Po znárodnění se provoz se stal na dva roky součástí n. p. Kladensko-rakovnické pivovary. Pivo se vařilo v únětickém pivovaru do března 1949. Dnes je v opravovaném areálu znovu pivovar (v provozu od roku 2011), pivovarská restaurace a sportovní klub.

Pošta ve Stodůlkách
Praha 5, čp. 1516 Hábova
Stodůlecká pošta je zajímavým příkladem rané postmoderny v architektuře. Vzešla z návrhu Tomáše Brixe, Martin Kotíka a Václava Králíčka a v letech 1983-86 ji realizovaly Montované stavby n. p. Praha.

Silniční most Dr. Eduarda Beneše
Štěchovice
Železobetonový most Dr. Eduarda Beneše byl postaven v letech 1937–1939 firmou inž. J. Kindla podle projektu Miloslava Klementa. Spojuje Štěchovice a Brunšov v místě historického přívozu. Jde o první mostní stavbu u nás, která měla dva duté betonové oblouky při rozpětí 114 metrů. Poslední větší oprava proběhla v roce 1995 a most bez poškození přestál i povodeň roku 2002. Stavba je kulturní památkou.

Sklárna Rückl
Nižbor, čp. 141 Lánská
Sklářskou huť vybudoval v roce 1903 Antonín Rückl ze známé sklářské rodiny, která přišla do Čech někdy na přelomu 17. a 18. století. Firma spolupracovala s výtvarníky a zaměřovala se víc na vývoz než na domácí trh. Ve 30. letech v ní pracovalo na 500 zaměstnanců. Po znárodnění sklárna vyráběla pod značkou Bohemia luxusní sklo. Roku 1992 se stal majitelem továrny potomek původních majitelů. Předloni se sklárna kvůli problémům s odbytem ocitla v konkurzu, ale v současné době má nového majitele a vyrábí.

Továrna na chromové kůže Max Schenk
Praha 16-Radotín, čp. 239 Vrážská
Fabriku na výrobu hlazené kůže pro obuvnictví navrhla pro podnikatele Maxe Schenka vídeňská pobočka frankfurtské projekční kanceláře C. T. Steinert. Podélná dvoupatrová budova s mansardovou nástavbou, se železobetonovými sloupy a stropy, měla v kolmém křídle kotelnu a strojovnu. Roku 1939 továrnu koupila a přestavěla firma Pantof inž. Ctibora Pantoflíčka, založená v Radotíně roku 1920, která vyráběla automobilové a především letecké příslušenství – měřicí přístroje a hydrauliku. Po znárodnění se závod v roce 1958 stal součástí Technometry, která se témuž oboru věnuje dodnes.

Továrna na umělé tuky a sladové výtažky Vega
Úvaly, čp. 331, 804 Purkyňova
Areál továrny s nápadnou věžičkou leží při trati v západní části Úval. Továrnu Vega na výrobu umělých tuků a sladových výtažků založil roku 1913 Jan Kubín. Roku 1925 byla výrazně rozšířena, po roce 1948 areál využíval Středočeský průmysl masný. Potravinářským účelům slouží objekty dodnes, avšak již jen jako sklady.

Továrna na vatu
Jílové u Prahy-Žampach
Pravý břeh Sázavy se využíval hlavně v dobách intenzivní těžby zlata. Voda poháněla stroje k drcení rudy a oddělování zlata od rmutu (mlýny, puchýrny, stoupovny aj.). Zde končil vodní náhon od Kamenného Přívozu dlouhý 1400 metrů, který sloužil pro pohon vodotěžného stroje k odvodnění dolů. V roce 1903 zde vyučený drogista František Hladký postavil při mlýně továrnu na vatu a obvazový materiál. Roku 1920 se produkce rozšířila o výrobu impregnovaných látek. V roce 1930 pracovaly v tovární elektrárně dvě turbíny Francis o celkovém výkonu 91 HP. Areál se opravuje.

Uhelný mlýn Libčice
Libčice
U vzniku železáren v roce 1872 stál Pražský spolek železných hutí, od roku 1884 patřila Akciové společnosti železárny Libčice. Postupně budovaný závod zaměstnával až tisíc lidí a byl největší v okrese Praha-západ. Roku 1945 byl začleněn do SONP Kladno, v 60. letech se osamostatnil pod názvem Šroubárny Libčice n. p. V roce 1965 dostala kotelna nové technologické zařízení a mlýn ztratil původní účel. Přepatrovaný objekt pak sloužil jako dočasné garáže, sklady, a pro nabíjení aku-vozíků. V letech 2010–2012 nový majitel mlýn přestavěl na multifunkční objekt podle projektu ateliéru Patrika Hoffmana. Přestavba je příkladem úspěšné konverze industriálního objektu.

Věžový vodojem Bohnice
Praha 8-Bohnice, čp. 25 Ústavní
Psychiatrická léčebna potřebovala užitkovou vodu, a tak byla roku 1909 vybudována vodárenská věž s kotelnou podle secesního návrhu architekta Václava Roštlapila. Stavba vysoká 45m nese ve čtyřech nejvyšších poschodích vodojemy na užitkovou a teplou vodu a expanzní nádrž. Projekt technologie, dodávku materiálu i montáž zajistila pařížská firma Henriho Chabala. Vodojem byl odstaven v roce 1972 po přepojení léčebny na vodovodní síť. Roku 1996 byla opravena fasáda, věž se však nevyužívá. V rámci areálu psychiatrické léčebny je památkově chráněná.

Vozovna Kobylisy
Praha 8-Kobylisy, čp. 700 Horňátecká
Vozovna na konečné tramvaje v Kobylisích vznikala mezi roky 1937-39 a nahradila vozovnu v Holešovicích. Konstrukčně jde o stejný typ stavby jako v té době budované vozovny ve Vokovicích a Motole – zastřešený lehkou příhradovinou. Kobyliský má však jen čtyři lodi po pěti kolejích, nicméně dlouhé 110 m. Součástí areálu je puristická administrativní budova s výpravnou a čtyřmi služebními byty a samostatná vrátnice. Vozovna (v ochranném pásmu) slouží v původní podobě.

Zámecký pivovar bratří Beniesů
Klecany, čp. 22 Do Klecánek
Panský pivovar je doložen na přelomu 17. a 18. století, kdy klecanské panství vlastnil Václav Vojtěch ze Sternberga. Po správě Gallasů respektive Clam-Gallasů drželi od roku 1803 klecanský velkostatek měšťané a průmyslníci. V době největšího rozkvětu podnik vystavoval kolem 2500 hektolitrů piva ročně. Klecanské panství spravovala do počátku 20. století až do roku 1945 rodina Beniesových. Ta pivovar, který později už stagnoval a krátce před rokem 1900 ukončil činnost, prodala rodině Felixů. Ti ho přestavěli na pražírnu kávy. Dnešní podoba pivovaru odpovídá přestavbě dokončené roku 1904. Slouží drobné výrobě a bydlení.

Zdymadlo a hydroelektrárna Lobkovice
Neratovice-Lobkovice, říční km 12,997
Výstavba zdymadla začala v roce 1914 výkopovými pracemi ve skalním podloží pro jednolodní plavební komoru, která však byla dokončena až v roce 1922. Její dnešní podoba pochází z roku 1977. Stavbu pohyblivého jezu založila v roce 1927 firma Nejedlý & Řehák. V 80. letech byla instalována moderní skříňová stavidla. Dodatečně, v letech 1942–1947, Spolek pro chemickou a hutní výrobu Praha zadal u firmy inženýra Jakuba Domanského stavbu samostatně založené elektrárny. V ní pracují dvě Kaplanovy turbíny, každá o výkonu 1,18 MW, od firmy Josefa Prokopa synové v Pardubicích.

Zittův mlýn
Mnichovice, čp. 69 Podskalí
Zittův mlýn je jednou z nejstarších dochovaných roubených staveb Středočeského kraje. První zmínky o něm se objevují roku 1656. Od roku 1873 je mlýn v majetku rodiny Zittů. Provoz byl ukončen v roce 1942. Mlýn původně poháněla dvě vodní kola, později zredukovaná na jedno. Vodní kolo bylo na vrchní vodu, se spádem 5,6 metru a výkonem 6 HP. Jako záložní stával ve mlýně dieselový motor značky Suchý  o síle 10 HP z roku 1934. Mlýn prošel citlivou rekonstrukcí, Zittovi jej vlastní dodnes.

Železniční stanice Praha-Satalice
Praha 19-Satalice, čp. 25 K nádraží
Stanice někdejší Trutnovsko-kralupsko-pražské dráhy je po architektonické i typologické stránce ukázkovým drážním objektem 70. let 19. století. Spolu s vedlejší skladovou budovou je dochována téměř neporušená a slouží svému účelu. Stanice Praha-Satalice má význam i pro nákladní dopravu; vycházejí odtud tři vlečky.

Železniční viadukt Lichoceves-Noutonice
Lichoceves-Noutonice
Kamenný železniční most přes údolí Zákolanského potoka na trati z Prahy-Smíchova přes Hostivice do Slaného byl zprovozněn roku 1873. Stojí na rozhraní katastru Noutonice a Svrkyně. Autorem řešení byl železniční stavitel Jan Muzika. Zdivo je z lomového kamene místního původu, klenáky oblouků a nároží pilířů jsou z pískovce. Most má mírně zakřivenou trasu, uprostřed dosahuje asi 19 metrů. Stavba se zachovala v původním stavu.

S použitím databáze industrialnitopografie.cz (VCPD FA ČVUT)

Zájem Čechů zvedl odstřel nádraží

Technické dědictví stálo dlouho stranou veřejné pozornosti i badatelského zájmu. Jeho první náznaky se objevují ke konci 19. století, ale tehdy se na průmyslové objekty ještě nepohlíželo jako na specifický fond, který by se měl chránit. V období První republiky se připravoval zákon k ochraně kulturního dědictví, k jeho prosazení ale chyběla společná politická vůle, takže neprošel.

První zákon o kulturních památkách byl přijat až v roce 1958, vznikal tehdy první seznam, který zahrnoval především hrady a zámky, technické dědictví zůstávalo opomíjené. Do ústředního seznamu se však záhy dostala alespoň velmi známá a zásadní technická díla jako například Karlův most, Schwarzenberský plavební kanál, koněspřežka z Českých Budějovic do Lince nebo pevnost Dobrošov.

Svědkové technické historie
Zákon o kulturních památkách nahradil v roce 1987 nový zákon o státní památkové péči, který, mimo jiné, umožnil občanům republiky vznášet návrhy na památkovou ochranu. Před pěti roky čítal památkový fond více než 40 000 objektů a areálů, z čehož 2800 památek bylo hodnoty technické nebo přímo industriální. Výzkumné centrum průmyslového dědictví (VCPD) při ČVUT však registruje více než deset tisíc objektů technické hodnoty, které památkové ochrany nepožívají (jistou naději dává nový památkový zákon, který by měl platit od přístího roku).

Zájem o technické a industriální „svědky minulosti" vzrostl v 60. letech. V roce 1968 byl v anglickém Ironbridge, v kolébce průmyslové revoluce, založen industriální skanzen a současně zde vznikl i nový obor – průmyslová archeologie – který zkoumá vše kolem průmyslu, včetně historických a kulturních souvislostí.

V českých zemích se zájem o technické památky zvedl vlastně s vlnou odporu proti odstřelu Nádraží Praha-Těšnov v roce 1985. Toto podle řady architektů a historiků architektury arogantní, necitlivé až barbarské rozhodnutí dalo před třiceti lety vzniknout Sekci ochrany průmyslového dědictví při Národním technickém muzeu. Ta se spolu s VCPD a dalšími subjekty různými formami stará o zlepšování obecného povědomí o historické a architektonické hodnotě technických a industriálních památek v naší vlasti.


Autor: David Nesnídal

15.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezident Zeman se svou paní odvolili v základní škole v pražských Stodůlkách.
AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Předvolební debata Deníku: Ivan Bartoš
51

V televizi zabodoval Bartoš, Babiš působil unaveně, hodnotí experti

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

/VIDEO/ Co by udělal předseda SPD Tomio Okamura, když by si ministryně Karla Šlechtová zvrkla kotník? Proč se Michaela Marksová nerada fotí při výstupu z auta? Superdebata Deníku nebyla jen o politice.

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Předseda Zelených Matěj Stropnický dnes oznámil, že je homosexuál. Vyjádřil se tak ke spekulacím bulvárních médií. O svém soukromí mluvit neplánoval, voliči by ale podle něj tuto informaci vědět měli.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

/ROZHOVOR/ „Do vztahů mezi Prahou a místními radnice se příliš promítá stranická politika a zvlášť výrazné to bylo v předvolební době,“ tvrdí starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP09). Podle něj by mělo být politizování všeho včetně třeba vedení linek autobusů nahrazené snahou o konstruktivní spolupráci. Zvlášť pak v řešení dopravy, která je nejpalčivějším problémem Šestky.

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení